Hřbitovy jsou místy, která vybízejí k zamyšlení a tiché vzpomínce nejen na drahé zesnulé, ale také na ty, kteří zde žili před námi. Procházíme-li se hřbitovem v Mařaticích, jména na náhrobcích nám připomínají osobnosti, které jsme znali a byly nám blízké, ale také osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do dějin místa, kde žijeme.

Místa jejich posledního odpočinku jsou zajímavá také svým pojetím, architekturou hrobu či hrobky a funerální výzdobou. Hřbitov je vlastně galerií pod širým nebem, v níž se setkáváme s díly významných umělců. Postupně si představíme jejich životní osudy a tvorbu, stranou naší pozornosti nezůstanou ani osobnosti, které umělecká díla pořídily…

Poslední díl našeho seriálu o uměleckých dílech na mařatickém hřbitově věnujeme uměleckým dílům, z nichž většinu vytvořili zatím neidentifikovaní umělci. 

Busta Štěpána Habarty

Nedaleko vchodu na hřbitov se nachází monumentální náhrobek z černé leštěné žuly situovaný na hrobě rodin Habartovy a Neusserovy. V jeho středu dominuje mramorová busta někdejšího poslance Národního shromáždění Štěpána Habarty (26. 12. 1878 - 16. 3. 1939). Narodil se v Kunovicích manželům Františkovi a Kateřině Habartovým, vyučil se lakýrníkem a natěračem a této profesi se věnoval téměř celý život; byl znám jako zručný a poctivý řemeslník. V roce 1909 se s rodinou přestěhoval z Kunovic do Uh. Hradiště, kde žil až do své smrti. Vzhledem ke své profesi vstoupil do Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské a v roce 1928 za ni úspěšně kandidoval do obecního zastupitelstva Uh. Hradiště. Na první schůzi konané 4. 4. 1928 byl Štěpán Habarta vyslán živnostenskou stranou jako její zástupce do rady města. V roce 1934 byl zvolen starostou Společenstva živnostníků v Uh. Hradišti, které bylo založeno již v roce 1884 (prvním předsedou byl tehdy zvolen stavitel Josef Schaniak) a sdružovalo živnostníky všech odvětví. V následujícím roce byl Štěpán Habarta v květnových parlamentních volbách zvolen do Národního shromáždění, jako poslanec se angažoval především v sociální a zdravotní oblasti. V roce 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty, která vznikla spojením agrární a lidové strany s ostatními menšími pravicovými stranami. Poslanecký mandát si udržel až do své smrti v březnu 1939. Jako poslanec se zapojil také do přípravy Výstavy Slovácka 1937, která byla „výkladní skříní“ regionu a největší výstavní akcí toho roku v Československu. Mimo jiné i jeho zásluhou uspořádala živnostensko-obchodnická strana v den zahájení výstavy v Uh. Hradišti svůj sjezd.

Autor busty své dílo sice signoval, avšak jeho podpis se zatím nepodařilo rozluštit. Majestátní náhrobek zhotovil kamenosochař Josef Topenčík, absolvent odborné sochařsko-kamenické školy v Hořicích, který působil v Uh. Hradišti. Nejen ve městě, ale také v mnoha obcích v okolí se lze setkat s jeho dílem, namátkou vzpomeňme kříže v Dolních Bojanovicích, Boršicích nebo sochu P. Marie Lurdské v Kunovicích.

Busta Boženy Benešové

Nad hrobkou rodiny Zapletalovy nacházející se ve starší části hřbitova se tyčí busta spisovatelky Boženy Benešové (30. 11. 1873 - 8. 4. 1936), členky České akademie věd a umění v Praze, básnířky a spisovatelky. Její otec, Roman Zapletal, byl příslušníkem známé rodiny Zapletalových, jejímž členem byl také František Zapletal z Luběnova, vrchní státní zástupce, zemský poslanec a dvorní rada, nebo Jaroslav Zapletal, zeť starosty Uh. Hradiště J. E. Protzkara. Božena Benešová prožila větší část svého mládí v Uh. Hradišti a Napajedlích, kde se v roce 1896 provdala za Josefa Beneše.

Velký vliv na její literární tvorbu měla spisovatelka Růžena Svobodová, celoživotní přítelkyně, s níž podnikla několik cest za poznáním do Itálie. Růžena ji povzbuzovala ke psaní, seznámila ji také s literárním kritikem, novinářem a spisovatelem F. X. Šaldou nebo básníkem J. S. Macharem. V roce 1907 začala Božena redigovat přílohu časopisu Ženská revue, která se věnovala ženám v umění, což bylo i jedním z důvodů k rozhodnutí přestěhovat se do Prahy. V průběhu první světové války dokončila Božena Benešová knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na svém dosud největším díle, dvoudílném románu Člověk.

V roce 1926 začala pracovat v Křesťanském sdružení mladých žen (YWCA), nadnárodní dobročinné, sociální a vzdělávající organizaci. Tato práce jí pomohla překonat finanční nouzi a také získat přátelství žen a dívek, jež posléze utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové, jejího nejznámějšího literárního díla. Božena Benešová zemřela v roce 1936 a je pohřbena na hřbitově v Praze-Bubenči vedle svého manžela.

Mramorovou bustu vytvořil František Dufka (1926-1993), pedagog kamenosochařského oboru SUPŠ v Uh. Hradišti, který spolupracoval s akad. sochařem Janem Habartou na realizaci některých jeho děl (např. kašny se skulpturou Leknín v Prostějově). S jeho vlastní tvorbou se kromě busty B. Benešové můžeme setkat také v Hluku, kde stojí jeho socha P. Marie.

Náhrobek manželů Noskových

Další náhrobek, jemuž budeme věnovat pozornost, vytvořil neznámý autor pro hrob manželů Stanislava a Milady Noskových. Stanislav Nosek (1916-1972) byl houslista a od roku 1949 učil na Městském hudebním ústavu (od roku 1953 Základní hudební škola) v Uh. Hradišti, působil rovněž na postu prvního houslisty ve Slovácké filharmonii. Jeho manželka Milada pracovala řadu let v okresní knihovně.

Pískovcový náhrobek zpodobňuje housle a další strunné hudební nástroje.

Plaketa neznámého autora na náhrobku Josefa Nováka

Poslední umělecké dílo, které chci představit, je součástí náhrobku rodiny Josefa Nováka (1875-1938), jenž byl profesorem latiny a řečtiny a v letech 1926-1937 ředitelem Státního reálného gymnázia v Uh. Hradišti. Byl spřízněn s národním umělcem Zdeňkem Chalabalou, klavíristou, houslistou, hudebním publicistou a pedagogem a především významným operním dirigentem. Kulatý medailon zpodobňující truchlící ženu je zasazený do náhrobku z černé leštěné žuly. I když je signován, informace o autorovi, F. Ermischovi, se zatím nepodařilo zjistit. Nepochybně byl spolupracovníkem kameníka a sochaře Vojtěcha Semeráka, který působil v Olomouci-Nových Hodolanech od roku 1908. Jeho dílna byla vyhlášená kvalitní prací, proslavila se při tvorbě sarkofágů v hrobce českých králů v chrámu sv. Víta v Praze a v meziválečném období získala řadu zakázek na tvorbu náhrobků po celé Moravě.

Naše putování za zajímavými hroby a uměleckými díly na mařatickém hřbitově končí. Budete-li chtít se s nimi blíže seznámit, snad vám jednotlivé díly našeho seriálu budou nápomocny.