Klempířská povídka ze Slovácka

Foto: ilustrační foto

Zaslechl jsem v jedné vesnici na Uherskohradišťsku příběh, který bych vám rád popsal.

Jednalo se o výměnu střešního okapového žlabu na rodinném domku. Majiteli tohoto rodinného domku byl doporučen klempíř z téže vesnice. Po zhlédnutí místa výměny okapového žlabu sdělil klempíř, že tuto práci provede. Majiteli domku také avizoval cenu výměny okapového žlabu o délce cca 8 metrů včetně materiálu, a to ve výši 8 500 Kč. Doporučil okapový žlab pozinkovaný lakovaný. K výměně také žlabové háky, čela žlabu, pozinkovaný lakovaný kotlík, koleno. Majitel patrně nevěnoval uvedené ceně dostatečnou pozornost a s výše uvedeným avízem souhlasil. Patrně si říkal, že konečně cena se stanovuje až po skončení práce, po sečtení nákladů na materiál a času stráveného na výměně okapového žlabu.

Ve vhodnou dobu klempíř přijel a během 2,5 hodiny starý střešní žlab vyměnil za žlab nový. Práci odvedl dobře. Pak došlo k dotazu ze strany majitele domku na výši platby. Zda to má dotyčný klempíř po provedené práci spočítané. Odpověď byla okamžitá: „8 500 Kč, jak jsem říkal předem.“ Majiteli se tato cena sice jevila hodně vysoká, přesto uvedenou částku klempíři předal. Platba „na ruku“. Majitel domku příjmový doklad nebo fakturu neobdržel. Majiteli domku ta cena pořád vrtala hlavou, tak na druhý den si zajel do prodejny, která prodává okapové systémy. Ke svému překvapení zjistil, že materiál, přesně podle specifikace použité na výměnu střešního žlabu, který klempíř použil, stojí cca 3 000 Kč. Kontaktoval proto klempíře a sdělil mu, zda se nezmýlil, když za 2,5 hodiny práce vlastně inkasoval 5500 Kč. Odpověď klempíře majitele domku rovněž překvapila. Bylo mu sděleno, že cenu řekl již před výměnou okapového žlabu. A že cena za práci se odvíjí od různých aspektů při samotné montáži, ale zejména od toho, že když onemocní, tak mu nikdo nic nedá. Ale to je snad zřejmé, že když si řemeslník neplatí zdravotní a sociální pojištění, tak to tak dopadne. A jaký asi pak obdrží takový řemeslník důchod?

Jak jsem se dozvěděl, majitel domku tuto záležitost již nehodlá nějak řešit, je z toho akorát hodně smutný. Zákazník přece nemůže dělat charitu takovým řemeslníkům.

Tento příběh a řada dalších, o kterých běžný občan ví, vypovídá také o tom, že v naší společnosti jsou takové „platby na ruku“ běžné a stát přichází o nemalé finanční prostředky ze zdanění takto získaných peněz. A v podstatě i ke škodě těch, kteří takovou platbu vyžadují.

Proto majitel rodinného domku doporučuje lidem, kteří potřebují provést nějaké domácí opravy, aby byli při výběru řemeslníků velmi obezřetní.