Cimbálovou muziku Cifra spojuje životní přátelství

Cimbálovou muziku Cifra spojuje životní přátelství
Foto: archiv CM  /  Muzika ve velehradské baziliky, 2019.
Uherské Hradiště Zajímavosti 10 / 12 / 2020

Cimbálová muzika Cifra vznikla v roce 1999 z dětské cimbálové muziky Základní umělecké školy v Uherském Hradišti, která pracovala pod vedením Pavla Štulíra. O rok později se k muzice připojila taneční složka a vznikl tak Folklorní soubor Cifra.

„Nemáme moc potřebu slavit vlastní kulatá výročí,“ říká primáš Petr Čihal 

 Za dvěma desítkami let života muziky se v rozhovoru ohlíží primáš Petr Čihal, díky kterému vzniklo velké množství poetických úprav lidových písní. Všichni jistě vzpomínáte na premiéry folklorních souborů Cifra i Kalina a slavných vánočních koncertů cimbálové muziky Cifra ve františkánském kostele v Uherském Hradišti, které vždycky pohladily duši.

Muzikantská parta ve složení Petr Čihal (prim), Petr Holoubek (cimbál), Drahomír Hlaváč (terc), Jiří Mikuláštík (terc), Jakub Tomala (kontry) a sourozenci Höhnovi (basa a klarinet) to spolu táhne už dvě desetiletí a stále jim to skvěle hraje.

Jak pandemický rok prožívá cimbálová muzika Cifra?

Podobně asi jako další muziky. Příležitostí ke hře bylo podstatně méně než v jiných letech. Kromě tříkrálového koncertu ve velehradské bazilice společně s Viva la musica jsme stačili odehrát během letního období ještě několik akcí. Řada dalších pak bohužel musela být zrušena.

Budete výročí po uvolnění nějak slavit?

Vzhledem k tomu, že se nyní cokoliv dopředu jen velmi těžko plánuje, zatím ne. My už jsme ale vlastně naše dvacáté výročí promeškali vloni, protože pod názvem CM Cifra existujeme už něco přes jednadvacet let. Asi se v tom odráží i kus našich povah, že moc nemáme potřebu slavit vlastní kulatá výročí.

Co pro tebe bylo za těch dvacet let nejzásadnější?

Neřekl bych přímo nejzásadnější ve smyslu konkrétního okamžiku, i když jeden takový zásadní okamžik se sluší jmenovat, ale to se musíme vrátit už někdy do devadesátých let, kdy nás na zdejší hudebce dal dohromady Pavel Štulír. Bez něho by nikdy žádná Cifra nevznikla. S odstupem času si pak vážím každého vystoupení, které nás posunulo dál a ze kterého jsem cítil pozitivní odezvu od posluchačů. Takovými jsou např. každoroční vánoční koncerty ve františkánském kostele v Uherském Hradišti, které pořádáme od roku 2003. Pro mě osobně jsou pak nejcennější chvíle, když za vámi někdo neznámý po koncertě přijde a upřímně poděkuje za krásný zážitek. Co víc si přát…

V posledních letech spolupracujete s gymnaziálním sborem Viva la musica, který diriguje váš kontráš Jakub Tomala - obohatila spolupráce rozměr muziky?

Rozhodně ano. Spolupracujeme šestým rokem a za tu dobu jsme absolvovali řádku adventních a vánočních koncertů, především pak každoroční tříkrálové koncerty ve velehradské bazilice. Společně jsme také natočili vánoční CD. Jde o vzájemně obohacující spolupráci, studenti a věřím, že i muzikanti jsou ze společných koncertů nadšení. Jejich atmosféra, umocněná prostředím chrámu, bývá neopakovatelná. Vznikly nové úpravy a skladby, které by možná jinak nevznikly. Kombinace pěveckého sboru a cimbálovky je pro mě zkrátka inspirací a otevřením nových možností.

Z mladých muzikantů se povětšinou stali tátové - jak to ovlivňuje váš muzikantský pohled na svět? 

Muzikantský pohled se v tomto směru zásadně nijak nezměnil. Člověk se spíše prakticky musel naučit rozdělit volný čas mezi rodinu a muzicírování.

Tvé úpravy jsou velmi poetické - z čeho vlastně čerpáš?

Je to dlouhá a v podstatě nikdy nekončící cesta a proces. Člověk získává v průběhu let zkušenosti tím, co vystudoval, kde pracuje, jakým prostředím je obklopen, co poslouchá, čte, zkrátka čím žije... A to vše se někde v nitru duše nějakým způsobem přetváří. A z toho se snažím čerpat.

Umíš na kluky v muzice i zařvat, když hodně vržou?

Pokud vržou, pak určitě ano. Ale snažíme se vyluzovat ušlechtilé tóny ve správný čas, a tak to není potřeba. Za těch více jak dvacet let už víme, co můžeme od sebe očekávat.

Dá se v současnosti ještě objevit neznámá písnička?

V terénu, tedy v jejím přirozeném prostředí, dnes už myslím ne. Ale naštěstí u nás existují archivy, ve kterých jsou terénní sběry lidových písní z konce 19. a průběhu 20. století uloženy, a tam to možné určitě je. Pak už je k tomu potřeba jen pracovitost, trpělivost a muzikantský cit pro výběr písně.

V lidové písni je uložena moudrost našich předků. Vnímáš to také tak?

S tímto tvrzením se dá určitě souhlasit. Naši předkové měli potřebu se v textech a nápěvech písní vyjadřovat k tomu, co prožívali. Reflektovali v nich svůj život a život svého okolí. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že i když je autorství lidových písní anonymní, vždy za nimi stál konkrétní člověk, jehož tvůrčí úroveň byla různorodá. To už však hodnotíme současným pohledem jakýsi umělecký dojem písně. Je i tady proto nutné hledat a vybírat.

Kdo ti byl největším muzikantským vzorem?

Nebudu se vymlouvat, že jsem žádný muzikantský vzor nikdy neměl. Určitě je mi blízká a sympatická tvorba Hradišťanu, a to od jeho počátků až do současnosti. Dnes je ale nejen v našem regionu celá řada výborných muzik, což je pro výchovu dalších muzikantských generací skvělé. Na druhou stranu mám rád muziky, které třeba neoplývají technickou dokonalostí, na kterou se dnes klade důraz, ale z jejich podání je cítit přirozená životnost, pravdivost toho, o čem zpívají a co hrají.

Když se ohlédneš za lety prožitými v muzice, co vidíš?

Kromě samotné hudby, radosti z ní a velké spousty nejrůznějších společných zážitků s muzikou především vzájemné přátelství, ze kterého se stalo přátelství životní.

Pomohl vám koronavirus k nové tvorbě? Jaké plány s muzikou máte do dalšího roku? Na čem pracujete?

Na všem zlém hledej něco dobrého. Myslím, že to platí i pro tento případ. Člověk získal více volného času a celkově se hektická doba alespoň pro tuto chvíli zklidnila. Nerad prozrazuji něco do budoucna, ale snad alespoň mohu naznačit, že chystáme společný projekt s dívčím sborkem Kalinka z Babic, jehož iniciátorkami jsou děvčata ze sborku. Snad budeme mít v příštím roce příležitost vše zrealizovat.

autor: Iva PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace