Kam směřuje transformace domovů pro zdravotně postižené ve Zlínském kraji?

Kam směřuje transformace domovů pro zdravotně postižené ve Zlínském kraji?
Foto: web  /  Bronislav Vajdík
Uherské Hradiště Tribuna 05 / 06 / 2020

Stejně jako v letu se ukrývá pád, v lásce je ukryta zrada, také dobročinnost může napáchat nenávratné škody.

Podobně jako já, nikdo z mých tehdejších kolegů, se kterými jsme před devíti lety připravovali proces transformace života zdravotně postižených lidí, ani netušil, do jaké podoby se náš dobře míněný záměr může vyvinout. Byli jsme tenkrát plni upřímného nadšení i očekávání, jak budeme vytvářet zdravotně postiženým lidem lepší podmínky pro život, jako vstupenku do jejich svobodného života. Současně mohu říci, že jsme cítili obrovskou míru odpovědnosti a respekt k individuálním potřebám každého z nich.

Nebylo vždycky jednoduché získávat pro tuto myšlenku sympatie a podporu všech zainteresovaných. Vždyť plánované změny s sebou přinášely i značné riziko, především v tom, zda samotní lidé se zdravotním postižením budou chtít změnit svůj dosavadní způsob života. Neméně důležité bylo získat podporu u jejich opatrovníků a v neposlední řadě u představitelů měst a obcí, ve kterých jsme vytvářeli chráněná bydlení, nové domovy pro lidi se zdravotním postižením. První v obci Velehrad, které v r. 2010 vybudovaly řádové sestry. Později v Uherském Hradišti a Starém Městě, které jsme již vybudovali sami. Všichni jsme vnímali radostnou odezvu zdravotně postižených, jako úspěch a potvrzení, že jsme se vydali správnou cestou. S podporou vedení města Uherského Hradiště se nám rovněž podařilo vytvořit pro zdravotně postižené spoluobčany příznivé prostředí v jejich novém bydlišti.  V roce 2013 jsme vybudovali novou komunitní kavárnu v bývalé jezuitské koleji, jejíž součástí byla i sociálně terapeutická dílna.

Jak už to v životě bohužel bývá, do každého dobrého záměru mohou vstoupit lidé, kteří ho odkloní směrem, který už není přínosný ani pro ty, kterým měl původně pomáhat. Když se iniciativy v transformačním procesu samozvaně chopily pracovnice sociálního odboru Krajského úřadu ve Zlíně, začaly se dít věci! Dámy úřednice, které nikdy nepracovaly v terénu a neměly žádné praktické zkušenosti, přesně věděly, jakým směrem se má proces transformace ubírat. A tak jsme byli nuceni poslouchat moudra různých „odbornic“ na téma, že všichni zdravotně postižení, bez ohledu na jejich míru postižení či vysoký věk, mohou být umístění do chráněných bydlení apod.  Jiné názory, které jsem prezentoval já nebo moji kolegové či kolegyně s mnohaletými zkušenostmi, nebyly vůbec brány vážně.

Přes veškeré moje protesty vstoupil krajský úřad do projektu, jehož ukazatelem jsou naplánované počty zdravotně postižených, kteří musí ve stanovených časových horizontech odejít do chráněných bydlení.

S ohledem na závazná kritéria projektu nemohou uvolněné kapacity v budovách, jež byly v minulosti zřízeny pro provozování pobytových sociálních služeb, nadále tomuto účelu sloužit.  Přestože je ve Zlínském kraji zoufalý nedostatek lůžek v domovech pro seniory, zejména pro seniory trpící Alzheimerovou demencí, nesmí být v budoucnu uvolněné objekty využity k tomuto účelu.

Transformační plány, které v rámci projektu museli pracovníci domovů pro osoby se zdravotním postižením zpracovat, nevychází z jejich představ ani z reálných potřeb a přání zdravotně postižených uživatelů, a často ani ze souhlasného stanoviska jejich opatrovníků. Cíle transformačních plánů jsou krajskými úředníky striktně určeny, v předem stanovených časových horizontech. Například Domov pro osoby se zdravotním postižením Velehrad Vincentinum s kapacitou 50 lůžek by měl být do tří let zcela vyprázdněn a nikdo mně ani veřejnosti nedal žádné smysluplné vyjádření, jaký bude jeho další osud. Kdo a za jakým účelem chce získat budovu velehradského Vincentina, je už dnes zřejmé. Podobný osud patrně čeká i moderně vybudované zařízení pro osoby se zdravotním postižením ve Chvalčově, jehož projektanti se inspirovali ve Švýcarsku, a následně další domovy pro zdravotně postižené spoluobčany.

V současné době je smutnou realitou, že opatrovníci zdravotně postižených občanů Zlínského kraje jsou nuceni hledat potřebnou péči v zařízeních sousedních krajů. Často jsme za to byli od kolegů z jiných krajů právem kritizováni.

Nejsmutnější skutečností však ve Zlínském kraji je, že lidé, kteří si dovolí nesouhlasit nebo kritizovat současnou sociální politiku krajského vedení, nemají v sociálních službách žádnou budoucnost. Velmi živě jsem si to uvědomil zejména v listopadu 2019, kdy jsme si připomněli 30. výročí demokratických změn naší společnosti. Kam jsme v procesu demokratizace naší společnosti dospěli, že dnes nemůžeme veřejně vyjádřit svůj názor, aniž bychom nesli následky ztráty zaměstnání či veřejné dehonestace.

autor: Bronislav Vajdík, bývalý ředitel organizace Sociální služby Uherské Hradiště

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace