Holešovskou Regatu jsem vymyslel ze vzteku

Holešovskou Regatu jsem vymyslel ze vzteku
Foto: Jana Olšová  /  Michal Žáček, majitel a ředitel Agentury Velryba.
Zlín, Holešov Zajímavosti 14 / 06 / 2016

Nepotřebuji nikoho ždímat, jde mi o pohodu, kterou festival snad přináší…

Michal Žáček je majitelem i ředitelem Agentury Velryba, která do všech koutů Moravy dlouhá léta vozí hvězdy českého i zahraničního hudebního nebe. Michal Žáček je také nenápadný chlapík, který se nedere za každou cenu dopředu a zakládá si na významu slov, jako je spolehlivost, zodpovědnost, přátelství, …
Málokdo ví, že je vystudovaným hercem, že před šesti lety seknul s cigaretami a závodí na horských kolech, že už čtyřiadvacet let žije s dámou svého srdce ve spokojeném manželství. A že kvůli synům vymyslel Holešovskou Regatu…

Rval se za právo na kočárek 

Ředitel Michal Žáček se narodil před pětačtyřiceti lety v sedmém měsíci těhotenství, jako nedonošené dítě. Dva měsíce byl dopékán v inkubátoru, poznamenán tím, že neměl vlastní kočárek. „Tehdy se zapisoval pořadník na kočárky a na mě se dostalo až v desátém měsíci. Po celou dobu mě maminka tahala v náručí…“
Tato zkušenost se socialistickou ekonomikou jím otřásla natolik, že byl posléze jedním ze studentů, kteří se v období sametové revoluce aktivně podíleli ve stávkovém výboru Janáčkovy akademie múzických umění na pádu socialistického režimu. „Mou jedinou pohnutkou bylo právě to, aby kočárky nebyly na pořadník a každé dítě, byť i předčasně narozené, mělo právo na svůj vlastní kočárek,“ popisuje s úsměvem Žáček.

Dramaťák mu ovlivnil život...

Vyrůstal v baťovské čtvrti ve Zlíně, v typickém dvoudomku. Mládí trávil dobrodružnými hrami na policajty a zloděje, celníky a pašeráky, hoňkami, schovkami, hraním hokejbalu, florbalu a tenisu.
V deseti letech přišel do literárně-dramatického oboru zlínské zušky při Malé scéně zlínského divadla, což mu zásadně ovlivnilo zbytek života. Přičichl k divadlu, a to posléze až tak, že jej soubor zcela pohltil a strávil v něm takřka celý zbytek jinošských let. V mládežnickém amsámblu si našel i velkou lásku a budoucí manželku Martinu. Bylo tedy více než jasné, že si podá přihlášku na JAMU. Přijali ho, vystudoval obor herectví a nastoupil do Městského divadla ve Zlíně.
Tam však nastává dramatický zvrat v umělecké kariéře. „Zjistil jsem, že oblastní divadlo je pro průměrného herce, za kterého se považuji, něco jako bych byl dělníkem na dílně ve svitovské továrně na boty. Jeden ze sta,“ popisuje. S touto situací se nedokázal smířit a po dvou letech oboustranná nespokojenost vyvrcholila neprodloužením angažmá. „Ani mi to nevadilo, protože tím se rozetnula má schizofrenie ohledně lásky k herectví a dalších plánů do budoucna. Z jedné strany jsem byl duší hercem, na straně druhé jsem se nechtěl podílet na divadelních hrách, které nestály ani za zlámanou grešli…,“ dodává.
 
Z divadla rovnou za mikrofon rádia

Naštěstí paralelně s divadlem započínal svou kariéru moderátora v začínajícím rádiu Publikum (bez přídavku Kiss), což ještě nebylo hitové rádio. „Zažil jsem tam časy, kdy jsem do svého moderování mohl sám vybírat muziku. Strávil jsem tam dva úžasné roky, ale pak už to přestávalo být fajn, tak jsem se poohlížel po něčem vlastním.“ V té době jej napadlo oživit svůj živnostenský list, který si pořídil kvůli proplácení muziky do divadelních představení, již skládal společně s kamarádem. Za účelem organizování koncertů založil hudební agenturu Velryba. „Aby mě nemohl nikdo vyhodit, tak jsem se stal ředitelem sám,“ směje se majitel a ředitel zároveň. Po čase přibyla první zaměstnankyně, objevil kapelu Buty, dělal manažera Mňágy a Žďorp a dokázal také zorganizovat první koncert zahraniční kapely - Jethro Tull na zimním stadionu ve Zlíně. Do organizace se tehdy vrhl s čistým srdcem a nepříliš velkou agenturou. Netušil, co jej čeká. Posléze přišel takřka hypoglykemický šok, když přijela horda světově uznávaných umělců, která po něm požadovala vodu Evian, která v roce 1996 byla ve Zlíně nesehnatelná, za dvě hodiny chtěla bez předchozího varování vyprat 200 kg prádla, které nakonec musela prát maminka Michal Žáčka v onom baťovském půldomku, a mnoho dalších věcí, o kterých netušil, že se k takovému koncertu vážou. „Bylo to mé první políbení velkého hudebního světa a protože to mě, ani agenturu neodradilo, posléze těch koncertů přibylo. Velryba si odnesla hudební skalpy Iron Maiden, Stinga, Deep Purple, Rammstein, Briana Maye, Suzanne Vega a dalších.  

Když se odváže, tančí na stole
Hrával na kytaru. Dnes jsou intervaly tak jednou za půl roku, když s partičkou přátel vyjede na dovolenou. To pak večer, když vezme do ruky kytaru, a zahlédne-li k tomu několik obdivných párů ženských očí, přestane se stydět a dokáže i tři hodiny v kuse hrát, zpívat a klidně i tančit na stole. Nikdo mně pak nevěří, že jsem introvert, ale opravdu jsem spíš stydlivý extrovert. Zkrátka, nefunguju okamžitě na požádání,“ upozorňuje.

Synové mohou za Holešovskou Regatu
Během let se mu narodili dva synové, dnes už jedenáctiletý Ondra a devítiletý Matěj, kteří mohou za vznik Holešovské Regaty. „Už dlouho jsem odolával pokušení zorganizovat nějaký hudební festival. Moc se mi do toho nechtělo, protože jich bylo v okolí hodně a já jsem rozhodně nechtěl nabídnout boxovací místo mezi jinými konkurenčními akcemi,“ vypráví. Trpělivě čekal na nápad… A jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, nápad se dostavil velmi rychle po nemilém zážitku z jednoho výletu. Vyrazil tehdy s rodinou a malými dětmi do jednoho nejmenovaného westernového městečka, na které byla v té době všude velká reklama. „Děti se se tam hrozně těšily, tak jsme zaplatili nekřesťanské vstupné. Hned za pokladnou nás překvapil stánek se speciální zmrzlinou, kde stála porce šedesát korun! O kus dál nabízeli kovbojské klobouky, které musí každý kluk mít. A když jsme zaplatili extra placenou prohlídkou indiánské vesničky čítající dvě teepee, naštval jsem se, otočili jsme se na podpatku a v mžiku westernové městečko opustili,“ vzpomíná rozhořčeně. Z toho vzteku na vydřiduchy jej napadl rodinný festival, jehož ideou bylo nabídnout kvalitní pohodový program a přitom nezruinovat rodinný rozpočet.

Holešovská Regata = pohodový festival
Pustil se tedy do plánování. První idea byla přizvat kapely, které se budou líbit dětem, rodičům i babičkám, do programu zařadit atypický doprovodný program… Jediným kriteriem bylo, aby bylo všechno po zaplacení vstupného zdarma. „Moc jsem si užíval pozorování rodičů, kteří vystáli frontu na obří skluzavku s připraveným tradičním obnosem, jak byli překvapeni a šťastni, že se mohou jejich děti klouzat zdarma. Holešovské zámecké zahrady dodaly programu příjemnou atmosféru, takže se rodinný festival během dvou tří let ve Zlínském kraji etabloval a získal obrovský počet fanoušků. „Holešovská Regata je už takový pojem, že část lidí si blokuje termín dopředu, aniž by věděli, kdo bude hrát. Samozřejmě že se k tomu váže i to, že se člověk nezavděčí všem. Mnohdy se fanoušci ptají na zahraniční kapelu, ale ta na Regatu podle mého nepatří.“

Velryba, Regata, přesto není zarytým vodákem
Názvy obou hlavních záležitostí Michala Žáčka nesou vodní pojmy. I když byl mnohokrát na vodě s Malou scénou divadla Zlín, zarytým vodákem není. „Velryba vznikla z mé zamilovanosti k jisté dívce, které jsem říkal Velryba - ne proto, že by měla takovou tělesnou konstrukci, ale kvůli tomu, že mně, jako zamilovanému romantikovi, připadala velryba děsně něžná, krásná a romantická. Regata přišla tak nějak sama od sebe.

Filozofií zůstává dobrý program za rozumný peníz
Jeho filozofií bylo připravit zábavu pro celé rodiny za rozumný peníz. Nepotřebuje ždímat lidi a snaží se, aby organizace vždy fungovala v symbióze s městem. Váží se k tomu sice trochu problémy s množstvím návštěvníků, s omezením dopravy a pohybem mnoha lidí v samotné zámeckém parku, ale zatím vše dokázali zvládnout. Nikdy si však nedělal iluze, že Regatu budou všichni milovat. „I když je to poklidný festival, přesto se občas objevují problémy se staršími lidmi, kteří mají pocit, že je rušíme. Jejich názor respektuji, snažím se k němu přistupovat s pokorou a dojít k nějakému kompromisu.“

Jako první žuchnul do vody
Byl úplně prvním závodníkem v přejezdu lávky. Nepřejel však a žuchl do vody, „Chtěl jsem jít příkladem, protože jsem se vzbudil s velkou obavou, co budeme dělat, jestli se nám nikdo nepřihlásí. Říkal jsem si, že kdyby bylo nejhůř, naženeme na lávku naše bedňáky, kterým jsem chtěl jít příkladem. Nakonec to nebylo potřeba, zájemců se přihlásilo více než dost a já se stal jediným zmáchaným členem pořadatelského týmu.

Nejvíc si užiju dvacetin No Name
S celou kapelou se přátelí, s Igorem Timkem až na bratrské úrovni. „Nejvíc se těším na jejich koncert, protože slaví 20. výročí a my jsme pro ně připravili sérii originálních, působivých a neobvyklých překvapení.“

Program se neustále obměňuje
Regata není dramaturgicky pevně zakonzervována. „Neustále se snažíme vylepšovat a posouvat program. Šestý ročník už svádí práci dělat rutinně - to však nechceme a snažíme se vymýšlet nějaké inovace.“ Například ohňostroj nenechali v klasické formě. Nechtějí, aby to bylo 3, 2, 1, teď, pěkně to bouchalo, bylo to krásné, … ale každý rok se jej i část doprovodného programu snaží udělat jinak. Loni se divákům zjevil tanečník, který to nad jejich hlavami všechno odtančil. Dojem umocnil i videoklip, který byl natočen během festivalu v zahradách. Letos se budou snažit o něco podobného.

Synové se hlásí do pořadatelského týmu
Ondra s Matějem, kterým vlastně můžeme za vznik Regaty děkovat, od začátku s rodiči trávili na Regatě víkendy. Dnes se Ondřej hlásí do pořadatelského týmu a Matěj vystoupí s breakdancovou skupinou Beat Up Zlín v programu. „Vždycky jsem se klukům snažil věnovat i na Regatě a prošel jsem s nimi jako táta celý festival z pohledu obyčejného návštěvníka. „Rodina ale ví, že po Regatě přijde dovolená, protože jako herec mám v červenci měsíc prázdnin. V obytném voze vyrážíme na delší dobrodružné výpravy po vlastech českých i zahraničních. Po Rakousku a Itálii letos pojedeme objevovat Norsko. Miluji také, když mohu jen tak sedět doma pod pergolou a pít kafe…,“ uzavírá Michal Žáček.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist