Felix Slováček: Chybí mně nedělní Čaje o páté
Foto: GJU / Hudební virtuos Felix Slováček oslaví letos osmdesátiny
V květnu letošního roku oslaví významné životní jubileum hudební virtuos Felix Slováček. Rodák ze Zlína našel velkou zálibu i ve Slovácku, a to nejen ve sklípku u cimbálu, ale i v Galerii Joži Uprky.
Přestože Vám osmdesátka už nezadržitelně klepe na dveře, pořád si udržujete životní svěžest a hlavně jste stále mistrem klarinetu a dnes už žijící hudební legendou. Vzpomenete si ale někdy na své začátky ve Zlínském kraji?
Na své začátky doma ve Zlíně vzpomínám velmi rád a s láskou se sem stále vracím. Je sice už málo těch muzikantů, se kterými jsem hrával, ale přesto místa, kulturní domy i hotely ve Zlíně nebo v Otrokovicích pořád připomínají zašlou slávu tehdejších slavných kapel. Například Vpřed, Start nebo Fatra Napajedla byly orchestry, ve kterých byla čest se ukázat. Hrávalo se všude a to se úplně vytratilo. Vymazaly se z životů kavárny, bary, nedělní čaje o páté, kde všude hráli živí muzikanti. A bylo plno! To je pryč, mrzí mě, že to nahradily mobilní telefony a syntetické nástroje, cédéčka a uesbéčka. A proto jedu kousek dál na Slovácko, a tam u vínečka je jiný život.
Plánujete u příležitosti Vašich kulatin vlastní turné a zavítáte v něm i na Slovácko?
Nesmírně se těším na můj velký koncert k osmdesátinám, který bude 2. května ve Velkém sále v pražském paláci Lucerna. Spousta hostů, přátel a kamarádů mně přijede zahrát a zazpívat v doprovodu mého Big Bandu. Moc se na všechny těším, hlavně na moje děti Aničku a Felixe, kteří jsou skvělí. Pak hned mám koncert 5. května v Bratislavě a 12. května v Luhačovicích, spojený s otvíráním lázeňské sezóny.
Jak vzpomínáte na přátelství a spolupráci s Karlem Gottem? Nemyslíte, že po něm na naší současné umělecké scéně zůstává stále neobsazené místo? Setkal jste se v poslední době s nějakým výrazným talentem, zpěvákem, který by se Karlu Gottovi mohl přiblížit?
S Karlem nás pojilo srdečné přátelství. Prvních 20 let jsme spolu byli skoro denně a pak, když jsem se stal šéfdirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu, tak to byla taková, jak se říká, pupeční šňůra.
Dělali jsme různé koncerty, nahrávky, galakoncerty už s Big Bandem. Od té doby mám vlastně v archivu Karlův repertoár. Byl jsem rád, když mě oslovil zpěvák Ondřej Provazník, který se specializuje na písně Karla Gotta. Má tak podobný hlas Karlovi, že se posluchači otáčí a hledají, odkud ho pouštíme. Je příjemné si opět zahrát melodie, které mě provázely a provázejí celý život.
Rozhovor spolu vedeme v Uherském Hradišti u příležitosti Vaší návštěvy Slovácka na pozvání Nadace Moravské Slovácko, která je zřizovatelem stálé expozice Joži Uprky. Jak se Vám líbí obrazy Joži Uprky, který patří spolu s Tomášem Baťou k nejvýraznějším osobnostem celého Zlínského kraje?
I když se nepovažuji za nějakého velkého znalce výtvarného umění, tak mám pár autorů oblíbených a mezi nimi je Joža Uprka na jednom z předních míst. Kromě toho, že se mi jeho obrazy líbí svým výtvarným zpracováním, tak pro mě jako rodilého Moraváka jde i o citovou záležitost. Když na jeho plátnech vidím ty překrásné staré slovácké pestrobarevné kroje našich babiček a dědů, vracím se ve vzpomínkách až do mého útlého mládí. Ještě tehdy byly kroje vlastně součástí běžného života v řadě míst na Valašsku a Slovácku.
Kumštýř, jako jste Vy, musí mít v genech cit k jakémukoliv druhu umění. Byl mezi Vašimi předky někdo, po kom byste umělecké geny zdědil?
Tak na klarinet z mých předků nikdo nehrál. (úsměv) Ale moje máma byla velkou milovnicí výtvarného umění. Ta nevynechala snad žádnou příležitost navštívit pro ni dostupné výstavy malířů a sochařů. Několik obrazů zakoupila a mezi nimi byl velmi pravděpodobně i Joža Uprka. Ale to už je tak dávno, že když jsme spolu s bratrem odešli mimo domov, ztratil jsem přehled o pokladech, které máma nashromáždila. Rád se vracím do Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti. Vždy si projdu expozici, protože tam mám své favority, a zpravidla tam objevím i něco nového. U některých obrazů se zastavím i delší dobu a přemýšlím nad tím, jak velký byl Uprka mistr štětce. Nejinak tomu bylo i nyní při mém pobytu na Slovácku.
Uprka neokouzlil jen Slovácko. Velký úspěch zaznamenala v roce 2011 jeho výstava ke 150. výročí jeho narození ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Navštívil jste Uprku i tam?
Nejenže navštívil. Moc si vážím toho, že v následném kulturním programu v Sala terreně Valdštejnské zahrady jsem spolu s dalšími umělci mohl vystoupit v kulturní programu. Uprku jsem ale „provázel“ svým klarinetem i při jeho návratu na Slovácko před jedenácti lety. Jako rodilý Moravák si moc vážím a obdivuji Zdeňka Zemka i Petra Vašáta, kteří Uprkovu galerii před těmi jedenácti lety založili a stále dbají o to, aby památka této výrazné osobnosti mého regionu byla trvalá.
Stalo se už hezkou tradicí, že vždy poslední sobotu v měsíci (nejblíže 25. března, do 14.00) si mohou zájemci prohlédnout Galerii při komentované prohlídce a poslechnout si nejen příběh Joži Uprky, ale i příběhy jeho obrazů. Který z těch příběhů Vás nejvíce oslovil?
O těchto prohlídkách vím a slyším na ně i v Praze velkou chválu. Jenže víkendy jsou nabité kulturními akcemi, a tak se mně ještě nepodařilo „trefit“ poslední sobotu v měsíci. Nechci to zakřiknout, ale nějaký termín se mi už rýsuje, a tak se těším, že to konečně vyjde. Každopádně bych vaším prostřednictvím rád pozdravil moje krajany a všechny čtenáře DOBRÉHO DNE.