Nečekaná návštěva

Nečekaná návštěva
Foto: ilustrační foto
Kunovice Tribuna 11 / 09 / 2022

Přihodilo se mi v době, když jsem v zahrádkářské osadě Stará hora sbíral modré ovoce na slivovici.

Mám zde zahradní chatku, mimo jiné s několika ovocnými stromy a vinohradem. Zcela naspodu pod Starou horou, několik metrů od potoka, který teče od vepřína u Nových Dvorů, každý rok sbírám babůvky a švestky. I přesto, že tento prostor je jaksi povětrnostně trochu udušený, leží v kotlině, kde neproniká mnoho slunečního světla kvůli vzrostlým stromům ve žlebu, nasbírám zde mnoho babůvek i švestek. Dolů ke stromům jsem došel v pozdních odpoledních hodinách i se svým psíkem Strapkem. Uvázal jsem ho vodítkem ke sloupu oplocení zahrádkářské osady a začal sbírat babůvky.

Babůvek bylo na zemi pod stromem mnoho. Sbíral jsem a zanedlouho jsem měl zcela plná dvě vědra. Nosil jsem je pak do kopce k zahradní chatce, kde jsem je sypal do dřevěných bedniček. Strapko ležel v klidu u oplocení a pozoroval mou činnost. Je šťastný v mé přítomnosti a já jsem zase šťasten s ním. Jsme dobří kamarádi. Když jsem již poněkolikáté šel nahoru k zahradní chatce a pak dolů ke stromu, rozhodl jsem se, že mám babůvek již dostatek. A tedy že půjdu ještě jednou nahoru, vědra nechám v chatce a pak zajdu dolů pro Strapka. A pak již půjdeme domů. Jak jsem šlapal s oběma vědry nahoru k chatce, najednou se zezadu o mne něco otřelo. Říkám si: „Strapko, ty darebo, jak jsi se sám vyvlekl z vodítka? Pojď tedy vedle mne a nechej mé nohy v klidu, ať mohu vyjít nahoru do kopce.“ A šel jsem dál. Ale šimrání u nohou nepřestalo. Otočil jsem se, že ho odeženu.

A co vidím? Za mnou zezadu u mých nohou se mi nepletl do chůze Strapko, ale sele divočáka. Otíralo se mi beze strachu o nohy. Muselo se mnou jít dobrých deset metrů. Postavil jsem vědra na zem a odháněl jej. Ale sele ne a ne odejít. Pořád se mě drželo. Nakonec jsem s ním sešel zase dolů k oplocení zahrádkářské osady. Tam začínal žleb s tekoucím potokem a na druhé straně žlebu se rozprostíral ještě kukuřičný lán. Vystrčil jsem sele otvorem v oplocení. Ale to jsem již slyšel praskot větví od potoka a zpozoroval bachyni s několika dalšími selaty. „Mé“ sele se k nim radostně rozběhlo a pak se ztratili někde v kukuřici.

Byl to nevšední zážitek, všechny děti jsou někdy hravé a neposedné, jestli se jedná o lidi nebo zvířata. A tak „díky“ jejich nezbednosti jsem zažil tuto nezapomenutelnou příhodu.

autor: Jan Prachař

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace