Nádhera motoveteránů v muzeu

Foto: František Tureček

Precizní renovace je srovnatelná s tím, jako kdyby stroje vyjely z výrobní linky

Anoncovaná  výstava historických motocyklů ve Slováckém muzeu u Smetanových sadů mě velmi překvapila. Nastartovala vzpomínání na mých šedesát let v této branži, krásné exponáty, jež tady prezentovali Josef Mikulec a jeho syn Jakub, zaslouží  obdiv, kompliment i poděkování, že motocyklové skvosty československé výroby nabídli ke zhlédnutí veřejnosti. Precizní renovace je srovnatelná s tím, jako když  vyjely z výrobní linky, ať už pražské firmy JAWA (Janeček - Wanderer), ČZM Strakonice, ESO Divišov či Povážské strojárny v Povážské Bystrici na Slovensku. Tady se vyráběly hlavně nízkoobjemové stroje, mopedy Stadion 11, Standard 22, Pionýr 550, 555, potom verze 20, 21 „dvojsiců“, Roadster, no a Babeta šla do světa, ba do každé rodiny… Ve všech zmiňovaných fabrikách byli skuteční fachmani, odborníci, vynikající  konstruktéři.  A že to byly výrobky top kvality, to zhodnotili na světových motoristických akcích nejen naši jezdci: Polanka, Zemen, Roučkovi, Hameršmíd, později ovládli mezinárodní motocyklové soutěže Mašita, Fojtík, Mrázek,  Zloch, Toman, Stodůlka. To se vozila  světová trofej i stříbrná váza  jako samozřejmost.

To byla Jawa o pár kroků před italskými, německými, anglickými  či švédskými mašinami. A jezdci? Jak mně při „šestidenní“ v Povážské Bystrici  (1977) řekl Ota Toman: „Fando, my to máme tak natrénováno, že jsme schopni udělat „generálku“ i na příkopě…"  No a strakonická „číza“ opanovala na mistrovství světa dvěstěpadesátky i „půllitry“. Náš Vlastimil Válek (nic společného s bídným současným ministrem zdravotnictví), Karel Pilař, mnohonásobný světový šampion Joel Robert  i Roger de Coster z Belgie, Paul Fridrichs z NDR, Viktor Arbekov z Ruska, šedesáté až osmdesáté roky byly úžasné, úspěšné. Já bych dal do osnov alespoň základních škol na našem okrese povinnou návštěvu současné expozice, aby děti věděly, jaká jsme kdysi byli světová motocyklová velmoc. No a potom přišel rok 1990, novodobí kabátníci, rádoby odborníci vlezli do pr…e  západním „přátelům“ konkurenčních výrobců. Oni naše rodinné stříbro rozkradli, nechali rozkrást, a co nešlo odvézt, tak pro jistotu zničit v kovošrotu.  Jak se naši ekonomičtí odborníci tehdejší garnitury „nabalili“ od italské Cagivy ve Strakonicích, to si lze domyslet.  Nepřipomíná vám to  „devadesátky„ Letu Kunovice?  Ale to by bylo také k dlouhému psaní… Naše motorky díky takovým šikulům i obětavcům, jako jsou Mikulcovi, stále žijí, můžeme se alespoň takto na výstavách potěšit umem našich otců, resp. našich dědů.