Hroby a hrobky s uměleckými díly - sochař Jiří Vlach a malíř Jan Blažek

Hroby a hrobky s uměleckými díly - sochař Jiří Vlach a malíř Jan Blažek
Foto: archiv Slováckého muzea  /  Sochař Jiří Vlach.
Uherské Hradiště Zajímavosti 09 / 05 / 2021

Hřbitovy jsou místy, která vybízejí k zamyšlení a tiché vzpomínce nejen na drahé zesnulé, ale také na ty, kteří zde žili před námi. Procházíme-li se hřbitovem v Mařaticích, jména na náhrobcích nám připomínají osobnosti, které jsme znali a byly nám blízké, ale také osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do dějin místa, kde žijeme. Místa jejich posledního odpočinku jsou zajímavá také svým pojetím, architekturou hrobu či hrobky a funerální výzdobou.

Hřbitov je vlastně galerií pod širým nebem, v níž se setkáváme s díly významných umělců. Postupně si představíme jejich životní osudy a tvorbu, stranou naší pozornosti nezůstanou ani osobnosti, které umělecká díla pořídily…

Nedaleko od monumentálního náhrobku Vladimíra Hrocha, o němž jsem psala minule, leží náhrobek malíře Jana Blažka, na němž je situována plaketa vytvořená akad. sochařem Jiřím Vlachem, jehož si dnes představíme.

Sochař Jiří Vlach

Jeden z nejvýznamnějších současných moravských sochařů je veřejnosti našeho regionu dobře znám, neboť více než 30 let působil na uherskohradišťské střední uměleckoprůmyslové škole (SUPŠ) jako pedagog a současně je velmi aktivním umělcem. S jeho tvorbou měli milovníci umění možnost setkat se na mnoha autorských i kolektivních výstavách nejen v Galerii Slováckého muzea v Uh. Hradišti, ale také v řadě významných galerií v tuzemsku a v zahraničí. Narodil se 14. 8. 1946 v Žarošicích do rodiny vyučeného typografa, vlastivědného pracovníka a dlouhá léta knihovníka Univerzity Palackého v Olomouci Jaroslava Vlacha. Vzdělaný a uměnímilovný otec měl pochopení pro umělecké sklony svého syna, a proto pro něj zajistil konzultace u Stanislava Vymětala na katedře výtvarné výchovy olomoucké univerzity (kde měl Jiří Vlach později i svou první autorskou výstavu). Jakmile ukončil základní školu, byl přijat v roce 1961 ke studiu na SUPŠ v Uh. Hradišti, keramický obor vedený Stanislavem Mikuláštíkem. Po jejím úspěšném absolvování pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jana Kavana a Josefa Malejovského (v letech 1965-1972). V roce 1974 se vrátil na SUPŠ, tentokrát jako pedagog, aby po boku svého někdejšího učitele S. Mikuláštíka vyučoval keramickému oboru. Po dvou letech převzal jeho vedení a na škole působil nepřetržitě až do roku 2010.

V prvním období tvorby se zabýval keramikou, avšak brzy své tvůrčí úsilí zaměřil na sochařskou tvorbu komorního formátu - plaketu, medaili, reliéf a komorní plastiku. Rozpětí jeho tvorby je široké. Zahrnuje kromě volného umění také realizace pro architekturu, návrhy na zvony, okrajově ilustrace a důležité místo zaujímá kresba, která zprostředkovává divákovi přímý kontakt s vnitřním světem umělce. V kresbách zaznamenává své inspirace a úvahy, některé jsou bytostně svázány s finální plastikou nebo reliéfem. Většina z nich je však (zvláště v současnosti) zcela autonomním projevem, od počátku zamýšlená jako definitivní. Ve starším kresebném projevu je pro něj typické používání tužek různé tvrdosti, později se objevuje barva, která znásobuje emocionální prožitek. S oblibou zpodobňuje ženu v různých pozicích a při různých činnostech, k vyjádření existenciálních nebo alegorických myšlenek však uplatňuje geometrické a organické motivy.

V roce 1979 byly jeho práce poprvé vybrány pro mezinárodní medailérskou přehlídku FIDEM v Lisabonu a od té doby je odborníky ceněn jako medailér a představitel naší drobné reliéfní plastiky. Jeho dílo bylo mnohokrát oceněno také na mezinárodní úrovni, tak např. v roce 1989 získal ocenění Grand prix II. mezinárodního kvadrienále mincí a medailí v Kremnici nebo v roce 1995 Hlavní cenu 19. mezinárodního sympozia v Nyíregyháze (Maďarsko). Od roku 1988 je jeho jméno spojováno se založením a organizováním bienálních mezinárodních sympozií lité medaile, plakety a drobné plastiky v Uh. Hradišti. První ročník, který zorganizoval bez předchozích zkušeností jen s několika přáteli, se uskutečnil v sochařských ateliérech SUPŠ v Uh. Hradišti a zúčastnilo se ho osm umělců. Sympozia postupně nabývala na věhlasu, a tak za více než dvacet let se jich uskutečnilo celkem deset za účasti 56 umělců z deseti evropských zemí.

Jiří Vlach je členem Asociace umělců medailérů, Sdružení Q (od roku 1990) a skupiny Trojkolka (od roku 1994), realizoval řadu samostatných výstav a účastnil se mnoha výstav kolektivních. Svými díly je zastoupen ve sbírkách předních galerií jak u nás, tak na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, ale také ve Velké Británii či Lotyšsku. V Uherském Hradišti se s jeho tvorbou lze setkat ve foyeru Klubu kultury v podobě keramického reliéfu vytvořeného společně se Stanislavem Mikuláštíkem, nebo pod širým nebem před obchodním domem Centrum, kde stojí od roku 1988 jeho plastika Cyklistky, a také v areálu mateřské školy na Štěpnicích, který zdobí keramická plastika Chlapec se stavebnicí (1977). A nemohu opomenout, že Jiří Vlach je autorem bronzové plastiky Ceny města Uherské Hradiště. Na mařatickém hřbitově se nacházejí dvě portrétní plakety J. Vlacha. Na náhrobku malíře Jana Blažka zachytil malířovu podobu ve zralém věku, na drobnější plaketě zpodobnil portrét dítěte, velmi předčasně zesnulého Tomáše Marka.

Na závěr bych znovu chtěla připomenout staré pořekadlo o jablku, které nepadá daleko od stromu. Dcera Jiřího Vlacha Veronika (nar. 1977) je také sochařka a pedagožka. Vystudovala uherskohradišťskou SUPŠ a poté pokračovala ve studiu učitelství výtvarné výchovy a dějin umění na olomoucké univerzitě. V současnosti učí výtvarnou výchovu na základní škole UNESCO v Uherském Hradišti a ve volném čase se věnuje umělecké tvorbě - zabývá se komorní bronzovou plastikou, kresbou a dříve i návrhy šperků.

 Malíř Jan Blažek

Dlouholetý pedagog SUPŠ v Uherském Hradišti, malíř Jan Blažek (10. 1. 1920 - 5. 9. 1981), laureát státní ceny, zasloužilý umělec, se narodil v obci Křídla na Českomoravské vrchovině, v krajině okouzlující nevšedními přírodními půvaby, jež učarovala mnohým umělcům (A. Slavíček, J. Prucha aj.). Pocházel ze skromných poměrů, otec byl obuvnickým dělníkem. Jako u většiny umělců se u něj od mládí projevovalo výtvarné nadání, díky němuž se jeho učitelům podařilo rodiče přesvědčit, aby ho mohl dál rozvíjet studiem. V letech 1939-1945 studoval na Škole umění ve Zlíně dekorativní malbu u Richarda Wiesnera, Rudolfa Gajdoše, Vladimíra Hrocha a Eduarda Miléna. Po jejím absolvování působil krátce jako asistent u restaurátora Františka Petra a od roku 1946 se stal pedagogem školy. Na škole působil i po jejím přesídlení do Uh. Hradiště, kde vedl ateliér užité malby. V roce 1948 se stal členem Sdružení výtvarných umělců moravských (do r. 1957) a od roku 1949 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. V padesátých letech podnikl několik studijních cest do Polska (1951, 1952), Holandska (1957) a Francie (1959). V roce 1954 obdržel státní cenu II. stupně.

Těžištěm jeho tvorby byla figurální malba, v níž zachytil témata mateřství, dětského světa či rodiny. Zaujaly ho lidské vztahy, každodenní práce, starosti i citová uvolnění a tiché radosti. Kromě portrétní a figurální malby patřil jeho živý zájem také krajinomalbě s důrazem na barevné řešení plochy. Ve svých obrazech se snažil zachytit rozmanitost rodného kraje s jeho osobitou atmosférou; svému rodišti věnoval soubor obrazů zachycujících práce na poli či podobu některých chalup a zákoutí. Krajinou jeho srdce, jak sám prohlašoval, se stalo Slovácko a jeho příroda, které zpodobnil v akvarelech i olejomalbách. Jan Blažek se účastnil mnoha výstav, často vystavoval se svým kolegou, sochařem Janem Habartou. Jeho tvorba je zastoupena v galeriích v Praze, Brně, Uherském Hradišti, Zlíně, Hodoníně a Novém Městě na Moravě.

Jan Blažek učil na uherskohradišťské SUPŠ do roku 1980, v následujícím roce, 5. září 1981, zemřel a byl pochován na mařatickém hřbitově.

autor: Blanka RAŠTICOVÁ

Tagy článku

TOPlist