Učitelka angličtiny Cate Pfau vyměnila americký Wisconsin za Uherské Hradiště. Díky Fulbrightovu programu učí na Obchodní akademii v Uherském Hradišti a rychle se sžila s životem na Slovácku. Našla tu přátele, ochutnala svíčkovou, zažila Slavnosti vína i český podzim, který jí učaroval. Jak vidí náš kraj očima mladé Američanky?

Cate, přiletěla jste do České republiky z Wisconsinu. Co je to za místo?

Narodila jsem se v Madisonu, hlavním městě Wisconsinu, které má asi 350 000 obyvatel. Je to město obklopené jezery, s krásnou přírodou a velmi aktivními lidmi. V létě se tam hodně plave, jezdí na kajaku, v zimě se lyžuje nebo běžkuje. Měla jsem moc šťastné dětství – se dvěma staršími sourozenci a spoustou času venku.

Co vás přivedlo zrovna do České republiky?

Letos na jaře jsem dokončila univerzitu a věděla jsem, že chci vycestovat. Už během studií jsem byla na semestr v Irsku, což mi dalo chuť poznat víc z Evropy. Do Fulbright programu jsem se přihlásila s tím, že chci do země, kde nevadí, že neumím místní jazyk. A Česká republika byla moje první volba. Program tady má skvělou podporu a je tu víc amerických kolegů, což pomohlo v začátcích.

A proč právě Uherské Hradiště? Jaký byl první dojem?

Můj první den? Totálně unavená po dlouhém letu, ztracená v čase, ale zároveň natěšená. Učitelé mě vzali hned na prohlídku okolí a byla jsem mile překvapená, jak byli všichni přátelští a vstřícní. Hned jsem věděla, že tady to bude dobré.

Zažila jste už i něco typicky „slováckého“?

Ano! Asi tři týdny po příjezdu jsem byla na slavnostech vína. To bylo neuvěřitelné. Tolik lidí, krojů, tanců a dobré nálady – pro mě úplně nový svět. Něco takového u nás neexistuje. Opravdu krásný způsob, jak mě místní kultura přivítala.

A co české jídlo?

Začalo to hned zostra. Po deseti hodinách v letadle byla moje první česká večeře svíčková! (smích) Ochutnala jsem i guláš, smažený sýr… Zatím mě všechno mile překvapilo. Ale musím přiznat, že názvy jídel se mi zatím pletou.

Na Obchodní akademii učíte angličtinu. Jaké to je, když studenti nejsou rodilí mluvčí?

Všichni mě překvapili – mluví výborně a jsou ochotní konverzovat. Je radost s nimi pracovat. Mám asi 15 až 20 hodin týdně a každá třída je jiná, má jinou atmosféru. Připravím stejnou lekci, ale s jinými studenty se vyvine jinak. A mám pocit, že víc než já učím je, oni učí mě. O české kultuře, mentalitě, životě tady.

Jaký je podle vás rozdíl mezi Čechy a Američany?

Říká se, že Američané žijí, aby pracovali, a Češi pracují, aby žili. A je to pravda. Tady se lidé víc soustředí na to, aby žili hezký život i mimo práci. Navazují hlubší vztahy, víc si užívají přítomnost. A i když nejsou na první pohled tak otevření jako Američané, vztahy, které tu vzniknou, jsou velmi opravdové.

Máte už nějaké oblíbené místo nebo zážitek z víkendů?

Víkendy se snažím využívat naplno – cestuju, poznávám okolí, navštěvuju ostatní Fulbright asistenty v jiných městech. Už jsem byla v Praze, chystám se do Českého Krumlova. Ale moc se mi líbí i Uherské Hradiště. Je to úplně jiný zážitek než velkoměsta, a jsem ráda, že mám možnost poznat i českou každodennost na maloměstě.

Setkala jste se s nějakým kulturním šokem?

Možná trochu hned první den, kdy jsem poprvé zůstala sama v novém bytě. Byla jsem unavená, všechno nové… ale netrvalo to dlouho. Od té doby si to tu opravdu užívám. A jsem vděčná, že mám šanci být součástí místní komunity.

A nakonec. Vedete konverzační klub pro studenty. Můžete ho představit?

Každé úterý odpoledne máme anglický konverzační klub. Je to pohodová aktivita – žádné známky, žádný stres. Hrajeme hry, povídáme si, třeba i tvoříme z hlíny. Chceme, aby se studenti cítili dobře, zlepšovali si angličtinu a poznali něco z americké kultury. Jsou vítáni úplně všichni!