Na mařatickém hřbitově je pohřbena řada významných osobností politického, hospodářského, společenského a kulturního života, které zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách města Uherské Hradiště. O místa posledního odpočinku většiny z nich pečují jejich rodinní příslušníci a potomci. Jsou však mezi nimi i taková, o která jejich rodiny již nemohou pečovat, a to z nejrůznějších důvodů. Město Uherské Hradiště se proto v roce 2010 rozhodlo převzít péči o hroby těch nejvýznamnějších osobností, které nemají již žádné příbuzné, či o hroby umělecky či historicky zajímavé. O devět let později zahájilo první etapu jejich oprav a restaurování.

Hrob JUDr. Jana Černého, dvojnásobného předsedy vlády

Jan Černý se narodil 4. března 1874 v Uherském Ostrohu manželům Ignácovi a Aloisii jako jejich třetí potomek. Ke dvěma dcerám Leopoldině a Marii přibyl toužebně očekávaný syn. Jeho otec měl malou koželužskou dílnu a výrobu slováckých kožichů a narození syna dávalo předpoklad, že jednou bude moci převzít otcovo řemeslo. Obecnou školu Jan navštěvoval v rodném městečku. V roce 1885 byli vyhledáváni studenti do nového matičního gymnázia v Uherském Hradišti, otevřeného v předchozím roce, uherskoostrožský farář Josef Barták tehdy přesvědčil Janovy rodiče, aby umožnili synovi v něm studovat. Zejména otec tomu nejprve bránil, souhlas dal teprve poté, když mu bylo přislíbeno, že rodinu nebude studium nic stát, pokud bude Jan po maturitě pokračovat ve studiích „na kněze“. Po maturitě v roce 1893 však Jan nejevil zájem o kněžskou dráhu a rozhodl se, i přes nesouhlas rodičů, studovat práva. Odjel do Prahy a po celou dobu se na studiích živil sám, dával kondice a vypomáhal v advokátní kanceláři. V roce 1898 promoval na právnické fakultě a vzápětí uspěl v konkursu na místo politického úředníka okresního hejtmanství v Hodoníně, kam nastoupil 22. března 1899 do konceptní služby. Svými pracovními výkony postupoval na služebním žebříčku, až byl v roce 1908 povolán na ministerstvo veřejných prací do Vídně jako ministerský vicesekretář. O dva roky později byl pověřen vedením okresního hejtmanství v Prostějově, což byl tehdy jeden z nejproblematičtějších politických okresů na Moravě. Úřad vedl dva roky, poté odešel do Brna do funkce přednosty prezídia moravského místodržitelství. V této funkci působil až do pádu monarchie.

 Po vyhlášení samostatného československého státu se Jan Černý stal šéfem zemské správy politické, jak zněl nový název místodržitelství. Bylo mu pouhých 44 let, avšak vědělo se o něm, že vyniká neobyčejnou znalostí správních otázek, zná dobře poměry v Brně i v zemi a je pilný a energický. Po reorganizaci politické správy se v roce 1928 stal prezidentem pro Moravu a Slezsko a tuto funkci vykonával až do jara 1939.

Cílem jeho práce byla služba státu

V září 1920 padla tehdejší československá vláda a k překlenutí parlamentní krize a celkově neklidných poměrů v republice jmenoval prezident Masaryk novou, úřednickou vládu. V jejím čele stanul Jan Černý, který vytyčil za její hlavní úkol upevnění administrativy a zákonnosti, jakož i vymanění vlády ze stranického vlivu. Velmi dobře věděl, že jeho vláda bude muset napravit pokleslou státní autoritu, a k tomu potřeboval osoby s nejvyšší možnou kvalifikací. Podařilo se mu sestavit vládu ze skutečných profesionálů a sám se navíc ujal řízení ministerstva vnitra. Jeho vláda byla úspěšná, podařilo se jí zlikvidovat generální stávku a pokus krajně levicových sil o puč v prosinci 1920, upevnit autoritu státních orgánů v zemi i důvěryhodnost republiky v mezinárodním měřítku. Za dobu funkčního období úřednické vlády bylo přijato několik důležitých zákonů, vláda přispěla k uklidnění ve společnosti a připravila prostor k opětovnému zformování parlamentní většiny a vytvoření nové vlády. V jejím čele stanul Edvard Beneš a Jan Černý byl jmenován ministrem vnitra.

Na jaře roku 1926 po pádu všenárodní koalice byla jmenována druhá úřednická vláda, do jejíhož čela byl znovu jmenován Jan Černý. V období od 18. března do 12. října 1926 měla jeho vláda za úkol napravit neúspěchy předchozí vlády, zatížené chybami špatně pojaté parlamentní demokracie. Jan Černý byl vynikajícím úředníkem, nereprezentoval žádný politický směr a byl si vědom toho, že musí sloužit všem stejně a zjednat v zemi pořádek. Vztahy mezi politickými stranami nebyly uspokojivé. Neochota domluvit se na základních směrech vývoje, neustálé a k ničemu nevedoucí dohadování, tutlání nejrůznějších afér, vyvyšování zájmů jednotlivých politických stran nad zájmy státu a celé společnosti dosáhly takového stupně, že „vláda se ocitla se svým uměním v koncích“. Během krátkého období dokázala Černého úřednická vláda připravit a přijmout významné legislativní akty, především zákon o organizaci politické správy, zákon o volbách do zemských a okresních zastupitelstev či nové platové zákony trvale zabezpečující státní zaměstnance.

Po uklidnění situace a demisi úřednické vlády byla sestavena vláda tzv. panské koalice v čele s A. Švehlou a do ní byl Černý povolán jako ministr vnitra a současně správce ministerstva pro zásobování lidu. Funkci ministra vnitra vykonával Černý i v dalších vládách: Udržalově (1. 2. 1929 - 7. 12. 1929), Malypetrově (29. 9. 1932 - 14. 2. 1934) a dvou úřednických vládách generála Syrového v roce 1938. Byl tedy osminásobným ministrem vnitra a dvojnásobným předsedou vlády.

V květnu 1939 odešel do důchodu po čtyřiceti letech úspěšné úřednické kariéry. Podzim a zimu trávil ve své vile v Brně, jaro a léto v zámečku ve Střílkách, který vlastnil jeho syn JUDr. Zdenek Černý. Po Únoru byl Jan Černý donucen brněnskou vilu uvolnit a náhradou dostal byt ve zchátralém pavlačovém domě, ale i zde pobyl jen krátce. V roce 1951 musel Brno jako nežádoucí osoba opustit. Odstěhoval se do Uherského Ostrohu a uzavřel se do sebe. Žil sám, jeho manželka Julie zemřela v roce 1951, oba synové, Vladimír a Zdenek, odešli do emigrace. Pravidelně navštěvoval tamější kostel, rozptýlení mu poskytovaly procházky po okolí. Zemřel 10. dubna 1959. I po smrti představoval nebezpečí pro tehdejší režim. Policejní orgány nařídily uspíšit jeho pohřeb o jeden den, protože se obávaly, že v původně ohlášeném termínu by se mohlo v Ostrohu shromáždit mnoho smutečních hostů. Nesměl být pohřben vedle svých rodičů a sester, ale v Uherském Hradišti. I to mělo zkomplikovat účast na pohřbu.

Jan Černý, čestný občan Uherského Hradiště

Během svého osmiletého studia na gymnáziu v Uherském Hradišti se Jan Černý setkal s řadou osobností z řad pedagogů, které formovaly jeho znalosti a další vývoj. K nim patřil první ředitel Jan V. Tůma, který ho vyučoval češtinu, či přírodopisec Josef Klvaňa. Oba byli nejen vynikajícími pedagogy, ale svou vědeckou činností přesáhli hranice regionu, neoddiskutovatelný význam má i jejich buditelská činnost. V době studií bydlel Jan Černý v dnešní Nádražní ulici, později na dnešní třídě Maršála Malinovského a v Prostřední ulici.

Zásluhy Jana Černého o demokratický vývoj republiky ocenilo město Uherské Hradiště udělením čestného občanství města dne 26. 1. 1934.

V polovině třicátých let, když byly zahájeny přípravy na uskutečnění Výstavy Slovácka 1937, přijal členství v čestném předsednictvu organizačního výboru výstavy. V srpnu 1937 si jako člen doprovodu prezidenta republiky E. Beneše prohlédl výstavu, která se stala největší výstavní akcí roku v celé Československé republice. Tehdy ještě netušil, že ve městě najde místo posledního odpočinku.

Jeho hrob se nachází ve starší části hřbitova, za hrobkou rodiny Pražákových, o které jsem psala v minulém dílu. V roce 2019 byl hrob péčí města Uherské Hradiště opraven, náhrobek s křížem restaurován a byly provedeny potřebné zahradnické úpravy.