Hroby a hrobky s uměleckými díly - sochař Zdeněk Tománek

Hroby a hrobky s uměleckými díly - sochař Zdeněk Tománek
Foto: archiv Slováckého muzea
Uherské Hradiště Zajímavosti 30 / 05 / 2021

Hřbitovy jsou místy, která vybízejí k zamyšlení a tiché vzpomínce nejen na drahé zesnulé, ale také na ty, kteří zde žili před námi. Procházíme-li se hřbitovem v Mařaticích, jména na náhrobcích nám připomínají osobnosti, které jsme znali a byly nám blízké, ale také osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do dějin místa, kde žijeme.

Místa jejich posledního odpočinku jsou zajímavá také svým pojetím, architekturou hrobu či hrobky a funerální výzdobou. Hřbitov je vlastně galerií pod širým nebem, v níž se setkáváme s díly významných umělců. Postupně si představíme jejich životní osudy a tvorbu, stranou naší pozornosti nezůstanou ani osobnosti, které umělecká díla pořídily…

Zájemci, kteří se budou chtít seznámit s uměleckými náhrobky akad. sochaře Zdeňka Tománka na mařatickém hřbitově, by se měli vydat do horní, nejnovější části hřbitova, do míst, kde jsou situovány urnové hroby. Oba náhrobky byly vytvořeny v rozmezí let 2004-2008.

 Sochař Zdeněk Tománek

Představit akad. sochaře Zdeňka Tománka uměnímilovné veřejnosti je poměrně snadné, neboť je to autor nesmírně plodný a s jeho tvorbou bylo možné se setkat na mnoha autorských a kolektivních výstavách, a to nejen v galeriích v našem kraji (v Uh. Hradišti, Uh. Brodu, Hodoníně, Zlíně, Valašském Meziříčí, Kroměříži aj.), ale prakticky po celé republice a také v mnoha evropských zemích.

Rodák z Uh. Hradiště (nar. 15. 1. 1958) absolvoval obor reprodukční kamenosochařství na zdejší SUPŠ (1973-1977), následně pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, obor monumentální sochařství u Miloše Axmana a Stanislava Hanzíka (1978-1984). Na akademii působil v letech 1987-1990 jako asistent v ateliéru figurálního a monumentálního sochařství. Od roku 1990 vyučuje na SUPŠ v Uh. Hradišti.

Zdeněk Tománek je vyzrálou osobností současného českého sochařství. Rozpětí jeho tvůrčího zájmu je široké. Zahrnuje kromě klasické sochařiny a medailérství rovněž realizace pro architekturu či reliéfy na zvony, ale také kresbu a malbu. Je mu vlastní spíše monumentální projev v tradičním materiálu (kámen, bronz, dřevo) nebo v umělých hmotách (polyestery, laminát). Jeho plastiky vycházejí z autorových hlubokých znalostí světového sochařství, navazují na zkušenosti sochařství moderního, avšak překračují jeho uzavřený model a objevují nová řešení odpovídající své době a současnému výtvarnému umění.

Součástí sochařovy tvorby bývá i kresba jako prvotní zachycení myšlenky, námětu a budoucího uspořádání hmoty, je předstupněm sochařského díla. Jak napsala dr. B. Gabrielová v monografii „Nechci v kleci“, vydané Galerií Dolmen v roce 2008, u Zdeňka Tománka není kresba jen východiskem k tvůrčímu procesu, ale zcela svébytným výtvarným projevem. Zdeněk Tománek je nejen bravurním kreslířem, ale má také malířský cit pro barvu.

Když se konalo v roce 1988 v Uh. Hradišti první Mezinárodní sympozium lité medaile, plakety a drobné plastiky, o němž jsem psala v článku věnovaném tvorbě akad. sochaře Jiřího Vlacha, byl Zdeněk Tománek jeho nejmladším účastníkem. Toto sympozium pak ovlivnilo jeho další směřování. Bez nadsázky lze říci, že se „upsal bronzu“. Využití prastaré litecké techniky - lití bronzu „na ztracený vosk“ - se pro něj stalo napínavým dobrodružstvím s nejistým koncem… V průběhu sympozia vytvořil díla, která byla prezentována na mezinárodních výstavách u nás, v Maďarsku, Polsku a na Slovensku.

 Technika odlévání bronzu „na ztracený vosk“ sahá až do starověku a spočívá v tom, že se odlévá pomocí voskového modelu, který se zaformuje do speciální směsi ze sádry, antuky a dalších příměsí. Poté se forma ponoří do vřelé vody, která vosk vyplaví (vosk se ztratí), poté se žíhá a tím se zbaví vázané vody a zbytků vosku. Do vzniklé dutiny se poté lije roztavený kov, jenž nahradí původní voskový model. Forma se pak rozbije, odstraní se vtoky.

Možnosti setkání s výtvarnými umělci v rámci sympozií využil Zdeněk Tománek opakovaně, tak např. v roce 1994 zorganizoval spolu s akad. malířem Miroslavem Malinou v prostorách Továrny na ohýbaný nábytek - závod Uh. Hradiště (pamětníci si vzpomenou, že dnes na jejím místě stojí supermarket TESCO) mezinárodní sochařské sympozium Thonet 94. Jeho účastníci dokázali přeměnit zbytky dřevěného odpadu z výroby na výtvarné artefakty. Od roku 1995 byl účastníkem sympozií v portugalském Feitalu, německém Mayenu, finském Turku. Nové zkušenosti z jiného způsobu práce s materiálem (pomocí motorové pily) získal na sympoziu ZOO Zlín, jehož byl hlavním organizátorem v roce 2002. Práce se dřevem ho zaujala natolik, že se účastnil dalších sympozií v Polsku, na Slovensku a u nás v Hodoníně či Domažlicích. Potřeba vyjadřovat se ryze malířskými prostředky přivedla Tománka k účasti na mezinárodním malířském sympoziu Velký formát Valtice a Malý formát Hodonín.

Zdeněk Tománek je členem profesních uměleckých sdružení a jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Národního muzea Praha, Ministerstva kultury ČR, Slováckého muzea, GVU Hodonín, Musea Helsinki (Finsko), Muzea Sztuki medalierskie Wroclaw (Poslko), stejně jako v soukromých sbírkách po celém světě.

Dílo Zdeňka Tománka

Jeho plastiky, reliéfy a další artefakty dotvářejí veřejný prostor či interiéry staveb na mnoha místech. Uvedu jen některé z nich, tak např. k jeho prvním realizacím náleží reliéf v objektu geologických laboratoří v Praze-Barrandově (1990), další reliéfy zdobí vstupní prostory České rafinérské, a. s., v Kralupech nad Vltavou či interiéry Uherskohradišťské nemocnice (2001), kde se rovněž nachází jeho plastika Andělské křídlo (2003). Pod širým nebem lze zhlédnout v Prostějově kamennou plastiku Okno (2000), dřevěné plastiky Šíp kouzelníka v ZOO ve Zlíně (2002), Voliéra svobody v lázeňském parku v Hodoníně (2003) nebo Pro Dianu v Balunkách na Slovensku (2004). Dva monumentální reliéfy Okno budoucnosti a Dveře minulosti se nacházejí v německém městě Mayen (2000).

V Uh. Hradišti je tvorba Z. Tománka zastoupena kašnou, kterou v roce 2000 vytvořil ve spolupráci s Miroslavem Malinou pro nádvoří Staré radnice. Kašna představuje tři anděly, jejichž křídla jsou tvořena vodní clonou, která tryská z těles kašny, mělká nádrž je zdobena keramickou mozaikou. Z. Tománek také spolupracoval v první polovině 90. let s akad. sochařem Jiřím Habartou na obnově kašny na Zelném trhu. V areálu bývalých kasáren byl v roce 2008 odhalen Tománkem vytvořený Památník Obrany národa. Kamenný pomník ve tvaru vojenské přilby připomíná, že v roce 1939 zde vzniklo oblastní velitelství vojenské protinacistické organizace, jemuž velel Vladimír Štěrba, brigádní generál in memoriam. Do boje za svobodu a demokracii se zapojily desítky vojáků 27. pěšího pluku, z nichž devět položilo svůj život za vlast. Zdeněk Tománek je také autorem bronzové plastiky Ceny Vladimíra Boučka, jíž město Uh. Hradiště každoročně oceňuje tradiční lidové výrobce.

Funerální plastikou se Z. Tománek příliš nezabývá, přesto vytvořil celkem tři náhrobky. Jeden z nich se nachází na Lesním hřbitově ve Zlíně (náhrobek E. Treterové z roku 2005), další dva jsou na mařatickém hřbitově. Pro rodinu Drozdovu vytvořil pískovcový náhrobek zpodobňující plynoucí čas v podobě vodních vln (2004) a jen o kousek dál je situován pískovcový náhrobek MVDr. Vlastimila Mlýnka z roku 2008.

autor: Blanka RAŠTICOVÁ

Tagy článku

TOPlist