Příběh covidového pacienta

Příběh covidového pacienta
Foto: FB: Nemocnice Znojmo
Uherské Hradiště Tribuna 19 / 04 / 2021

Jsme oba s manželem už ohrožený druh - mně je 61, jemu 72, on byl navíc před 10 lety onkologický pacient. Proto jsme také pečlivě dodržovali veškerá opatření a nijak nás to neomezovalo. Nepotřebujeme za každou cenu chodit do fitka nebo lyžovat, našli jsme si jiné aktivity, při kterých nepotkáte mraky dalších lidí. Ale chybička se vloudila.

Na Vánoce jsme zrušili všechny návštěvy, jen jednu jsme nedokázali odmítnout. Přišli bez roušek, jedlo se, povídalo a bylo veselo celé odpoledne.

Třetí noc po této návštěvě jsme oba dostali v noci zimnici. Já teplotová nejsem, tak mi to bylo divné, avšak ráno telefon - prý už náš jeden nedělní host (studentka VŠ) měl už v pondělí teplotu - a prý jestli jsme v pořádku. No, docela jsme se lekli, ale řekli jsme si - žádnou paniku, nasadíme paralen a uvidíme. V pátek (tj. až za pět dní po návštěvě) jsme obdrželi SMS - jsme negativní. To se nám ulevilo, to máme určitě jen chřipku... Ani nás nenapadlo se tím více zabývat.  No ale paraleny nám moc nepomáhaly. Teplota se srazila, ale zase se vrátila. Zimnice, tělo těžké, jako by na vás ležel vagon cementu, nedala se zvednout ruka ani vyjít pár schodů. Bolesti hlavy a očí. Spala jsem skoro pořád, stále na sobě aspoň dvě deky a kapnu. Ale žádná ztráta čichu ani chuti. To nás právě "utvrzovalo" v tom, že to bude ta chřipka. Manžel hrál statečnějšího, ale bolely ho svaly, klouby, teploty měl až 39. To trvalo týden. Takže to začalo být podezřelé - to asi ta chřipka nebude. Já jsem byla čím dál horší, tak jsem si desátý den řekla, že půjdu na testy.

Jedenáctý den však nějakým zázrakem došlo k obratu, cítila jsem se mnohem líp. Zato odpadl manžel. Měl úplně bílé rty, voskové tváře, sotva se plížil a hůř dýchal. V ústech se mu nadělaly bílé fleky a teploty se držely vysoko. Zapomněla jsem na své problémy a hned jsme volali jeho obvodní lékařce. Doporučila mu vzít si paralen. Ten jsme ale polykali už 10 dní. Tak prý 2 paraleny. To bylo ve středu. Objednala jsem manžela na test. Ve čtvrtek bylo opět hůř. Paní doktorka nasadila přes e-recept antibiotika, kvůli zápalu plic. Muselo se čekat, až zabere, to nebude hned...

V pátek ráno jsem zavezla manžela do Uh. Hradiště na test. Manžel vypadal čím dál hůř, úplně se mu propadaly tváře a kůže se mu jakoby lepila na kosti, vypadal strašidelně. Výsledek testu jsme dostali k večeru, byl jednoznačně pozitivní. Manžel už mi připadal jako loutka, sotva mluvil, ale nechtěli jsme být hysteričtí, jak pořád hlásají antirouškaři a jim podobní odborníci. V sobotu ráno manžel konečně přiznal, že další takovou noc nepřežije a že je mu zle. Rozhodla jsem se zavolat záchranku. Do 15 minut byli u nás.

Pan doktor "kosmonaut" okamžitě po změření hladiny kyslíku manžela napojil v sanitce na kyslíkový přístroj a kdoví, na co ještě, najednou byl manžel omotaný hadičkami jako v pavučině. Tyto manévry probíhaly na ulici víc jak půl hodiny. Pan záchranář byl klidný, věcný, dělal vše s nadhledem, mezitím se mě vyptával na různé náležitosti. Obdivuhodný přístup, moc za to děkuji. Nakonec mi sdělil, že manžel měl tak málo kyslíku v krvi a byl už tak dehydrovaný, že by asi do večera nepřežil, a uháněli s ním do nemocnice. Covid si totiž zasedne na plíce, ty zmasakruje, aby nemohl být rozváděn kyslík po těle, takže začnou selhávat postupně orgány a nastane konec.

Z nemocnice mi zavolali, že byl manžel přijat na ARO JIP, byl zaintubován a provedli s ním vše možné, co se v dané chvíli mělo udělat. Bylo mi jasné, že nemůžu do nemocnice pořád vyvolávat a ptát se, to by doktoři i sestry jen brali telefony a nemohli se starat o pacienty. V neděli večer mi zavolal opět sám pan doktor a sdělil, že situace je opravdu kritická, musí manželovi udělat tracheotomii (díru do krku) a napojit ho na plicní ventilátor, protože sám nedokáže dýchat. Plíce má z velké části  poničené a přežití je padesát na padesát. Byl tedy uveden do umělého spánku a teď záleželo na tom, zda se tělo vzchopí a dokáže ventilátor "přetlačit" a začne dýchat - nebo ne. V pondělí další zpráva. V Uh. Hradišti se začínají hromadit další pacienti (výsledek vánočních návštěv a lyžování), manžel bude převezen jinam.

Z těch nejhorších pacientů by on mohl převoz přežít, takže pojede v úterý asi do Břeclavi. Jejda, to má zrovna narozeniny. Hezká oslava. Ale žije. Mám si přijít pro jeho věci a pak volat do Břeclavi až ve středu. Dobrá, to jsem se zrovna zaregistrovala na PCR test, tak se pro jeho věci stavím. Když jsem je přebírala, sestřička mi říká: Do Břeclavi nevolejte, manžel je ve Znojmě! Cestou se změnila situace, nemocnice v Břeclavi taky plná, koordinátor poslal sanitku do Znojma. To jsou šoky!

Můj PCR test měl naštěstí už negativní výsledek, ale i tak mohu zůstat doma, vyučuji žáky distančně. Takže za měsíc si půjdu změřit hodnotu protilátek. A s malou dušičkou volám do Znojma. Hodní, ochotní, i když v těch hlasech slyším únavu (jakož i v Uh. Hradišti), trpělivě mi pokaždé vysvětlují aspoň 10 minut momentální situaci, obdivuhodné! Manželův stav se nelepší. Těžký oboustranný zápal plic, následná dehydratace, zatím naštěstí žádný dopad na další orgány. Nezbývá než čekat. Na telefonáty rodinných příslušníků těch nejtěžších pacientů je vyhrazena doba od 11 do 12 hodin, aby zdravotníky nerušilo celodenní vyzvánění telefonů a následné hovory. Manžel byl pořád v umělém spánku, nic nevnímal. Až najednou, po 10 dnech v umělém spánku to vypadá, že se plíce snaží samy dýchat! To je dobré znamení. Doktoři říkají - stal se zázrak, podle té devastace plic je to až nemožné, nesmíme to zakřiknout. Můžeme ho pak začít pomalu budit, aby začal být při vědomí - to pomáhá. Hurá!

Nejdřív se dozvěděl, že je ve Znojmě, proč tam je apod., a postupně jej začali vracet do reality. Za rodinu jsem volávala já a pak jsem všechny informovala, bylo to docela náročné, všichni žili v napětí, jak to probíhá a co bude. Paní primářka ve Znojmě vymyslela, že když zavolám, dají mu telefon k uchu - sice logicky s trubičkou v krku mluvit nemůže, ale slyší. Tak jsme se vystřídali každý den, byla to určitě pro manžela velká vzpruha - sestřička dělala "tlumočnici", říkala, že souhlasně mrká, usmívá se, pohnul rukou. To už bylo veselejší. Dýchal čím dál více a vše se začalo zlepšovat. Po 14 dnech umělého spánku a tracheostomie mu tedy vytáhli postupně všelijaké trubičky z těla, i tu dýchací z krku, díru zašili a tak mohl nejen mluvit, ale začít sám pomaloučku i jíst a "cvičit" - tj. zvednout ruku nebo se  posadit. Velký výkon!

Za dalších pár dní byl převezen zpátky do Uh. Hradiště zase k panu primáři Klapalovi na ARO JIP II., pak byl přeložen na plicní, kde se snažil i postavit a udělat pár kroků. Nohy moc nesloužily, ale manžel je nezdolný a urputně se snažil vše překonat, co nejvíce cvičit a každý den ujít po chodbě více kroků, prostě Hujer. Porazit covid se mu určitě povedlo i díky tomu, že je nekuřák, nemá nadváhu, jezdil na kole, žil zdravě a byl stále v pohybu. V nemocnici byl "jen" měsíc. Největší díky patří za obětavost, péči, profesionalitu a dřinu záchranářům, lékařům a sestrám. Většina jeho "spolupacientů" v Uh. Hradišti, jakož i ve Znojmě, se totiž do života vrátit nedokázala. To nám potvrdila i paní primářka Daňová ze Znojma, která nám sama osobně nedávno telefonovala, aby pozdravila manžela už doma jako zázračně vyléčeného pacienta. Z každého uzdraveného mají v nemocnicích radost. Lékaři, sestry i záchranáři potřebují mít pocit, že jejich těžká práce není marná. Vidět tak často své pacienty umírat, to je velmi depresivní. Covid je zákeřný nepřítel a u nikoho nelze předem odhadnout, kdo vyhraje. Je to pak o věku, kondici - a štěstí. Proto, když slyším hloupě mluvit kdejakou zpěvačku, zubaře nebo exprezidenta, případně potkám lidi bez respirátorů, říkám si - lidé, neposlouchejte bláboly, dodržujte opatření, očkujte se, nehrajte si na falešné hrdiny, buďte odpovědní k sobě i  druhým a hlavně - nedělejte z boje o život boj politický. Stačí jedna chyba. Až si vás covid najde, nemusíte mít lehký průběh. Příběh mého manžela je toho důkazem.

PŘÍSPĚVEK NEVYJADŘUJE STANOVISKO REDAKCE,
VEŠKEROU ODPOVĚDNOST ZA OBSAH TEXTŮ NESE JEHO AUTORKA.

autor: čtenářka Ladislava

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace