Moje práce, moje řeč

Moje práce, moje řeč
Foto: red  /  S historií Uherského Hradiště je spojena spousta osobností, velikány světového významu jsou však hlavně Joža Úprka a Jan Antonín Baťa.
Uherské Hradiště Tribuna 20 / 09 / 2022

„Moje práce, moje řeč“. Právě tento citát legendárního malíře moravského venkova Joži Úprky jsem si zapamatoval, když jsem se během léta zúčastnil pravidelné komentované prohlídky stejnojmenné galerie, kterou máme tu část hostit v samém srdci královského města Uherské Hradiště.

V těchto čtyřech slovech, které malíř pronesl v okamžiku, kdy měl zahájit vernisáž svých obrazů, je ukryto přinejmenším stejné poselství jako v obrazech, kterými tento stále opomíjený velikán evropského výtvarného umění přispěl k uchování jedinečného genia loci Slovácka. Pokora, víra, upřímnost, srdečnost a v neposlední řadě jakási „lidská normálnost“ jsou hodnoty, které charakterizují náš kraj stejně barvitě a poutavě, jako vlastní obrazy Joži Úprky.

A právě proto jsem přesvědčený o tom, že odkaz Joži Úprky je třeba především v srdci Slovácka, v královském městě Uherské Hradiště, podstatně více připomínat. Pouze díky souhře historických událostí, prozíravosti, nezištné vůli a ochotě klíčových osobností té doby se podařil malý zázrak. Slovácká metropole se může chlubit tím, že v jejím historickém jádru sídlí jedinečná galerie, která nabízí neopakovatelný zážitek při pohledu na 160 obrazů, dokumentujících kouzlo Slovácka. Tím ale jako by zájem města (či radnice) zcela uvadl.

S historií Uherského Hradiště je spojena spousta osobností. Napadají mne však pouze dvě jména, které bych si bez mrknutí oka troufl označit za velikány doslova světového významu. Jsou jimi Jan Antonín Baťa a právě Joža Úprka. Přitom je až smutně paradoxní, že ani po jednom z nich není pojmenována ulice či náměstí, a že jim v rámci nepřeberného množství jiných symbolických aktů není vzdán patřičný hold a úcta. Vše musí „suplovat“ privátní iniciativy, nadační fondy a skuteční patrioti.

Možná mám k těmto historickým symbolům podstatně bližší vztah, než jaký je v dnešní „rychlé době“ v módě. Možná je to zapříčiněno tím, že jsem sám odchovancem folkloru a k tradicím, jejich uchovávání a předávání dalším generacím mám velmi silný vztah. Možná je to ozvěna toho, že jsem jako student Univerzity Tomáše Bati nevynechal jedinou příležitost seznámit se s příběhem a myšlenkami Tomáše a Jana Antonína Bati, před nimiž nikdy nepřestanu pomyslně smekat.

V jedné věci mám však naprosto jasno. Uherské Hradiště musí přistupovat k velikánům své historie s větší pokorou a úctou. Pokud k tomu jako Hradišťáci dostaneme důvěru, zasadíme se o to, aby odkaz Joži Úprky i Jana Antonína Bati byl v našem městě dostatečně zřetelný. Jak? Třeba tím, že budeme více podporovat aktivity Galerie Joži Úprky, že budeme prosazovat, aby se po Jožovi Úprkovi pojmenoval přilehlý park u Obchodní akademie, a také tím, a že v dialogu s občany najdeme podobně vhodné symbolické připomenutí odkazu Jana Antonína Bati.

Uherské Hradiště jako srdce Slovácka se vždy pyšnilo svým vztahem k tradicím. Je načase, abychom to dokázali i jinak než pomocí dnes již obecně známých „vizitek“.

autor: Ing. Michal Dvouletý, MBA, lídr Hradišťáků

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace