Radost i slzy štěstí

Foto: FT  /  Reprezentant Michal Sadílek s dědou Antonínem Juráskem z Ostr. Nové Vsi.

To byla dvě „aktiva“, která v úterý pozdě večer ovládla obývák manželů Juráskových v Ostrožské Nové Vsi. Datum 31. března 2026 se jistě zapíše do historie českého fotbalu jako památný den.

Když v rozhodujícím utkání o postup na světový šampionát ve fotbale, jehož pořadatelem budou USA a Mexiko, skončil zápas s Dánskem i po prodloužení nerozhodně 2:2, došlo na nepopulární, víceméně loterii – penaltový rozstřel. Náš skvělý brankář Matěj Kovář, který už před týdnem dvěma chycenými penaltami poslal Dány na dovolenou, byl pro náš tým velkým bonusem.

V takovém rozhodujícím zápase o všechno jdou „na trh s kůží“ jen ti nejlepší střelci. Michal Sadílek je i přes své mládí hráčem par excellence. Dlouho motal hlavy soupeřům v Nizozemsku, reprezentační dres obléká pravidelně a nyní v pozici záložníka a tvůrce hry působí v pražské Slavii.

A právě jemu, skromnému, chytrému a fotbalově vynikajícímu klukovi ze Slovácka, dal trenér Koubek důvěru v posledním pokusu. Michal nezklamal – penaltu s přehledem proměnil a definitivně tak „zabukoval“ letenky za velkou louži. Vítězný tanec, oslavy hráčů, trenérů i realizačního týmu (Pepa Hamšík, kustod národního týmu a prezident uherskobrodského fotbalu) a také další náš patriot z Dolního Němčí, bojovník David Jurásek, trvaly dlouho do noci.
Po dvacetileté pauze bez účasti na světovém turnaji si to všichni zaslouží na tisíc procent! Teď už jen popřát pevné zdraví všem – prarodičům Michala poděkování za skvělého vnuka, do Uherského Ostrohu za to, že kluci své fotbalové začátky absolvovali právě na Zámecké, a dědovi Antonínovi za to, že oběma dal v žákovském věku prostor na hřišti. Oni to nyní vrchovatě zúročují.

P.S. Bylo by docela prima, kdyby se na utkání našich fotbalistů přišli podívat i bývalí Novovešťané žijící v USA – Frank Sumbera, Tony Stuska a Jeňa Mach.