Hroby a hrobky významných osobností - JUDr. Alois Pražák

Hroby a hrobky významných osobností - JUDr. Alois Pražák
Foto: Dušan Pavlíček  /  Hrobka rodiny Pražákových po náročné opravě.
Mařatice, Uherské Hradiště Zajímavosti 21 / 02 / 2021

Na mařatickém hřbitově je pohřbena řada významných osobností politického, hospodářského, společenského a kulturního života, které zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách města Uherské Hradiště.

O místa posledního odpočinku většiny z nich pečují jejich rodinní příslušníci a potomci. Jsou však mezi nimi i taková, o která jejich rodiny již nemohou pečovat, a to z nejrůznějších důvodů. Město Uherské Hradiště se proto v roce 2010 rozhodlo převzít péči o hroby těch nejvýznamnějších osobností, které nemají již žádné příbuzné, či o hroby umělecky či historicky zajímavé. O devět let později zahájilo první etapu jejich oprav a restaurování.

V říjnu loňského roku byla dokončena oprava a restaurování hrobky rodiny Pražákovy s monumentálním klasicistním náhrobkem, která je dominantou starší části hřbitova, v níž je pochována celá řada osobností našeho města.

Advokát a politik JUDr. Alois Pražák

Nejstarší zmínky o příslušnících Pražákovy rodiny pocházejí z druhé poloviny 18. století. V roce 1772 koupil koželuh Augustin Pražák nejprve dům č. p. 72 na Mariánském náměstí v Uherském Hradišti a o 16 let později také sousední dům č. p. 71. Jeho syn, rovněž koželuh Augustin, přenechal tento dům v roce 1848 svému synovi Aloisovi. Tento nejznámější příslušník rodiny se narodil v Uherském Hradišti 21. února 1820. Po studiích na piaristickém gymnáziu v Kroměříži absolvoval vysokoškolská studia filozofie v Brně a práv v Olomouci. Ukončil je v roce 1843, v následujícím roce, po vykonání praxe, se stal doktorem práv a začal provozovat advokátní praxi v Brně, kde si po čtyřech letech otevřel vlastní advokátní kancelář.

Již během vysokoškolských studií se stýkal s moravskými vlastenci, např. básníkem Františkem Matoušem Klácelem či jazykovědcem a profesorem češtiny Aloisem Vojtěchem Šemberou, kteří významně ovlivnili jeho národní vědomí. Svým smýšlením byl přesvědčený Slovan a zejména Moravan, proto přijal v roce 1848 nabídku stát se poslancem moravského zemského sněmu, v němž důsledně hájil starobylá práva Markrabství moravského. Byl skvělým řečníkem, historik Libor Vykoupil jej charakterizoval takto: „Mluvil vždy věcně a klidně, vyjadřoval se k širokému spektru problémů a byly mu svěřovány stále významnější referáty.“ Díky svým schopnostem vyjednávače sehrál zásadní roli v komisi o zrušení roboty. Své rodné město zastupoval nejen na moravském, ale také na ústavodárném říšském sněmu (tzv. kroměřížském) a od roku 1861 v říšské radě. Během jednání kroměřížského sněmu se postupně sblížil s vůdčími osobnostmi české politiky, jimiž byli František Palacký a František Ladislav Rieger. Ve své politické činnosti důsledně hájil státoprávní nároky bývalé Koruny české a rovnoprávnost mezi Čechy a Moravany na jedné straně a Němci na straně druhé. Aby mohl ještě více prosazovat národní a kulturní zájmy svého národa, vstoupil v roce 1879 do Taafovy vlády a stal se nejprve ministrem-krajanem (ministr bez portfeje) a počátkem roku 1881 byl jmenován ministrem spravedlnosti, respektive správcem tohoto rezortu. V roce 1882 byl Alois Pražák za své zásluhy císařem povýšen do šlechtického stavu s titulem barona a byl mu udělen rodový erb. Během svého působení ve vládě se významně podílel na prosazení rovnoprávného postavení češtiny při vnější komunikaci se státními úřady v Čechách a na Moravě. Roku 1892 opustil na vlastní žádost ze zdravotních důvodů ministerstvo a odešel do penze. Doživotně byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komora říšské rady).

Přesvědčený Moravan, vlastenec

Na Moravě byla autorita barona JUDr. Aloise Pražáka trvalá a nezpochybnitelná. Založil nejen Národní stranu na Moravě v roce 1861 a až do roku 1879 byl jejím předsedou, ale stál také u zrodu Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje v Brně (pozdější Matice moravská) či Besedy (od roku 1861 Filharmonický spolek Beseda česká v Brně). Jeho snahy o posílení českého živlu v německém prostředí tehdejšího Brna dostaly i hmotnou podobu. Pověřil vynikajícího vídeňského architekta dánského původu Theophila Hansena (byl autorem řady staveb, např. budovy parlamentu ve Vídni), aby postavil komplex budov, tvořený objektem Besedního domu, českého kulturně-společenského střediska, a sousedním obytným palácem, který se stal sídlem Pražákovy rodiny (dnes Moravská galerie).

Alois Pražák zemřel ve Vídni 30. ledna 1901 ve věku nedožitých 81. narozenin. Přál si být pochován do rodné země moravské, skromně, beze všech poct, kterých by se mu dostalo ve Vídni. Pohřben byl v rodinné hrobce v Mařaticích vedle svých rodičů, sestry Rozálie, manželky Antonie a předčasně zesnulého syna Jaroslava. Za rodné město se s ním rozloučil tehdejší starosta, lékárník Josef Stancl.

V rodinné hrobce jsou pochováni také další členové rodiny včetně posledního přímého mužského potomka Aloise Jaroslava, který zemřel v roce 1981 v Austrálii. Na přání jeho dcery a pravnučky Aloise Pražáka Louisy byla do hrobky v roce 2014 uložena rovněž urna s popelem jejího manžela, generálporučíka Vladimíra Nedvěda, který v době 2. světové války bojoval v jednotkách Britského královského letectva. Nejprve jako navigátor, později pilot a od srpna 1943 stál v čele 311. československé bombardovací perutě jako nejmladší velitel v její historii. Po válce se vrátil do vlasti a působil v československém letectvu. Po únorovém převratu emigroval do Anglie a znovu sloužil v královském letectvu. Zemřel v roce 2012.

 Hrobka rodiny Pražákovy se zaskvěla v původní kráse

Oprava hrobky a restaurování náhrobku byly zadány firmě HaServices z Huštěnovic, kterou čekala náročná práce. Hrobka byla totiž trvale zaplavena vodou, která narušila její cihlovou konstrukci natolik, že ohrozila statiku monumentálního náhrobku natolik, že hrozilo jeho zřícení. Proto musel být demontován za pomoci speciální techniky (vzhledem k omezenému prostoru i váze jednotlivých dílů, která dosahovala až 4 tun). Demontáž odhalila řadu dalších závad a poškození, a to jak na pískovcových deskách a žulových plochách, ale také na původně bohaté dekoraci, zčásti dochované jen ve fragmentech. Původní kanelované mramorové sloupy byly v minulosti v rámci oprav (pravděpodobně v letech 1920-1921) nahrazeny betonovými, časem silně popraskanými odlitky.

V rámci oprav, prováděných ve dvou etapách, byl vybudován nový železobetonový monolitický základ, kamenné části byly očištěny, místně opraveny, rozlomené prvky slepeny a chybějící či odlomené části doplněny. Velmi náročné bylo nahrazení betonových sloupů pískovcovými v původním tvaru, v jednom kusu a požadované výšce. Velkou řemeslnou zručnost vyžadovalo rovněž restaurování mramorového reliéfu zpodobňujícího dva anděly držící rodový erb. Po očištění byla obnovena jeho barevnost včetně pozlacení podle dostupné dokumentace. Restaurována byla také nápisová deska, na niž byla doplněna jména A. J. Pražáka a genpor. V. Nedvěda, pod jehož jméno byl umístěn bronzový znak 311. bombardovací perutě. Silně poškozené původní plastiky na vrcholu náhrobku byly nahrazeny kopiemi, opraveno bylo také kovové ohrazení hrobky.

autor: Blanka RAŠTICOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace