Baťa se vrací do Hradiště. Máme být na co hrdí, říká Robert Hájek

Foto: archiv NFJAB  /  Petr Kopčil, ředitel Nadačního fondu J.A. Bati, John Nash s manželkou Janou a Robert Hájek.

Jméno Baťa si většina lidí spojuje především se Zlínem. Jenže významná část baťovského příběhu patří také Uherskému Hradišti. Právě tady vyrůstaly děti Antonína Bati staršího, právě tady se formoval i Jan Antonín Baťa, muž, který po tragické smrti Tomáše Bati převzal firmu a pokračoval v jejím rozvoji.

Spoluzakladatel Nadačního fondu Jana Antonína Bati Robert Hájek nyní připomíná, že je čas vrátit Baťův odkaz také do města, kde se Jan Antonín Baťa narodil. Symbolickým krokem bude odhalení pamětní desky v centru Uherského Hradiště.

Roberte, avizoval jste, že se Baťa vrací do Hradiště. Co tím myslíte?

Když se řekne Baťa, většina lidí si vybaví úspěch, vizi, dřinu, poctivost, budování člověka, sebevědomí, ale také stavění měst po celém světě. Je to obrovský příběh, který přesahuje hranice našeho regionu i celé republiky. Okolní obce a města se k tomuto jménu hrdě hlásí. Napajedla, Otrokovice, Zlín, Vizovice, Dolní Němčí i obce ležící na trase Baťova kanálu. A já si myslím, že je na čase dostat Baťu zpátky také do Uherského Hradiště. Protože právě tady se Baťovy děti formovaly a připravovaly na podnikatelský život. Máme být na co hrdí.

Uherské Hradiště ale není v baťovském příběhu veřejně tak silně viditelné jako třeba Zlín. Proč je podle vás důležité to změnit?

Protože Hradiště do toho příběhu jednoznačně patří. Není to jen okrajová epizoda. Antonín Baťa starší se sem po smrti své první manželky přestěhoval se třemi dětmi — Antonínem, Tomášem a Annou. Sliboval si od toho lepší život pro sebe i pro děti. Hradiště bylo tehdy vnímáno jako významné město, panské město, místo příležitostí. A právě tady se odehrávala důležitá část života rodiny Baťových. Tady děti vyrůstaly, tady viděly práci, obchod, jarmarky, podnikání, řemeslo. A tady se později narodil Jan Antonín Baťa.

Jaký byl Antonín Baťa starší, otec Tomáše a Jana Antonína Bati?

Byl to přísný, ale zároveň trochu lehkomyslný muž. Měl ostré rysy, byl urostlé střední postavy a pracoval často od svítání do noci. Se svými tovaryši a starším synem šili papuče a vysoké boty pro sedláky, které pak vozili na jarmarky v okolí. Byl podnikavý. Nebyl to člověk, který by jen pasivně čekal, co přijde. Přemýšlel, jak výrobu zlepšit, jak ji zdokonalit. Ve Zlíně byl jedním z prvních ševců, kteří začali vyrábět kožené boty místo šitých. A v hlavě měl pořád nové plány. Obchodoval nejen s obuví, ale v různých obdobích také s uhlím, ovocem nebo cukrovím. Snil o továrně s vysokým komínem, takovým, jaký vídal v Napajedlích nebo na cukrovaru v Hradišti.

Co se změnilo po jeho příchodu do Uherského Hradiště?

Antonínu Baťovi staršímu se tady zpočátku vedlo velmi dobře. V jednu chvíli zaměstnával až čtyřicet lidí a vlastnil čtyři domky, ve kterých se pracovalo. Boty se tehdy vozily na jarmarky a obchodníkům na objednávku. V Hradišti se také podruhé oženil, a to s vdovou Kovaříkovou z Osvětiman. Seznámili se na jarmarku v Kyjově, kde prodávala papuče. A ukázalo se, že je vyráběl právě Baťa. Ke třem sourozencům Baťovým tak přibyl nevlastní bratr Josef Kovařík. Z dalšího manželství se pak narodily ještě další děti: Jan, Jindřich, Leopold, Bohuslav a Marie.

Jak na Antonína Baťu staršího vzpomínali pamětníci?

Vzpomínky jsou velmi zajímavé a lidské. Rudolf Vaněk, typograf z Uherského Hradiště a vrstevník Antonína mladšího a Tomáše Bati, říkal, že starý Baťa byl dobrák, že ho bylo stále vidět s fajfkou. Byl prý čtverák, vymýšlel různé taškařiny a měl radost, když dostal dva lidi do sporu, aby se hádali. Chodil také do hostince hrát karty a rád si vymýšlel různé historky, které podával jako pravdivé. Hedvika Hladká, která u něj pracovala jako šička od začátku jeho závodu v Uherském Hradišti, na něj vzpomínala jako na fešáka, dobráka a řečného člověka. O paní Baťové říkala, že byla veselá. A dodávala, že duší závodu byl hlavně syn Tomáš.

Právě Tomáš Baťa v Hradišti získával první řemeslné zkušenosti?

Ano. V letech 1885 až 1886 složil Tomáš Baťa u svého otce učňovské zkoušky a stal se také ševcem. To je velmi důležitá informace. Když se mluví o Tomáši Baťovi, většinou se okamžitě přechází ke Zlínu, továrně a velkému podnikatelskému příběhu. Ale část jeho formování je spojena právě s Uherským Hradištěm.

Do života rodiny ale zasáhl velký požár.

Ano, po velkém požáru na předměstí Hradiště v roce 1894 mistr Baťa téměř o všechno přišel. Zůstal mu pouze domek číslo popisné 2 v Rybárnách. Ale ani to ho nezlomilo. Znovu se ukázala jeho podnikavost a všestrannost. Dál šil papuče, prodával klobouky, uhlí, tropické ovoce, zřídil si výrobu sodovky. Jeho žena doma vyráběla tvarůžky. Dokonce jednu zimu prodával i vánoční stromky. Byl to člověk, který pořád hledal cestu.

Jak se pak příběh přenesl k Janu Antonínu Baťovi?

Jan vyrůstal v Rybárnách do deseti let. Potom si ho Tomáš i s jeho bratrem vzal k sobě do Zlína. Tomáš se o Jana staral jako o vlastního syna. A není náhoda, že po tragické letecké havárii Tomáše Bati v roce 1932 byla v trezoru nalezena jeho poslední vůle, podle níž firmu prodává svému mladšímu bratru Janovi. Jan Antonín Baťa se tak stal šéfem a pokračoval v práci, kterou Tomáš začal. A právě on nechal nad Zlínem postavit Památník Tomáše Bati.

Teď se má památka Baťových výrazněji připomenout i v samotném centru Uherského Hradiště. Co se chystá?

Na památku Antonína Bati staršího, tedy „taty Bati“, bude odhalena pamětní deska na budově holičství Robert’s Barber Shop. Nachází se na nádvoří mezi domem Portál a redakcí týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM, na adrese Zelný trh 1513, se vstupem ze Zelného trhu. Odhalení se uskuteční v sobotu 27. června v 10 hodin. Přítomen bude také vnuk Jana Antonína Bati John Nash z USA. Všichni jsou srdečně zváni.

Má být pamětní deska pouze jednorázovou připomínkou, nebo začátkem něčeho širšího?

Vnímám to jako začátek. Příští rok se připravují velké oslavy na počest 90 let od služební cesty Jana Antonína Bati kolem světa a 95 let od převzetí firmy Baťa. A těšit se můžeme také na to, že Hradiště obohatí další umělecké dílo s baťovskou tematikou, na kterém spolupracujeme se sochařem Ondřejem Olivou z Velehradu. Baťův příběh do Hradiště patří. A je dobře, že se sem začíná vracet viditelněji.