Ve středu 29. října to bylo jedenáct let od odhalení busty hraběte Leopolda Berchtolda v albánském městě Shkodër.
Tento tichý symbol uznání připomíná osobnost, která se zapsala do albánských i středoevropských dějin jako diplomat hájící spravedlivé řešení balkánské otázky.

Jde o jediné veřejné ztvárnění tohoto státníka v Evropě a o připomínku, že trpělivá diplomacie dokáže měnit mapu. V čase, kdy se znovu lámou evropské jistoty, je to aktuální vzkaz.

Busta ve Shkodëru je drobný, ale viditelný most mezi střední Evropou a Balkánem. Nepřipomíná imperium, ale dohodu. A je nutné se ptát, jestli naši politici dokáží vést těžké politické rozhovory s respektem.

Busta, stojící před radnicí ve Shkodëru, byla odhalena 29. října 2014 za účasti rakouského velvyslance a představitelů města. Autorem díla je sochař Arjen Durmishi a vznikla z iniciativy kulturního sdružení Miqtë e Austrisë – Přátelé Rakouska.
Starosta Lorenc Luka tehdy prohlásil: „Hrabě Berchtold si zaslouží být připomínán, protože projevil odvahu a diplomatickou rozvahu v době, kdy mnozí jiní státníci sledovali pouze vlastní zájmy.“

Leopold hrabě Berchtold (1863–1942) zastával funkci rakousko-uherského ministra zahraničí v letech 1912 až 1915, kdy se rozhodovalo o hranicích nově vznikající Albánie.
Na Londýnské konferenci velmocí (1912–1913) hájil myšlenku nezávislé a neutrální Albánie a osobně trval na tom, aby severoalbánské město Shkodër (Skadar) zůstalo její součástí, přestože o něj usilovaly Černá Hora i Srbsko.

Rozhodnutí velmocí z července 1913 tuto pozici potvrdilo a stalo se základem dnešních albánských hranic.
Albánští historici proto dodnes označují Berchtolda za „ochránce Shkodëru“ – diplomata, který se zasloužil o zachování albánské státnosti v kritickém okamžiku.

Odhalení busty v roce 2014 tak není jen připomínkou minulosti, ale i vyjádřením úcty k roli, kterou sehrál při vzniku moderní Albánie.
Jak tehdy napsal deník Gazeta Shqip: „Tento bronz je symbolem vděčnosti města Shkodër vůči Rakousku a připomínkou, že diplomacie může být mostem mezi národy.“

 Historické pozadí Londýnské konference velmocí (1912–1913)

Po skončení první balkánské války se evropské mocnosti sešly v Londýně, aby rozhodly o novém uspořádání Balkánu a zabránily vypuknutí širší války.
Jednání vedl britský ministr zahraničí sir Edward Grey, účastnili se zástupci šesti velmocí: Rakousko-Uherska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Ruska. Rakousko-Uhersko zastupoval hrabě Albert von Mensdorff-Pouilly, který jednal podle instrukcí tehdejšího ministra zahraničí Leopolda hraběte Berchtolda.

Klíčovým tématem se stala tzv. albánská otázka – rozhodnutí o hranicích nově vzniklého albánského státu.
Srbsko a Černá Hora požadovaly přístup k Jadranu a město Shkodër, zatímco Rakousko-Uhersko a Itálie trvaly na zachování nezávislé a neutrální Albánie. Díky Berchtoldově diplomatické vytrvalosti konference dne 29. července 1913 rozhodla, že Shkodër zůstane součástí Albánie.
Toto rozhodnutí položilo základ moderních hranic Albánie a přispělo k jejímu uznání jako samostatného státu pod garancí velmocí.