Emília Vášáryová rozzářila filmovku

Emília Vášáryová rozzářila filmovku
Foto: Helena Fikerová
Slovácko Zajímavosti 02 / 08 / 2016

I v tragedii mám ráda humorné okamžiky...

Na Letní filmové škole byl uveden slovenský film Eva Nová slavného dokumentaristy, režiséra Marka Škopa, který doprovodila delegace v čele s hlavní hrdinkou Emílií Vášáryovou, s ní dorazil i střihač, kameraman a producent Ján Meliš, Miška Melišová a František Krähenbiel.
Film vypráví silný příběh jedné zkrachovalé herečky, která dala přednost svojí kariéře před synem. Právě se vrátila z protialkoholní léčebny a pokouší se všechno, co napáchala synovi a v opileckých excesech i celé rodině, napravit.
Před projekcí byla třiasedmdesátileté Emílii Vášáryové předána Výroční cena AČFK za vnímavé ztvárňování všech odstínů ženskosti, které více než půlstoletí představuje v divadle, televizi i na filmovém plátně. „Jsem velmi ráda, že mně z nemocnice dali propustku, abych tady mohla být s vámi. Doktoři říkali, že nikdo neví, kde jsem, takže kdyby se ptali, ani vy jste mě neviděli,“ smála se bezprostředně po předání zmrzlinové ceny. Herečka i přes sešroubovanou nohu po tříštivé zlomenině a obtížnou chůzi o berlích laskavě odpovídala na dotazy v rámci Lekce filmu a byla přítomna projekci i následné besedě po filmu. Emília Vášáryová si během své návštěvy našla i chvilku na rozhovor pro čtenáře DOBRÉHO DNE.

Co se vám vlastně stalo?
Při 173. repríze divadelního představení jsem najednou zakopla o koberec a spadla. Byla z toho tříštivá zlomenina stehenní kosti. Můj herecký partner Milan Kňažko mi ještě týden, večer co večer, telefonoval do nemocnice, že nemůže pochopit, jak to, že nezareagoval, nepodal mi ruku, a nechápal, jak se to vůbec mohlo stát...

Jste o šest let starší - jaké jste s Magdou vlastně byly ségry? Měla jste ji jako většina prvorozených neustále na krku?
Já si to nijak zásadně nepamatuji, ale Magda vždycky vzpomíná, že jsem ji hlídávala často a moc se mi to nelíbilo. Většinou jsem ji někam odložila, třeba i posadila na plot, aby nemohla dolů a nerušila nás s kamarádkami při hře. Ale když měla Magda 10 let, já jsem odešla z rodičovského domu a pak jsme se potkávaly spíš jen krátce, o prázdninách.

A dnes? Setkáváte se často?
Potkáváme se hlavně v létě, protože máme v Počúvadle u Banské Štiavnice vedle sebe chaty. Jinak se kvůli velkému pracovnímu vytížení vídáme jen vzácně.

Obě jste vzdělané a obdivované dámy, které se nebojí říct vlastní názor. V jaké rodinné atmosféře jste vyrůstaly?
I když byli maminka i tatínek učitelé, vůbec se nevyptávali, jaké jsme ten den dostaly známku. Hlavně „otecko“ se držel přísloví: Učit se je tvá psí povinnost. A brali jako naprostou samozřejmost, že se nebudeme flákat.
Mnohokrát jsem se už jako rodič snažila pochopit, v čem byla síla jejich výchovy, která mě i sestru formovala a byla pro nás přínosem. Myslím, že v neskutečné důvěře, kterou jsem se nikdy nesnažila zklamat. Drželi nás na takové uvolněné lonži, která nás motivovala a dávala možnosti vlastního vývoje a poznání. Nebyl tam sice žádný diktát, kontroly a rozkazy - ale to, co se řeklo a slíbilo, to se muselo beze zbytku dodržet! To byl takový nepsaný zákon. Obě jsme jejich odkaz aplikovaly na svých dětech.

Film Pelíšky je národem milovaný. Zažila jste nějaké „lotroviny“ při spojení Kodet - Polívka - Donutil?
Ani ne. Obě rodiny točily zvlášť, takže jsme se moc nepotkávali - jen při velkých společných scénách. Ani večírky se nekonaly, na to už není při dnešním natáčení čas. Já je ani nevyhledávám. A když se někde dlouho sedí a začnou se vyprávět herecké historky, odcházím.

Improvizovali jste a přidávali jste Janu Hřebejkovi své zkušenosti z té doby? Třeba scéna ve skříni „po vaší smrti“ dojme mnoho diváků.
Mně také vždy rozpláče, protože jsem po náhlém odchodu maminky prožila úplně to samé. Seděla jsem ve skříni a prosila Boha, aby mi dal nějaké znamení. Improvizovalo se, ale jen trochu...

A co Eva Nová. Je to náročná role, natáčená dokumentárním způsobem, takřka bez líčení i hudby. Rozhodovala jste se dlouho?

Ano. Scénář byl zajímavý, ale odmítla jsem, protože jsem si nedovedla představit, jak skloubit pracovní povinnosti v Národním divadle a přejíždět na natáčení vzdálené 500 km na východě. Navíc, v mém věku být celý den od 6.00 do 23.00 na place není vůbec jednoduché... Dnes jsem za to velmi vděčná, protože Eva Nová mě vrátila po odchodu mého muže zpět do života. Pomáhal mi jak Marko Škop, tak celý filmový štáb.

Jak vlastně vznikl scénář?
Pracovalo se na něm tři roky. Na deváté verzi jsme pak intenzivně spolupracovali s Markem. Původní myšlenku dostal ještě jako novinář, když dělal na filmovém festivalu v Trenčianských Teplicích velký rozhovor s padající hvězdou Annie Girardot, v tom čase pod vlivem návykových látek. Jakmile jela kamera, vzchopila se a všechno fungovalo, ale jakmile zhaslo světlo, přepadla jí deprese, že ji nikdo nepotřebuje, a zapíjela to alkoholem s prášky. To vše jsme se snažili dát do toho filmu.

Jak jste se na roli připravovala?
Stačí se dívat kolem dokola. Určitě je vám jasné, že pro herečky našeho věku je zoufale málo rolí, a i ze svého okolí znám úplně stejné případy. V Národním divadle jsem v té době hrála souběžně další dvě nešťastné matky, tak bylo složité spíš zbavit se divadelního klišé a najít pro Evu novou, vlastní tvář...

Na Slovensku hrajete hodně nešťastných matek. Je to škatulka?  
To je předrevoluční stylizace slovenského filmu. Já mám však ráda, když i v tragickém příběhu prostupuje humor. Film začíná v protialkoholní léčebně, kdy Eva na cestu dostane od kamarádky sošku velblouda s přáním, aby vydržela bez chlastu tak dlouho, jak velbloud vydrží na poušti bez vody. A to mě rozesmálo - mám ráda, když je hranice tragiky obohacena něčím komickým. A proto jsem se také chytla skvělé repliky Evy Nové, kterou pronese poté, co zničila celou rodinu. Provázela pak celé natáčení. „Dobré ráno, je mi z vás tak strašně smutno,“ vítala jsem na place v 6 ráno filmový štáb. „Ale nám z vás ne, paní Milko!“ odpověděli sborově a tak začínal každý natáčecí den.

A co téma alkoholismu?
Bojím se opilých lidí a hrozně se mi protiví opilé ženy... Téma mě velmi zajímalo, protože případy, kdy člověk spadne na dno a nedaří se mu, jsou bohužel velmi časté a ani nijak výjimečné. Myslím si, že režisér Marko Škop tímto udeřil hřebík na hlavičku. Tím, že pochází z východu Slovenska, získal mnoho inspirace. Alkoholismus se totiž netýká jen chudých či společensky slabších lidí. V umělecké branži na něho narazíte obzvlášť často. A díky delegacím k filmu jsem zjistila, že je to ještě větší fenomén, než jsem myslela. Po projekci za mnou chodí muži i ženy s tím, že je to přesně jejich osobní problém.

Bojí se herec v letech?
Samozřejmě. Herectví v každém věku provází obavy a souhry náhod. V dnešní době stačí, když si dobře nepamatujete text a kolegové si začnou stěžovat, zanedlouho uslyšíte: Sbohem... Stejné je to i u filmu - když z jakýchkoliv důvodů nepřijdete na natáčení a producent to musí zaplatit, dostanete nálepku - je riziková, je často nemocná, chce velké honoráře, a už si ani neškrtnete. A to ani nemusíte být „herec v letech“.

Prostupují role do vašeho osobního života?
I když se tomu bráním, je jasné, že ano. Přemýšlím, jak postavu uchytit, propůjčuju jí své tělo, emoce, ale jinak se mě nedotkne. Její povahu ani trápení si domů nenosím.

A naopak ponaučení z filmů?
Tak to se někdy snažím, ale je to málo platné. Člověk se holt nezmění. A co vy - dodržela jste už někdy to, o čem jste se ponaučila? (smích)

Překvapily vás ceny, které už film získal?
Když mi Marko Škop volal, že jsme získali v Torontu cenu kritiků, nechtěla jsem uvěřit a hrozně moc mě to potěšilo. Je to pro mě určitá satisfakce, byla jsem už napůl rozhodnutá, že před kameru už nevstoupím, že se svojí profesí končím. Nakonec jsem to neudělala a jsem ráda - ten film mě vrátil do života v mojí vlastní těžké životní situaci.

Vnímala jste během své propustky z nemocnice alespoň trochu atmosféru Letní filmové školy?
Jsem šťastná, že jsem měla možnost se do Uh. Hradiště už počtvrté vrátit a strávit tady kouzelný den. Filmovka je plná filmových fanoušků a lidí, kteří filmu nejen fandí, ale také ho mají velmi rádi. Evu Novu jsme přijeli představit náročnému publiku a s čistým svědomím můžu říct, že jsme ho dělali s láskou.
+++++++++++++++++++
Emília (Milka) Vášáryová je herečka, členka Slovenského národního divadla, představitelka filmových rolí v Až přijde kocour, Lidé z maringotek, Nestyda, Pelíšky, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Václav a dalších, získala jako jediná žena Čestný doktorát na JAMU. Je profesorkou na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a také držitelkou mnoha ocenění. V osobním životě je sestrou herečky a političky Magdy Vášáryové, maminkou tří dětí a vdovou po nedávno zesnulém scénografovi Ivanu Čorbovi.


autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist