Dá-li Bůh, oslavu zvládneme na Festivalu pod lipú, říká Hubáček

Dá-li Bůh, oslavu zvládneme na Festivalu pod lipú, říká Hubáček
Foto: Bela Struzková  /  Jaroslav Hubáček
Topolná Zajímavosti 26 / 11 / 2020

Dalším folklorním jubilantem, který oslavil 60. výročí založení, je soubor Včelaran z Topolné, za kterým se v rozhovoru ohlédl dlouholetý primáš Jaroslav Hubáček.

JUBILEUM

Doufám, že muzeum nechce Včelaran z „Devadesátky“ vyhodit, říká přimáš 

Jak se Včelaran vyrovnává se současnou situací?

Těžce! Od letošního března byla všechna vystoupení a hraní zrušena, zejména jsme nemohli koncem května pořádat Folklorní festival Setkání po lipú. A až v červnu jsme se zúčastnili natáčení online Strážnice, které proběhlo na „Devadesátce“ v Topolné. V červenci až září jsme odehráli několik privátních oslav a svateb a od října opět vůbec nic. Žádné zkoušky nebo vystoupení souboru nebo muziky.

Oslavy 60. jubilea musely být kvůli koronaviru odloženy - co všechno bylo vlastně naplánováno? 

K oslavě byl naplánovaný pořad na Klubu kultury v Uherském Hradišti, ve které měli vystupovat muzikanti, tanečníci a zpěváci, kteří za tu dobu souborem prošli, tedy několik generací od nejstarších po dnešní „náctileté“ členy souboru.

 Mohou se vaši příznivci těšit, že oslavy proběhnou v náhradním termínu?

Rádi bychom příští rok na jaře tuto oslavu výročí souboru zvládli, dá-li Pán Bůh. Nejspíše jako součást Festivalu Setkání pod lipú.

 Primášem jsi už osmnáct let. Hrajete v přibližně stejném složení. Co podle tebe drží muziku tolik let pohromadě? 

Kamarádství a to, že jsme všichni z místa v okruhu 5 km, Bílovice, Včelary, Nedachlebice, Topolná. Dříve muzikou prošli nebo byli přizváni i muzikanti nebo konzervatoristi z větších dálek (Brno, Zlín). Spolupráce však nemívala dlouhého trvání, snad až na výjimku v podobě Silvie Gerykové, členky Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.

Kdo byl (je) pro tebe největší muzikantský vzor?

Samozřejmě můj učitel na Lidové škole umění Pavel Štulír a následně Víťa Mach, Jiří Wajda a další. jak jsem dospíval a poznával.

V jakém složení v současnosti hrajete?

Prim - Jaroslav Hubáček, terc - Luboš Dohnal, Petr Čumíček, klarinet - Martin Kouřil, kontr - Miroslav Lapčík, Pavel Šuranský, cimbál - Stanislav Mach, basa - Jiří Hubáček.

 V muzice jste prožili kus života a občas musíte vyhrávat až do rána - nemáte někdy chuť nazout bačkory?

Někdy opravdu máme, ale pak by se nám zase po muzice strašně stýskalo.

Kromě Machů má o působení v muzice zájem mnoho mladých muzikantů?

Bohužel ne, přesto, že jsme se snažili v minulých letech mladé muzikanty najít v nejbližším okolí. Asi se jim nechce ZADARMO hrát tanečníkům na zkouškách, potom je doprovázet na vystoupeních a festivalech a ještě dělat pro soubor organizační věci.

Od počátku muzika spolupracuje se souborem Včelaran. Je mezi vámi taková soudržnost, jaká bývávala v minulosti, nebo muzikanty a tanečníky „semlela“ doba?

Odjakživa fungujeme jako Cimbálová muzika souboru Včelaran, a proto doposud Včelaran žije, přestože většinu okolních souborů doba semlela.

 Pravidelně hráváte na oblíbeném koštu slivovice, Včelarské baňce. Dokáží se lidé v miniaturním kulturáku bavit tak jako před deseti dvaceti lety?

Ano, a je to díky spoustě domorodců ze Včelar, kde je velká tradice a které usměrňuje hlavní organizátor koštu František Janků.

 Je pro vás každoroční Setkání pod lipú stále srdeční záležitostí?

Samozřejmě a velmi mrzí, když ze současných důvodů nemůžeme festival pořádat.

Památkový domek „Devadesátka“ je domovem Včelaranu... Když jdeš na procházku okolo, nestýská se ti?

Stýská, ale jak jsem řekl, v červnu proběhla velká akce s natáčením pro online Strážnici a doufám, že příští rok už proběhnou všechny naplánované akce. Bohužel Muzeum Uherské Hradiště nám letos zvedlo nájem za Devadesátku. Doufám, že to není jenom tím, že chce někdo Včelaran z Devadesátky dostat pryč, protože živé umění v památkovém domě už nikdo neprovozuje. Náklady Včelaranu na toto jsou opravdu velké. Pokud se jenom na Festivalu Setkání pod lipú pravidelně sešlo 150 účinkujících a 400 diváků, tak v žádném jiném památkovém objektu Muzea Uherské Hradiště na to návštěvnicky za rok nedosáhnou.

Když se ohlédneš k začátkům, co vidíš?

Před mými 30 lety byla spousta věcí, priorit a vztahů lidí k folkloru jinak (například účel vycestovat s folklorem na Západ), ale hezké je, že u toho zůstali lidi, které to baví, táhnou tu káru dál, a v okolních dědinách jsou desítky a stovky mladých děcek, která se každoročně zapojují do hodových nácviků a baví je dělat stylizované pásma, která předvádějí na hodové zábavě. To je naděje národa!

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace