Zůstal věrný Slovácku

Zůstal věrný Slovácku
Slovácko Sport 07 / 02 / 2010

Pavel Němčický se po dvouleté pauze opět podíval do nejvyšší ligy

U vzestupů i pádů fotbalistů 1.FC Slovácko za poslední roky nechyběl Pavel Němčický. Obranný pilíř, bez kterého si málokterý fanoušek dovede defenzivu prvoligového mužstva představit, kope za tým už  přes deset let. Na lodi zůstal, i když se v sezoně 2006/2007 potopila do druhé ligy, po dvouleté pauze však opět vyběhl na trávník v nejvyšší soutěži.
Rodák z Kunovic zůstal Slovácku věrný i po pádu do druhé ligy. Uběhly dva roky a družstvo opět proniklo do nejvyšší soutěže, byť si právo postupu nevydobylo. „Licenci jsme koupili od Čáslavi,“ vysvětluje Němčický, jaká cesta vedla k otevřené bráně. Ještě předtím však Slovácko překvapilo v Poháru ČMFS (Českomoravský fotbalový svaz), v němž si ještě jako druholigový tým poradilo s nejlepšími českými kluby. Tím naznačilo, že by mělo v první lize co říct. Nejenže ve čtvrtfinále vyřadilo Baník Ostrava, ale v semifinále položilo na lopatky také šampiona republiky Slavii Praha. A to hned dvakrát. „Nejprve jsme vyhráli u nich na novém stadionu a poté i doma. Nestává se často, aby mistr dojel na družstvo z nižší soutěže,“ říká Němčický. Ten tehdy ještě netušil, že se se soupeři z poháru bude v následující sezoně potkávat častěji.
Po létě se Slovácko opět objevilo na startu první ligy, avšak v té se mu nedaří tak, jak by si všichni přáli. „Představovali jsme si to jinak a asi nikdo nemůže být spokojený se třetím místem od konce. Ale pořádně potrénujeme a věřím, že se co nejdříve zachráníme,“ neklesá na duchu stoper. Ten se dá považovat za „otce“ týmu, který jde kupředu a ostatní za ním. „Snažím se jít příkladem a odvést maximum jak v zápase, tak na tréninku. Nechci jet na půl plynu. A když je potřeba, tak kluky uklidním, nebo naopak vyburcuju. Záleží na situaci,“ popisuje důležitou psychickou úlohu hráč, kterého nominace do nejlepší desítky sportovců Uherskohradišťska překvapila. „Moc mě to těší, ale neřekl bych, že byl ten rok tak výtečný. A pánbůh mi taky nenadělil tolik talentu, takže si musím všechno vydřít,“ směje se Němčický. Pro toho je fotbal zaměstnáním i koníčkem, bez kterého si nedovede život představit. „Nevím, co bych dělal, kdybych měl třeba zítra skončit. Samozřejmě že se ten čas pomalu blíží, ale chtěl bych ještě nějaký ten rok hrát. Výjimek, které se tomu věnují i po čtyřicítce, je málo a stále víc si uvědomuju, že to nejde do konce života. Záleží na tom, co dovolí zdraví. Pokud to u mě půjde, vydržím, co to dá,“ slibuje kapitán, jehož volný čas vyplňuje krom fotbalu a manželky s dětmi také rybaření. „Chodím se tím odreagovat,“ vysvětluje.

Jsme svoji už sedm let

Deset let se znají, sedm let už táhnou za společný manželský provaz. Rok 2009 nebyl pro Pavla Němčického důležitý pouze po sportovní stránce, nýbrž také v osobním životě. Manželka Andrea mu totiž porodila druhého potomka a k šestiletému synovi Lukášovi přibyla dnes již osmiměsíční dcera Lucie.
Jak jste se poznali?
Bylo to před deseti lety. Kamarádka pracovala v baru, kde jsme se poprvé potkali. Ta jeho blonďatá hlava se nedá přehlédnout. (smích) Zalíbil se mi, začali jsme se bavit a potom to zajiskřilo. Dnes už jsme svoji sedm let.
Sledujete manželova utkání?
Na domácí zápasy se chodím dívat pravidelně. Můj otec byl náruživý sportovec, takže už jako dítě jsem se o ledasco zajímala a sledovala.
Jaký je podle vás fotbalista?
Určitě kvalitní. Je to takové dobračisko a hraje fair play.
Jak mu jde role tatínka?
Tatínek a manžel je výborný. Pomáhá mi. Kromě domácího kutilství ho teď chytlo i vaření. Nejvíc mi od něj chutnal kančí guláš.
Jak trávíte volné chvíle?
Většinou sportovně. Jdeme plavat a věnujeme se dětem. S malým se jezdí lyžovat a na ryby. Pavel je vášnivý rybář. V létě každou chvilku přiveze nějaký úlovek, takže jíme hodně zdravě. (smích)

Je velký profesionál

V úvodu loňského roku usedl za opratě fotbalistů Slovácka kouč Josef Mazura, který nepochybuje o poctivosti Pavla Němčického. S jeho jménem spojuje maximální výkon jak v duelech, tak na trénincích.
„Pavel Němčický je velký profesionál. Jeho přístupu k fotbalu se nedá nic vytknout, takový má přesně být. Poctivě trénuje, stará se. Má srdce bojovníka a nevypustí žádný souboj. Nechybí mu vlastnosti, které patří k obránci. Jen aby mu vydrželo zdraví, s tím jsou občas problémy,“ říká trenér Slovácka Josef Mazura.

Přístupem může být vzorem

Když Michal Kordula působil v Jablonci, často proti Pavlu Němčickému nastupoval jako soupeř. Jakmile ale oblékl dres Slovácka, stali se z nich kamarádi, kteří se syny podnikají různé výlety.
Před rokem se Michal Kordula vydal z Jablonce napříč republikou a zakotvil ve Slovácku. Tam nenašel jenom klubové zázemí, ale také kamaráda. „Jsme stejně staří a shodneme se na přístupu k životu. Oba jsme pro rodinu a často někam jezdíme s klukama,“ říká Kordula. Ten vidí spoluhráče jako spolehlivého kliďase. „Není žádný bouřlivák. Vyniká poctivostí. Přístupem může být vzorem pro ostatní. Na hřišti si diriguje obranu, chválí Kordula, který vidí pozitivum i v Němčického všestrannosti. „Kam je postavený, tam odvede dobrý výkon. Ale měl by víc odpočívat, to moc neumí,“ nepřímo kárá spoluhráče.
A kdy naposledy se dva fotbalisté dostali do křížku? „Naštval mě, že nechytil kapra, kterého mi sliboval na Vánoce. V zimě je hodně mínus, takže to prý nejde, ale v létě zase bylo horko a taky nepřinesl nic,“ směje se  při vzpomínce Kordula. Ten si Němčického váží a smeká před jeho prací pro klub. „Jsem rád, že ho znám, a Slovácko by mělo být vděčné, že za něj nastupuje tak dlouho. Určitě je velkým přínosem pro hru a myslím, že by se neměl ztratit ani po kariéře,“ uzavírá.

autor: LENKA HORÁKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace