Dyž sem byla malučká

Dyž sem byla malučká
Uherské Hradiště Zajímavosti 08 / 09 / 2013

Slovácké slavnosti vína budou letos patřit dětem. Přehlídkový pořad dětských krojů již měl své diváky, prostor i čas v letech předcházejících, proto se k němu pořadatelé znovu vrátili. V letošním roce se představí děti z menších i větších národopisných oblastí - z bohatého Podluží, hanáckého Slovácka, Kyjovska, ale také ze Strážnice, ze samostatných krojových ostrůvků Rohatce i Vracova. Z Dolňácka se budou prezentovat krojovaní z Veselska, Uherskoostrožska a Uherskohradišťska, včetně kunovického a buchlovického kroje. Velkou různorodost regionu podtrhne oblast Uherskobrodska s kroji uherskobrodským, hradčovickým, vlčnovským, nivnickým, boršickým, bánovským, straňanským a březovským i typy lidového oděvu z luhačovického Zálesí a horských oblastí Horňácka a moravských Kopanic
Přehlídka dětských krojů ukáže rozmanitost regionálních typů svátečního, slavnostního či obřadního kroje, který v současnosti oblékají děti školního i předškolního věku při světských i církevních slavnostech. Ty nejmenší děti doprovodí i tatínek nebo maminka oblečeni v kroji. Prezentace dětského oblékání nebude jen ukázkou krojové různorodosti, ale především ukázkou šikovnosti, obětavosti a pečlivosti žen, maminek či babiček, které umí ještě dnes kroj nejen vyprat a vyžehlit, ale mnohé i ušít či vyšít jednotlivé krojové součástky. Právě ony oblečou do krojů pro letošní krojovou přehlídku své děti.
Naši drobotinu ze Slovácka je možné vidět o Slováckých slavnostech vína v neděli 8. září 2013 ve 13 hodin na nádvoří jezuitské koleje v Uherském Hradišti.


Kroj na Uherskohradišťsku
K letošním Slováckým slavnostem vína vyjde kniha Ludmily Tarcalové Kroj na Uherskohradišťsku. I když  již před sto lety prorokovali národopisci brzký zánik kroje, není tomu tak úplně. Dosvědčuje to nejen obrovská účast krojovaných na slavnostním průvodu o Slováckých slavnostech vína a otevřených památek, ale i nová kniha pojednávající o hradišťském kroji.
Autorka Ludmila Tarcalová, dlouholetá pracovnice Slováckého muzea v Uherském Hradišti, měla možnost za dobu svého působení zpracovávat sbírkový fond lidového oděvu, obuvi  a textilu, který čítal přes dvacet tisíc kusů. A právě proto se problematika krojů na Uherskohradišťsku stala jejím celoživotním odborným zájmem a také tématem této knihy. I když navazuje na známé poznatky odborníka na lidový kroj Josefa Klvani, který utřídil kroje na počátku 20. století, vychází z vlastních výzkumů, z poznání kroje svého rodného Hradišťska, což znamenalo neustále sledovat jeho vývoj, zkoumat odchylky i v drobnostech, kterými se kroje v jednotlivých obcích od sebe odlišovaly. Její popis je konkrétnější, doplňuje poznatky z pohledu současníka, etnografa, který se snažil být strážcem kroje své oblasti a jeho krojové čistoty.

Kroj má stále funkci znaku
Ludmila Tarcalová se zaměřila jen na část dolských krojů, jak je nazýval Josef Klvaňa, a to jen na jeho čtyři krojové varianty - polešovickou, velehradsko-spytihněvskou, staroměstsko-jarošovskou a bílovickou. V úvodu knihy si všímá funkce kroje v minulosti i v současnosti, neboť lidový oděv má stále funkci znaku. Těmto znakům rozuměl nejen ten, kdo oblékal kroj, ale celá venkovská či městská komunita. Určoval přesně pohlaví nositele, lokalitu, stav, staří, sociální a třídní postavení, dnes je i znakem reprezentace a prestiže. Oblečením kroje je potvrzen společenský status nositele.
K poznání vývoje kroje posloužil autorce také ikonografický materiál. V knize uvádí nejznámější malíře a fotografy, jejichž dílo se stalo velmi dobrým pramenem poznání i srovnání. U jednotlivých nositelů, tedy mužů, žen a dětí, mnohdy určované i stavem - svobodná, vdaná či ženatý, vdova a vdovec, si všímá jeho krojových druhů - krojů pracovních, všedních, svátečních, obřadních, letních či zimních. Text je doplněný nejstaršími černobílými fotografickými doklady z konce 19. století, přes první polovinu 20. století a samozřejmě barevnými fotografiemi ze současnosti. Všechny mají vysokou dokumentační hodnotu, na mnohých jsou však vidět takové krojové prvky, které ve vývoji kroje nepřispívají k dobrému trendu. U oděvních součástek se autorka snažila vysvětlit jejich vývoj; některým z nich byla věnována pozornost i přesto, že už zanikly a objevují se jen v muzejních sbírkách (šatky, čepce, úvodnice). U mužské i ženské části pojednání končí uvedením změn na kroji.

Lidové motivy výšivek

Druhá část vychází ze studia muzejního výšivkového materiálu. Zmiňuje vyšívání přes vrapy s ukázkami šitých forem, výšivku na výřez, která se na Uherskohradišťsku vyšívá třemi způsoby. Hodně se věnuje motivům výšivky, hlavě názvům, které si vymýšlely vyšívačky samy. Ženy a děvčata se je naučily od předešlých generací, zdobily si kroj motivy s náměty ze své blízkosti a svoji představivost pak vkládaly na plátno. Zmiňuje výšivky od těch nejstarších z první třetiny 19. století až do současnosti na ženských rukávcích, mužských košilích, úvodních plachtách, čepcích a šatkách, ale také křížkové vyšívání a předkreslenou výšivku. Lidové motivy výšivek se odlišovaly v jednotlivých farnostech či obcích. Během doby díky migraci v rámci regionu splynuly s motivy jiných obcí a v současnosti je obtížné určit, který výšivkový motiv je pro tu kterou obec typický. Pro současné ženy vyšívačky to bude jistě zajímavá část, z níž mohou vycházet při vyšívání i  pojmenovat si výšivku, kterou samy vlastní. Kromě zájmu o kroje byla dalším odborným zaměřením autorky obřadní lidová kultura, proto k pojednání o krojích a výšivce přidává i stať o zvycích a zvyklostech, pověrečných praktikách, obřadech a obyčejích spojených s obuví.  
Autorka se během svého odborného působení podílela na řadě rekonstrukcí a stylizací krojů pro folklorní soubory na Uherskohradišťsku. Její snahou bylo soubor vhodně obléct, dobře vybrat materiál i vhodný střih, i když to mnohdy nebylo lehké, proto svoji závěrečnou kapitolu věnuje krojově stylizaci. Zajímavý je i slovník nářečních výrazů, který autorka sepsala na základě uvedeného textu. Mnohé výrazy jistě překvapí tím, od čeho jsou odvozeny a proč se předměty tak nazývají.
Díky vstřícnosti vedení Slováckého muzea je kniha opatřena fotografiemi sbírkových předmětů, ale i starými dokumentačními snímky, které se tam dostaly díky sběru pracovníků muzea nebo jejich fotodokumentací v terénu. Současné barevné fotografie pořídili a ochotně zapůjčili současní reportážní fotografové.
Kniha Ludmily Tarcalové Kroje na Uherskohradištsku je určena všem, kteří mají rádi kroj,  rádi ho oblékají, obdivují, ctí a chtějí se o něm víc dovědět. V prodeji bude po celou dobu slavností v Městském informačním centru a na stanovišti Uherského Hradiště.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace