V posledních letech se hodně začalo mluvit o záchraně tisíců srnčat, která zahynou při jarních sečích. Po celé republice vznikají různé dobrovolnické iniciativy, které se tímto problémem zabývají. Co vše se dá udělat pro jejich záchranu se dozvíte v sobotu 1. února od 9.30 v Kulturním domě Osvětimany...

Ochrana zvěře na Slovácku je velmi důležitá

Na Uherskohradišťsku se záchranou srnčat zabývá Markéta Rebrošová z Osvětiman, která ve spolupráci s mysliveckými spolky a dobrovolníky za pomoci dronu s termovizí pomáhá bezmocným srnčatům na lukách a ve vojtěškách. Ušetří je tak před rozsekáním zemědělskými stroji. Při senosečích vstává ve tři ráno, aby byla na louce s dronem už za svítání. Po „akci“ žije běžným životem se svými dvěma dětmi a zaměstnáním.

Protože by ráda podpořila osvětu, rozhodla se uspořádat akci Den pro srnčí zvěř. Oslovila senátora Oldřicha Hájka, který se o tuto problematiku zajímá a který nad akcí poskytl záštitu. Velká podpora přišla také ze strany Zlínského kraje. Akce se koná 1. února od 9.30 v kulturním domě v Osvětimanech a je určena především pro myslivce, zemědělce, dobrovolníky a všechny milovníky této krásné, naší původní zvěře. „Dozvíte se, proč je záchrana srnčat důležitá, jak ji z praktického hlediska provádět a jak používat drony s termovizí,“ prozrazuje Markéra Rebrošová, která program osvěží Srnčí stezkou s praktickými úkoly, výstavou fotografií vlastních a Radka Motala, ale i výstavou Srnčí zvěř očima dětí, kde budou k vidění práce žáků ZŠ a MŠ Kyjov-Bohuslavice.

Kolik myslíte, že v našem regionu zemře během senoseče srnčat?

Nedokážu říct, kolik je to v našem regionu, ale v rámci České republiky se uvádí, že každoročně je během jarních sečí zasečeno odhadem na 60 000 srnčat. Ohrožena nejsou pouze srnčata, ale také dospělá srnčí zvěř, drobná zvěř, jako jsou bažanti, křepelky, zajíci a jejich hnízda.

Co vás přimělo, že jste se začala tímto problémem zabývat?

O této problematice jsem slyšela z médií a když jsem se přestěhovala z města na vesnici, viděla jsem, že se to děje i u nás. Sečou se louky a vojtěšky. Chtěla jsem se jako dobrovolník zapojit a pomoci myslivcům. Díky srnčatům jsem také absolvovala myslivecký kurz a mám lovecký lístek.

Byla jste na Slovácku první, kdo se snaží podnikat něco pro jejich záchranu?

První jsme tady byli asi v použití dronu s termovizí. Jinak řada mysliveckých spolků se věnuje ochraně srnčat již dlouho, procházejí louky se psy, používají akusticko-světelné plašiče a realizují další opatření. Ale přesto se spousta luk a vojtěšek v našem kraji seče zcela nezkontrolovaných. Je to pak genocida všeho živého, když tam sekačka vjede. Dle zkušeností se jako nejúčinnější ukázaly drony s termovizí. Najít srnče v mase vojtěšky je náročné i pro loveckého psa s výborným nosem. Srnčata se navíc rodí bez pachu kvůli predátorům.

Jaký jste měla pocit z prvního zachráněného srnčete?

To bylo ještě bez dronu. Chodili jsme v rojnici ve vojtěšce a to bylo jako hledat jehlu v kupě sena. Bylo to neskutečně náročné a člověk si uvědomil, jak jsou ta srnčata bez pomoci člověka zranitelná.

Jak záchrana srnčat probíhá?

Srnče se lokalizuje dronem a je potřeba ho z pole vytáhnout. Jen vyhánět nebo vynášet srnčata se ukázalo jako neúčinné v tom, že se srnčata vrací na místo, kde je srna nakladla, jako by v hlavě měla nějaký sonar. Proto používáme přepravky vystlané trávou nebo vojtěškou, ve kterých srnčata seč přečkají, a ihned po skončení seče se vypouštějí zpět, aby mohla za svými matkami. Důležité je zmínit také to, že vždy používáme dvojitou ochranu, a to gumové rukavice a srnče navíc bereme ještě přes trávu, aby se co nejvíce minimalizoval přenos pachu. Máme na 400 zachráněných srnčat.

Jak se na vás dívají zemědělci? A tradiční myslivci? Snaží se vám pomáhat, nebo si spíš ťukají na čelo?

Před těmi šesti lety, kdy jsme začínali, tak si někteří opravdu ťukali na čelo. Dneska spolupracujeme s řadou mysliveckých spolků. Každý rok se ozývají noví a musíme je odmítat, protože s jedním dronem máme kapacitu naplněnou. Každoročně létáme kolem 1 000 ha. Jako všude, je to o lidech. Někde to funguje, někde ne, ale řekla bych, že se situace pomalu zlepšuje. Co beru jako velký posun vpřed, tak že jsou myslivecké spolky, kam jsem jezdila dronovat, které si pořídily své vlastní drony a všechno si šéfují samy. Co se týká zemědělců, tak jsou ti zodpovědní, kteří hlásí, pošlou nákres pole, co přesně budou sekat. Mají zájem na tom, aby vjeli sekačkou do pole, které je zkontrolované. A pak jsou i ti, co zásadně nehlásí. Je to velká škoda a odnese to vždy jen ta zvěř. Můžete mít sebelepší techniku, pokud nefunguje komunikaci mezi myslivci a zemědělci, tak je vám to úplně k ničemu. Komunikace a vzájemná spolupráce je tedy základ.

Je snadné dronování prosadit?  Vpustí „aktivistku“ s dronem do honitby nebo na pole?

I z tohoto důvodu jsem se pustila do myslivosti, chtěla jsem znát obě strany mince, a samozřejmě je jednodušší něco prosadit jako myslivec než jen jako dobrovolník. Vždy spolupracujeme s mysliveckým spolkem dané honitby, kde se dronuje.

Jak se k této otázce staví veřejnost?

Řekla bych, že to téma záchrany srnčat během jarních sečí se dostává do povědomí široké veřejnosti čím dál víc. Spousta lidí se zapojuje jako dobrovolníci a jejich pomoc je významná a jsou důležitou součástí. Myslivci - zemědělci - dobrovolníci.

V loňském roce jste zorganizovala pomoc dobrovolníků - myslíte, že se vám podařilo prolomit bariéry nevědomí veřejnosti?

Snažím se mezi veřejností dělat osvětu, protože to není jen o jarních sečích, ale také o dalších úskalích, která na srnčata v přírodě číhají. Třeba pejskaři, kteří nechávají své psy volně pobíhat, zejména v době kladení mláďat. Potrhaná srnčata, uštvané, stržené dospělé srnčí kusy jsou výsledkem tohoto nezodpovědného chování. Další kapitola jsou lidé, kteří "zachrání" srnče v domnění, že je opuštěné, když ho najdou třeba během procházky. Srna má své mládě odložené v krytině louky nebo vojtěšky, aby ho tak chránila před predátory, a chodí ho několikrát za den krmit. Srnče, o které se srna stará, neuslyšíte, můžete na něj maximálně náhodně narazit. Na takové srnče nesahat a ihned odejít. Takové srnče nepotřebuje vaši pomoc. Naopak pokud narazíte na srnče, které bezprizorně chodí, píská, upozorňuje na sebe, je něco špatně. V tomto případě na něj také nesahat, ale zavolat myslivce nebo záchrannou stanici. Spousta srnčat přijde o matky tak, že je srazí auto a těchto případů je bohužel velké množství.

Co mohou myslivci a zemědělci v tomto směru z praktického hlediska udělat?

Vzájemně spolupracovat, nebýt lhostejní, jen tak se může pro zvěř něco změnit. Kdo nezažil seče, nedokáže si ani představit, jaká jatka se tam dějí. Srnčata s přesečenými běhy, která stále žijí. Pískají bolestí. Je to něco šíleného. A jde tomu jednoduše předejít použitím dronů, jen chtít.

Proč by měli myslivci, zemědělci a majitelé luk a polí a případní zájemci o dobrovolničení přijít na přednášky do Osvětiman?

Dozvědí se spoustu zajímavých informací o srnčí zvěři a o dronech. Přednášet nám bude například můj kamarád Pavel Scherer, odborník a chovatel srnčí zvěře, autor řady publikací, který odchoval v zajetí trofejově nejsilnějšího srnce na světě. Jsem mu vděčná za spoustu užitečných a cenných rad. Záchraně srnčat během jarních sečí se věnujeme šest let, za tu dobu jsme nasbírali řadu zkušeností. Dlouhodobě sleduji jednu skupinku myslivců a dobrovolníků z Německa, od kterých jsme převzali řadu fungujících postupů, opatření a pomůcek. Tyto zkušenosti chceme předat dál. Moc bych si přála, aby se podmínky srnčat během jarních sečí zlepšily také v našem kraji. Těšit se můžete také na krásné ceny v tombole, bohaté občerstvení, ochutnávku vín a posezení s dechovou kapelou. Věřím, že to bude příjemně strávený den, ze kterého si každý odnese cenné informace.