Byly Bílokarpatské slavnosti skutečně Bílokarpatské? Aneb když z projektu zůstal jen název

Byly Bílokarpatské slavnosti skutečně Bílokarpatské? Aneb když z projektu zůstal jen název
Foto: ilustrační foto Markéty Švehlíkové
Uherský Brod Tribuna 22 / 06 / 2021

Ne, následující text není o uražené ješitnosti, výtkách, neřku-li kritice, i když by nebylo žádným překvapením, kdyby ho někdo zaujatý a slaboduchý takto pojal. Následující zamyšlení je především o nepochopení a až zklamání.

Když se Bílokarpatské slavnosti před léty s nadšením, ale i záští, rodily, měly jeden prioritní cíl, prezentovat a propagovat všechno, co region pod hřebeny Bílých Karpat nabízí.

A že toho není málo, od přírodních krás, fascinující flóry a fauny až po v neposlední řadě lidský rozměr protkaný tradicemi předků, umem a fortelem současných obyvatel, osudy a příběhy ochránců hranic před nájezdy tureckých hord, ale i zbojníků, kteří panovali zdejším hvozdům. Takový malý regiontour okořeněný pestrým multižánrovým kulturním programem a celou řadou doprovodných akcí sportovního, zábavného i soutěžního charakteru, populárně naučných besed, seminářů i výstav, na jehož pořádání by se podílela celá řada zájmových spolků, kroužků, souborů, škol a jiných institucí. Vše na téma Bílé Karpaty, potažmo Biele Karpaty, poněvadž dalším cílem tohoto projektu byl rozvoj a spolupráce s příhraničním regionem ze slovenské strany.

Když jsem inicioval a zakládal Bílokarpatské slavnosti, byla to veskrze srdeční záležitost motivovaná respektem, úctou i pokorou vůči tomuto jedinečnému regionu, jeho nepopsatelným krásám a hlavně lidem, kteří ho v potu tváře a nesčetných mozolů vytvářeli i vytvářejí, kteří zde mají své kořeny, kteří ho milují i obdivují, ať jsou odkudkoliv. A i dnes ani v nejmenším nelituji spousty času, energie i nemalých finančních prostředků, které jsem do projektu Bílokarpatské slavnosti vložil. Co mě skutečně trápí, to je jejich současná podoba, kde v programu na téma Bílých Karpat není prakticky nic, a hlavně zklamání z toho, že jejich stávající organizátoři, město Uherský Brod, očividně nepochopili jejich záměr a poslání. Kromě uvedeného propagovat i Uherský Brod jako přirozené geografické, společenské i geopolitické centrum regionu, byť se prezentují sloganem Uherský Brod - brána Bílých Karpat. Proto požádám představitele města, radní i zastupitele, aby Bílokarpatským slavnostem vrátili jejich původní koncepci, anebo aby akce s tímto názvem zrušili.

A na důkaz toho přidávám jeden z mnoha příběhů, který souvisí s regionem Bílých Karpat.  Víte, že utopenci, klasická hospodská lahůdka, spatřily prvně světlo světa právě v Uherském Brodě? Je všeobecně známo, že Bílými Karpaty vedla celá řada obchodních stezek z Uher na Moravu. Stejně tak je i historicky doloženo, že český král Přemysl Otakar ll. dekretem z roku 1272, ano, příští rok tomu bude již 750 let, povolil v Uherském Brodě pořádání trhů. A tak se jednoho dne stalo, že na tyto trhy putoval kupec z Uher. Samozřejmě musel překlenout Bílé Karpaty, a jelikož byly v té době lesy plné zbojníků, nezbývalo mu než pádit cestou necestou, v té době byly cesty samá jáma, kámen či kořen, co to jen dalo, aby o své zboží, klobásy, víno, zeleninu i koření, lupem nepřišel. Když překonal bělokarpatské hvozdy a oddechnul si, že unikl zbojníkům, ani si nevšiml, že se mu na jednom kole uvolnil zákolník. Ale to už se na obzoru objevil Uherský Brod a před ním řeka Olšava. Mostů ještě nebylo, tak nezbývalo, než tuto řeku přebrodit. Když ji povoz s koňmi překonával, zákolník upadl, vůz se převrhl a neštěstí bylo na světě. No neštěstí... Opak byl pravdou. Škoda na voze nebyla prakticky žádná. Náhradní zákolník zajistil kolo k další cestě, pouze se do sudů se zbožím dostala voda. Kupec dorazil do města, znaven putováním usnul a „utopenému“ nákladu nevěnoval pozornost. Ráno, bohužel, zjistil, že trhy se konají až za několik dní, putovat dál nemělo význam, a tak musel čekat. A až v den, kdy se trhy konaly, rozbalil své zboží a při pohledu, co se s ním událo, zděšením málem omdlel. Všechno bylo promícháno v nechtěném láku z vody, vína, cibule, papriky, koření a v tom všem jeho pýcha, klobásy. A tu přežalostně zvolal: „Ach vy moji utopenci“ a do jedné se odevzdaně zakousl… a jaké bylo jeho překvapení. Delikatesa nad delikatesy. Nakonec za ty svoje „utopence“ utržil několikanásobně víc než za celý náklad dohromady a od té doby nic jiného než utopence neprodával. Samozřejmě tuto „recepturu“ začali používat i hospodští, kteří si ji různě upravovali a časem nakládali i jiné potraviny, např. hermelín. Jak by poznamenal český velikán Jára Cimrman - Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Například i o soutěžním koštuňgu utopenců či jiných nakládanců by mohly Bílokarpatky být.

autor: Jiří Gračka

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace