Vzpomeňme s vděčností...

Vzpomeňme s vděčností...
Foto: ilustrační foto
Slovácko Tribuna 28 / 05 / 2024
Příspěvky v rubrice Tribuna nevyjadřují stanovisko redakce, veškerou odpovědnost za obsah textů nesou jejich autoři. TEXTY MOHOU BÝT REDAKČNĚ KRÁCENY.

I letos si připomínáme různá výročí, ale také ty, které nelze opomenout. V našem případě se jedná o osobnost našeho národa, státníka nad jiné, což je určitě dr. Eduard Beneš, národem vděčně nazvaný prezident Obnovitel.

Na konci měsíce - 28. května 1884 - před 140 lety se tento muž malý vzrůstem, leč velkých skutků narodil v Kožlanech na Plzeňsku. Alespoň ve stručnosti o jeho životní cestě: Patří k těm, kteří mají zásluhu na vzniku Československa.

Spolupracovník Tomáše Masaryka byl tímto výrazně oceněn: „Bez Beneše bychom republiku neměli.“ V letech 1918-1935 řídil co ministr zahraničí všech vlád naše vztahy ke světu, následně tak činil i co 2. prezident státu. Byl uznávaným diplomatem, spolutvůrcem Společnosti národů, předchůdkyně OSN. Z jeho tvůrčího konání zasluhuje připomenout, že po návštěvě Říma ve 20. letech došlo k vyřešení statně-náboženských záležitostí, když byla v roce 1928 podepsána smlouva s Vatikánem - modus vivendi, která řešila různou problematiku: obsazení biskupských stolců, vymezení hranic církevních území atd. Dále je vhodné se zmínit, že jeho politika se opírala o spolupráci s Francií a Británií, což se stalo až osudným.

Byl i otcem Malé dohody, kdy náš stát s Jugoslávií a Rumunskem měl bránit demokracii ve střední a východní Evropě. Po nástupu Hitlera k moci v Německu se též snažil najít řešení problémů našich Němců v Sudetech. Bylo to však marné a došlo k rozbití republiky a vytvoření protektorátu. Dr. Beneš odchází na podzim 1938 do zahraničí a stojí v čele nekomunistického odboje v Londýně, kde pověřuje funkcí předsedy exilové vlády učeného msgre Jana Šrámka. Díky spojencům demokratického Západu, kteří se rozhodli napravit své dřívější chyby - Mnichov 1938, též USA, ale stejně i sovětskému Rusku, nesmí být zapomenuto. Ani nesmí být zapomenut domácí odboj, hlavně partyzáni. Kýžená svoboda se v r. 1945 dostavila, ale situace byla u nás složitá.

Dr. Beneš prosazoval demokracii socializující, čemuž však nerozuměla komunistická část politické reprezentace. Tito vedeni radikálními vůdci - Gottwaldem a Slánským - měli jiné chápání budoucnosti státu. Protože průzkum veřejného mínění napovídal, že KSČ připravované volby v r. 1948 prohraje, tito nelenili a rozhodli se pro státní převrat. Také se říkalo, že radikálové za podpory zrádců v nekomunistických stranách uměli vehnat dělnictvo do únorového mrazu, zatímco národněsocialističtí úředníci zůstávali v teple domovů a lidovečtí sedláci váhali za pecí.

Co následovalo, je však známo: prezident Beneš zůstal osamocen i jako vrchní velitel ČSL armády. Svůj nesouhlas s nastolením druhé diktatury vyjádřil, když odmítl podepsat v květnu 1948 novou ústavu a měsíc nato odstoupil z funkce hlavy státu. Umírá počátkem září, když po křesťansku byl pohřben arcibiskupem Beranem v Sezimově Ústí. Přes mnohé kritiky, které se na hlavu státníka postupně sesypaly, nelze jinak, a po letech je ctěn opravdovými vlastenci. Prezidente Beneši - Vašemu odkazu věrni zůstaneme!

autor: Stanislav Lukáš, Uh. Brod

Tagy článku

TOPlist