Na mařatickém hřbitově je pohřbena řada významných osobností politického, hospodářského, společenského a kulturního života, které zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách města Uherské Hradiště. O místa posledního odpočinku většiny z nich pečují jejich rodinní příslušníci a potomci. Jsou však mezi nimi i taková, o která jejich rodiny již nemohou pečovat, a to z nejrůznějších důvodů.

Město Uherské Hradiště se proto v roce 2010 rozhodlo převzít péči o hroby těch nejvýznamnějších osobností, které nemají již žádné příbuzné, a o devět let později zahájilo první etapu jejich oprav a restaurování.

Jedním z nich je hrob rodiny Schaniakovy, který je situován u ohradní zdi vlevo od hlavního vchodu na hřbitov. Příslušníci této rodiny patřili k měšťanům Uherského Hradiště již od první poloviny 18. století. První z nich, Jiří Schaniak (1686 - 3. 12. 1761), byl tesařem velehradského kláštera. Ve věku 62 let se vyvázal z poddanství a koupil si v Uherském Hradišti za 500 zlatých dům č. p. 10. Poté, když „proukázav se vejhostem panství velehradského“, byl přijat 24. 5. 1748 za uherskohradišťského měšťana. Jiří měl 3 manželky a s nimi celkem 10 dětí, z nichž šest zemřelo v dětském věku či období dospívání. Pokračovatelem Jiřího se stal syn Ambrož (1. 11. 1741 - 18. 6. 1803), uherskohradišťský měšťan a tesař, který vlastnil dům čp. 9. S manželkou Annou měl 2 dcery a 2 syny, nejstarší Hieronymus (5. 3. 1775 –13. 5. 1810) byl zednickým mistrem. S manželkou Eleonorou měli dva syny, z nichž mladší Jan Křtitel jako roční dítě zemřel. Jeho starší bratr, Josef Donát Ambrož (9. 2. 1804 –26. 9. 1871), byl tesařským mistrem a zakladatelem stavební firmy. Právě on byl příslušníkem nejstarší ze tří generací rodu, které jsou pochovány na mařatickém hřbitově.

Josef (Donát Ambrož) Schaniak starší byl členem Národní strany (tzv. staročeské), působil v městském výboru v roce 1848 a poté ještě v letech 1861-1864. Spolu s ním v rodinném hrobě odpočívá jeho manželka Josefa, rozená Neumannová, a dva jeho synové: úředník daňového úřadu Jan a stavitel a nástupce v rodinné firmě Josef s manželkou Františkou, rozenou Jarošovou. Z třetí generace jsou zde pochovány děti Josefa Schaniaka mladšího: synové-dvojčata Jan a Štěpán, kteří zemřeli hned po narození, dále syn Vladimír s chotí Bohumilou a dcery Božena a Olga. Místo posledního odpočinku zde našla také Schaniakova tchyně Vincencie Jarošová.

Stavitel Josef Schaniak mladší se narodil v Uherském Hradišti 9. 2. 1845 a během šedesáti let svého života se nesmazatelně zapsal do dějin města. Podobně jako otec se se významně podílel na politickém životě. V roce 1886, kdy byl ustaven Český politický spolek jako organizační základna mladočeské strany, byl zvolen jeho předsedou. Po dobu 25 let zastával funkci člena městského výboru královského města Uherské Hradiště a byl rovněž členem výboru Klubu českých turistů, založeného v Uherském Hradišti v roce 1896.

Výrazně se zapsal také do hospodářského života a především vzhledu města. Josef Schaniak mladší otcovu stavební firmu zvelebil a učinil ji proslulou po celém Slovácku. Byl to člověk podnikavý, nebojící se ve své činnosti ani riskantních kroků. Tak tomu bylo například při stavbě budovy pro první českou střední školu na Slovácku, gymnázium v Uherském Hradišti. Ihned po jeho založení se Josef Schaniak rozhodl vybudovat nové škole důstojné sídlo, aniž by měl jistotu, že od něj tehdejší zřizovatel gymnázia, jímž byla Ústřední matice školská, budovu odkoupí. Za rekordních 11 měsíců postavil novorenesanční objekt, který dodnes patří k architektonickým skvostům města. Budova gymnázia se stala první stavbou, kterou realizoval a brzy na ni navázaly další. Pro kvalitu odvedené práce a přiměřenou cenu byla jeho firma úspěšná ve většině výběrových řízení na státní a obecní zakázky a získala věhlas v širokém okolí. Vybudovala nejen mnoho domů v centru města, ale také ve staré části třídy Maršála Malinovského, na Menclovici či v Rybárnách, kde jedna z ulic nese jeho jméno v počeštělé podobě Šaňákova. Bez nadsázky lze říci, že to byl právě on, kdo vtiskl tváři našeho města charakteristickou podobu, neboť projektoval domy v historizujícím slohu, tak typickém pro městskou architekturu závěru 19. století.

Připomeňme si alespoň některé z jeho staveb, které mají většinou několik společných prvků, podle kterých je ruka stavitele jasně rozpoznatelná. Jedná se například o pásové členění omítky v přízemí neboli bosáž, okna mívají profilovaná ostění s klenáky v nadpraží.

Obdélná pole nad okny (suprafenestra) jsou vyplněna bohatou štukovou dekorací, tvořenou rozvilinovým (akantovým) ornamentem a uprostřed drobnou oválnou kartuší lemovanou perlovcem. Okna završuje bohatě profilovaná římsa, která bývá rovněž někdy zdobená. Oblíbeným ozdobným prvkem jeho staveb byly také maskarony nad okny či dveřmi, zobrazující ženské či mužské tváře.

K Schaniakovým nejvýraznějším obytným budovám v Uherském Hradišti patří nárožní dvoupatrový dům na Palackého náměstí č. p. 293, který postavil pro svou dceru Maxmiliánu zvanou Milica a jejího manžela, lékaře Roberta Nesvedu. Nároží domu zdobí dvě plastiky atlantů, které vytvořil uherskohradišťský sochař Vlastimil Amort. Na protější straně náměstí stojí dům č. p. 260, který navrhl a postavil Josef Schaniak ml. v roce 1894 pro Františka Radouška, spolumajitele známé uherskohradišťské tiskařské firmy Halla a Radoušek. Jen o kousek dál, v Havlíčkově ulici, stojí domy č. p. 1 a 2, jejichž dnešní podoba je důsledkem radikální přestavby provedené Josefem Schaniakem na konci 19. století.

Ve Františkánské ulici patří k dominantním stavbám budova polikliniky č. p. 152. Tento skutečně reprezentativní objekt zvládla Schaniakova firma vystavět během pouhých deseti měsíců roku 1897. Původně byla v tomto domě umístěna Přerovská pivnice a v patře nájemní byty. Oproti dnešní podobě však bylo celé druhé patro mezi okny i nad nimi a rovněž i oba štíty bohatě zdobeny sgrafitem.

Protější nárožní dům č. p. 163 vybudoval Josef Schaniak o rok dříve. Dnes jsou v něm lékařské ambulance a optika, dům byl ale postaven pro uherskohradišťského měšťana a pekaře Františka Číže; proto byla v přízemí do ulice Krátké umístěna pekárna a na nároží byl původně vstup do obchodu a vedle byt majitele. V patře byly situovány tři nájemní byty. Zajímavostí domu je balkon umístěný na okoseném nároží v patře, podpírají ho krakorce ve tvaru volutových konzol s akantovými listy.

V prostoru mezi středověkou a barokní hradbou v části dnešních ulic Žerotínovy, Dlouhé a Jana Lucemburského vybudoval Josef Schaniak v letech 1890-1896 architektonicky hodnotný soubor měšťanských domů. Na svou dobu to byl neobvyklý počin, neboť Schaniak se tehdy zachoval řečeno dnešními slovy jako developer. Koupil pozemky, postavil zde domy a poté je prodal. Průčelí většiny těchto domů byla pozměněna ve druhé polovině 20. století, a tak si charakteristické rysy Schaniakových staveb zachovaly pouze některé z nich. Mezi nimi na první pohled zaujme dům č. p. 228, jehož nároží zdobí arkýř a poprsí muže s čapkou na hlavě.

Zmínila jsem jen některé z objektů postavených Schaniakovou firmou, v Uherském Hradišti je jich mnohem víc. Josef Schaniak mladší zemřel 7. 3. 1905 a jeho význam pro město ocenil v nekrologu, předneseném na jednání obecního výboru, tehdejší starosta města J. Konečný: „… Josef Schaniak zůstával skromným mužem, ačkoli v každém z vytknutých směrů nehynoucí památku neúnavnou prací si zajišťoval. Jméno jeho zlatým písmem v dějinách tohoto královského města zůstane vryto.“ Až budete procházet kolem hrobu rodiny Schaniakovy na mařatickém hřbitově, věnujte mu krátkou vzpomínku.