Životní osud nevidomého Rikitana inspiroval i filmové tvůrce k natočení filmu pro děti Počítání havranů.

Legendární vedoucí hradišťského střediska Psohlavci v období od roku 1968 do roku 1990. Skautskou přezdívkou Rikitan získal podle románového vedoucího Foglarových Hochů od Bobří řeky.

Jako malý žil střídavě u matky v Březolupech a u otce v Uherském Ostrohu. Základní školu absolvoval v Uherském Ostrohu, kde se také po 2. světové válce začal věnovat skautování.

Po vyučení absolvoval doplňkové studium, nastoupil jako technik-normovač do národního podniku Mesit a odstěhoval se do Uh. Hradiště, kde založil i rodinu. V 60. letech se u něj projevily vážné zdravotní problémy, kvůli nímž začal postupně ztrácet zrak a musel odejít do invalidního důchodu.

Nerezignoval a věnoval se veřejnému životu v místě bydliště a v roce 1967 kolem sebe soustředil chlapce z okolí a založil zálesáckou družinu Psohlavci, která měla v náplni turistiku, tábornictví a poznávání a pobyt v přírodě. Využil přitom znalosti a zkušenosti z poválečného skautování. Na jaře roku 1968 bylo v Uh. Hradišti obnoveno skautské středisko a v říjnu do něj Rikitan svou družinu přivádí a začleňuje jako 3. skautský oddíl. V průběhu roku 1969 odchází vedoucí některých oddílů a jejich členové jsou začleněni do 3. oddílu. V roce 1970 pak přebírá Rikitan vedení celého střediska. To však již dochází k třetímu zákazu Junáka. Od 1. září je povolena jen jednotná dětská organizace - Pionýr.

Před Rikitanem a vedením střediska je nelehké rozhodnutí. Ukončit činnost, nebo pokračovat pod nepopulární značkou. Po poradě vedoucích, rádců a starších členů je rozhodnuto vyslyšet výzvu náčelníka Junáku dr. Plajnera: „Neopouštějte děti!“ Rikitan to okomentoval výstižně: „No co, klidně můžeme mít na hlavě místo klobouku třeba nočník. Důležité bude, jak děcka povedeme a co jim předáme.“ Část členské základny přesto svou činnost končí a odchází. Zbývající se pod vedením Rikitana spojují se členy, také zrušené, České tábornické unie v pionýrskou skupinu Psohlavci, pracující při 1. a 2. ZDŠ. Problém však byl, že v Psohlavcích byly děti ze všech tehdejších uherskohradišťských škol i okolí a vzrůstal tlak, aby ve skupině byli jen žáci ze zastřešující školy.

V roce 1974 se podaří Rikitanovi dohodnout se Sdruženým závodním klubem ROH v Uh. Hradišti a převádí Psohlavce jako samostatnou skupinu zájmové činnosti pod patronaci této organizace, kde mohou být organizovány děti bez rozdílu, kterou školu navštěvují. A o členství u Psohlavců je velký zájem. Není však automatické a uchazeči musí nadále, stejně jako ve Skautu, skládat nováčkovské zkoušky. Teprve potom se stávají řádnými členy. Členská základna narůstá, přesto nemá skupina, na rozdíl od školních pionýrských skupin, placeného vedoucího. Rikitan vede Psohlavce jen díky prostředkům a volnému času, který mu umožňuje jeho plný invalidní důchod, i když je již plně nevidomý a má i další zdravotní problémy. Vedení a činnost by byla i nad jeho síly, kdyby nebylo dřívějších spolupracovníků z Mesitu, převážně bývalých poválečných skautů. K nim se postupně přidávali i další dospělí a rodiče dětí, kteří chtěli pomoci. Tak vznikl Klub přátel Psohlavců (KPP), který realizoval vše, co bylo třeba zbudovat a zařídit. Stavbu táborové základny, srubu a kuchyně s jídelnou na Starých Hutích, stavbu nové klubovny, vedení zahraničních táborů a zájezdů.
Psohlavci se stali uznávaným pojmem, i když vládnoucí garnitura v nich stále tušila „zakuklené skauty“. Avšak díky výborným výsledkům i nevidomému vedoucímu neměli odvahu skupinu zlikvidovat. Životní osud nevidomého Rikitana inspiroval i filmové tvůrce a zlínský režisér Radim Cvrček natočil v roce 1988, podle námětu a scénáře Fanka Jilíka z Kunovic, v bratislavských ateliérech na Kolibě film pro děti s názvem Rátanie havranov (Počítání havranů), kde vystupuje nevidomý vedoucí organizující s dětmi akce k ochraně životního prostředí.

V říjnu 1988 se kvůli stupňujícím se zdravotním problémům Rikitan vzdává vedení Psohlavců a předává je nově zvolenému vedoucímu Jiřímu Kamasovi - Samovi. Sám se pak ujímá vedení KPP. V prosinci 1989 je potřetí obnoven v ČR Junák, svaz skautů a skautek. Psohlavci svolávají sněm a v únoru 1990 se začleňují zpět do skautské organizace. Alois Langer, Rikitan, tak provedl hradišťské Psohlavce nelehkým obdobím let 1970-1989, aby je dovedl zpět k jejich kořenům. Za více než 20 let Rikitanova vedení prošly oddíly Psohlavců tisíce dětí z Uherského Hradiště i okolí. Skauti si v té době vystavěli novou klubovnu a táborovou základnu ve Starých Hutích a pořádali stovky táborů po celém území republiky i v zahraničí a řadu dalších akcí. Krátce po znovuobnovení Junáka však Alois Langer-Rikitan 15. dubna 1990 ve věku 58 let umírá. 

Alois Langer

4. 9. 1931 Březolupy

+ 15. 4. 1990 Uherské Hradiště