Za Jiřím Mitáčkem, ředitelem Moravského zemského muzea

Foto: ilustrační foto

Jiří Mitáček se narodil 26. července 1975 v porodnici v Uherském Hradišti, ale jeho rodným městem je Hluk. Zde také v letech 1981-1989 vychodil základní školu.

Co se týče lidí v Hluku, s nimiž se vždy rád potkává, bylo by jich více a on by nerad na někoho zapomněl. Tak to tedy zjednoduší a vybere jen jednoho - Radka Salanci, jeho přítele od dětství až do současnosti. Váží si ho pro jeho lásku k historii Hluku a je přesvědčený, že toho i pro Hluk, zejména pro poznání jeho minulosti, mnoho udělal. Ve srovnání s tím, jak špatnou pověst (a to i mezinárodně) dělají Hluku tzv. hledači s detektory, a přesto je jejich činnost ve městě spíše jakýmsi veřejným tajemstvím, než že by byla odsuzována, tak on naopak pro dobré jméno Hluku udělal hodně.

Město se jinak přeci jenom hodně změnilo, v době jeho dětství vypadalo malinko jinak, ale to je přirozený vývoj a on je rád, že v Hluku vychází množství publikací, které proměnu města (zejména v obrazovém materiálu) dokumentují. Hezké vzpomínky má i na sportování v Hluku, krátce hrál fotbal v žácích i dorostu, ale asi více ho nejspíše ovlivnila kratičká existence oddílu atletiky, kam také chodil a později (zásluhou tehdejšího ředitele hradišťského gymnázia Františka Minaříka) na tuto epizodu navázal svým členstvím v atletickém oddílu mužů Slovácké Slávie Uherské Hradiště, za níž i krátce v druhé polovině 90. let závodil (než jeho krátkou sportovní kariéru ukončily zdravotní problémy) a kde ho trénoval již zesnulý Květoslav Tichavský (v letech 2010-2014 také starosta Uherského Hradiště).

UNESCO gymnázium v Uherském Hradišti navštěvoval v letech 1989-1993. Dodnes se sem rád vrací. Potkal zde mnoho přátel a celou řadu vynikajících profesorů. Z nich by zmínil především jeho profesorku historie Miroslavu Polákovou. Její zápal pro téma i erudice byly vždy vysoké (sama je autorkou celé řady historických prací). Dodnes je s ní v kontaktu a vždy se rádi potkávají. Jeho třídní profesorkou pak byla, už bohužel zesnulá, profesorka fyziky Petra Nesrstová. Na gymnázium má hezké vzpomínky a vždy se těší na setkání se spolužáky. Bohužel to poslední, v roce 2019, nestihl, protože se právě vracel se světového kongresu ICOM v japonském Kjótu. Ale věří, že navzdory aktuální pandemii covidu-19 se zase brzy nějaké setkání bude konat. Jaký byl žák? To by museli posoudit spíše jeho pedagogové.

 Jak se formovala Vaše myšlenka nastoupit na filozofickou fakultu, co Vám výška dala, jaké jste tam poznal lidi?

Má inklinace k historii byla myslím dána již od dětství. Vlastně mám dodnes první knihu, která mě okouzlila, byla to obyčejná školní čítanka antických dějin, kterou jsem našel mezi harampádím ve starém chlívku na dvoře u dědy Mitáčka na Lánské ulici 815. Tu jsem nakonec četl tolikrát, že jsem ji znal skoro zpaměti. Na a pak jsem samozřejmě začal chodit do městské knihovny na tvrzi ke knihovnici Marii Plačkové, dnes i městské kronikářce.

A tak jsem četl všechno, co šlo. Prostě historie mne fascinovala od raného dětství a nikdy mě neopustila. No a i když jsem si podal přihlášky na vysokou i na práva do Brna a Olomouce, přihláška na brněnskou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity byla tou hlavní, která mě zajímala. Vysoká škola mi pak otevřela zcela nové obzory, v literatuře, pramenech, způsobu historické práce. Myslím, že tady není prostor se jednotlivostem věnovat, ale období, kdy jsem zde studoval (1993-1998), bylo myslím jedinečné. Pamatuji si, že na fakultě ještě byla výzdoba z listopadu 1989 a atmosféra na fakultě byla fantastická. Opravdová akademická svoboda, možnost diskuse, výměny názorů, možnosti studovat nejrůznější názorové proudy, něco, co je, myslím, dnes studentům v rámci společenské hyperkorektnosti již nedostupné.

Jaký byl nástup do zaměstnání? Vaše první dojmy, čím jste se zabýval, postupné posouvání se ve funkcích až na ředitele Moravského zemského muzea...

Do Moravského zemského muzea jsem nastoupil již v roce 1998. Jako starší studenti jsme se v té době již pohybovali na katedře jako „doma“. Mnoho kolegů bylo pomocnými vědeckými sílami, a tak jsme měli přístup nejen do knihovny, ale také do pracoven pedagogů a získávali tak dále hlubší vhled do odborné a vědecké práce. A taky jsme z této blízkosti často těžili v možnosti získat nové informace dříve nežli jiní. V mém případě se zde potkaly dva momenty. Jednak jsme v té době s kolegy vydávali studentský časopis Sedliny a dočasnost, který ale vycházel jen krátce a náš odchod z fakulty již nepřežil. Od 1. ledna 2010 jsem pak byl (až do svého jmenování generálním ředitelem v roce 2016) řídící koordinátor činnosti výzkumné organizace Moravské zemské muzeum, v letech 2011-2014 také garant společenskovědních disciplín a zástupce náměstka pro odbornou činnost Moravského zemského muzea. Od 1. května 2014 jsem pak již pracoval v nové systematizaci muzea jako ředitel Historického muzea Moravského zemského muzea, od 9. září 2014 i jako náměstek generálního ředitele Moravského zemského muzea pro odbornou činnost. No a po pověření vedením Moravského zemského muzea dne od 15. dubna 2016 jsem byl po úspěšném výběrovém řízení jmenován ministrem kultury dne 1. července 2016 generálním ředitelem Moravského zemského muzea. Napsal jsem řadu odborných děl, kterých je více než stovka. A samozřejmě důležitou součástí mé práce jsou monografie obcí, ať již jsem jejich iniciátorem a hlavním redaktorem (Hluk, Vlčnov, Kunovice, Hradčovice, Vážany, Kralice nad Oslavou, Ratíškovice), či jen autorem jedné z kapitol, většinou starších dějin (Uherské Hradiště, Modřice u Brna, Rajhrad, Podolí, Popovice, Moravský Krumlov, Hulín, Drnholec).

 Co pro Vás nyní znamená Vaše rodiště Hluk? Jaký máte názor na jeho lidi, co cítíte, když Hluk navštívíte na hody nebo na slavnosti?

Hluk je stále mé rodné město a rád se sem vracím. Nejenom navštívit mého tatínka, který zde stále žije, ale navštívit i město samotné. Posud pro mě hodně znamená a zajímá mne, co se zde děje. Hlucké noviny mi stále chodí, za což jsem městskému úřadu vděčný, a mám schována všechna čísla a pečlivě a se zájmem každé nové vydání čtu. Prostě se zde pořád cítím jako doma a rád jezdím nejenom na slavnosti či hody, ale vlastně na všechny akce, které mi mé pracovní vytížení umožní navštívit.

  Vaše plány v práci pro nejbližší období?

Aktuálně pracuji hned na třech knihách. Dokončili jsme práci s názvem Sadská nekropole v souřadnicích dějin Východní Moravy 10.-13. století, která vyšla na konci roku jako další svazek knižní řady, věnované církevnímu okrsku na Sadech (již vyšel svazek I: Luděk Galuška, Věra Hochmanová-Vávrová, Vilém Hrubý, Jiří Mitáček: Uherské Hradiště-Sady. 500 let křesťanství ve střední Evropě. Sv. I. Katalog pohřebiště. Hroby z 9. století až začátku 13. století. Brno 2018). Také se aktuálně připravují dvojsvazkové dějiny města Uherský Brod, které by měly vyjít v roce 2022, jichž jsem hlavní redaktor a také autor části o starších dějinách města. No a také mám rozpracovánu knihu z okruhu svého druhého historického zájmu (vedle dějin východní Moravy v 10.-15. století), tedy dějiny komendy řádu sv. Jana Jeruzalemského (tedy johanitů, dnes Maltézských rytířů) v Brně, jejíž rukopis bych také rád dokončil v tomto roce.