Jak málo stačí ke šťastnému životu

Jak málo stačí ke šťastnému životu
Foto: archiv Libuše Holznerové  /  Místo zaslíbené.
Staré Město, Uherské Hradiště Zajímavosti 18 / 01 / 2016

Libuše Holznerová se na svět dívá s vnitřním klidem

Pochází ze Šternberka, kde prožila dětství, ale rodičům pocházejícím z Jalubí a Tupes se stýskalo, vrátili se tedy na Slovácko. Nenápadná, věčně usměvavá dáma, masérka, cvičitelka, učitelka, léčitelka Libuše Holznerová sobě i mnoha lidem změnila život. Procestovala kus zapomenutého světa a s podporou manžela a dvou dětí se už 22 let věnuje praktikám východní medicíny.
Měla prý štěstí na učitele. U MUDr. Umlaufa se učila klasickou čínskou masáž, u PhDr. MUDr. Krejčíře souvislostem mezi západní a čínskou medicínou, na akademii Guangming studovala tradiční čínskou medicínu u Borise Tichanovského se učí praxi tibetské medicíny...
O vánočních svátcích jsem ji navštívila v jejím malém studiu v domě Obzor na Staré Tenici v Uherském Hradišti, kde na stěně visí tři barevné tibetské thanky (tkané látky), s různým vyobrazením Buddhy. Povídaly jsme si dlouho a já odcházela s podivným klidem v duši. S novým rokem bychom se měli nechat inspirovat pozitivní energií, harmonií a klidem, které dokáže předat. Daleko lépe pak zvládneme stres, který všechny obklopuje a pomalu uzavírá do bludného kruhu plného nemocí, zbytečných starostí a nervozity. Díky jejímu přístupu a radám můžeme nastartovat ozdravný proces v těle...

Jaká byla vaše cesta k východním praktikám?
Zrovna dneska v noci se mi vybavila vzpomínka na to, jak v pěti letech klečím u nohou stařenky, kterou přivezli po operaci prsu z nemocnice. Vidím ji obklopenou aloí, kterou si krájela a míchala s medem. Žila pak dalších patnáct let. Tenkrát jsem vážně a vášnivě slibovala, jak se stanu doktorkou a stařenku vyléčím. Už tehdy ve mně ta myšlenka zrála. Druhá vzpomínka patřila mamince, která sbírala bylinky. Když jsme byli nemocní, dávala nám různé čaje, které nám nechutnaly. Když jsme se poranili, dala nám na ránu nějaký lístek a my vůbec nevěděli, co to je... Dodnes to považuji za velkou chybu, že jsem nenačerpala maminčiny zkušenosti a vědomosti. Zemřela bohužel velmi brzy. Mně bylo jednadvacet let, bráchovi dvacet a sestře patnáct.

Byla jste normální holka?
Ani ne - byla jsem zvláštní. Když jsem měla k někomu vztah (kamarádky, později přátelé), nejraději bych je pořád zachraňovala. Vždy jsem měla přehnaný pečovatelský komplex...

Splnila jste si sen a šla tedy na medicínu?
Strašně jsme si přála stát se lékařkou, ale rodiče mi gymnázium a medicínu nedovolili. Přáli si, abych šla na ekonomickou školu. Pamatuji si, jak jsem se celou noc modlila, abych se na ni nedostala. A tak se i stalo. Našla jsem si tedy učební obor s maturitou - gumařka plastikářka - a to bylo jediné moje štěstí a záchrana. Díky tomu, že jsme měli úžasného šedivého doktora přírodních věd s jasně modrýma očima, vzbudil u mě velký zájem o chemii, kterou jsem do té doby zrovna nemusela. Právě tento předmět se stal mojí láskou. Chemii jsem šla studovat dokonce i na vysokou, ale škola mě nenaplňovala, proto jsem si našla místo vychovatelky a při zaměstnání vystudovala pedagogickou školu. Pořád jsem inklinovala k pečování o někoho.

Co tedy rozhodlo, že je z vás praktik východní medicíny? V těchto končinách bych čekala spíš bylinkářství...
Asi to, že se mi vždy do cesty postavily věci, které směřovaly tímto směrem... Moje kroky byly zpočátku stejné jako u mnoha žen - zaměstnání, manželství, rodina. Jenže po narození prvního synka jsem musela začít řešit jeho silný atopický ekzém. Chodila jsem na rady k sousedce, která se zabývala bylinkářstvím a zasvětila mě do mnoha receptů. Společně jsme i s kočárkem chodily sbírat rostlinky. V této oblasti jsem postupovala formou pokus - omyl. Nějaké byliny, masti a čaje Jindrovi pomohly, jiné naopak jeho stav ještě zhoršily. Až jsem se jednou setkala se švýcarskou léčivou kosmetikou Just, jejíž koupele a změna stravy atopický ekzém vyléčily. Tato kosmetika mě okouzlila a začala jsem s nimi spolupracovat.

Pak přišlo masírování?
Na školení nám říkali, že bychom měli své klienty masírovat, aby se jalovcový krém starých bylinkářek dobře vstřebal. Ač jsem nikdy nebyla na masáži, přihlásila jsem se do masérského kurzu, kde jsem po 14 dnech obdržela certifikát s tím, že teď umím správně masírovat a už se nemusím vůbec nic učit. Právě jsme dostavovali domeček, posunuli jsme tedy jednu příčku a já začala masírovat doma.
Záhy ke mně přišla s bolavým a unaveným ramenem jedna dlouholetá masérka. Udělala jsem všechno, jak jsem nejlépe uměla. No, dobré, řekla váhavě a ukázala mi, jak nahodit rameno - v tu chvíli jsem si uvědomila, že neumím vůbec nic, a začala jsem se intenzivně učit.
Začala jsem v Brně, kde jsem potkala svého prvního anděla - sedmdesátiletou dámu a dětskou lékařku Zdenku Koecherovou z Pardubic. Ta mě jednou vzala za ruce a řekla: Ty musíš dělat „čínu“, já tě seznámím s těma hochama. Mluvila o lékařích, u kterých studovala. Bylo to na Mikuláše, 6. prosince, kdy jsme spolu odjely na přednášku doktorky Milady Barešové, a od toho okamžiku jsem se oddala čínské medicíně. Intenzivně jsem studovala deset a praktikovala patnáct let, než jsem přidala tibetskou. Tu praktikuji dvacet let. Minulý měsíc v mém životě nastal velký obrat, opustila jsem „čínu“ a přesedlala k čistě tibetským praktikám...

Proč k tibetské? Pro Evropana je to přece takřka to samé...
To zdaleka není stejné. Obě učení sice mají stejný základ, ale to, co mi chybělo u „čínské“, dodala ta tibetská. Číňani říkají, že z osmdesáti procent je za nemocí emoce. Ale neučí, jak s ní pracovat. A Tibeťani tohle učí. Pracují s člověkem uceleněji - uchopí jej celého.
Myslím však, že bych tohle učení bez studia čínské medicíny tak dobře nepochopila. Vzala jsem si z toho to jádro. V tibetské akademii jsem studovala tibetskou psychologii, a ač nejsem buddhista, pochopila jsem buddhismus. Tibetská medicína totiž z buddhismu vychází. Moje setkání s touto formou medicíny bylo prostřednictvím Borise Tichanovského, který je jedním z nejuznávanějších léčitelů ve světě.

Mistr Boris Tichanovský byl váš další anděl?
Určitě. Setkání s ním mě ovlivnilo celý život. Po pěti letech masírování mě začala šíleným způsobem bolet záda. Absolvovala jsem klasické zdravotnické kolečko - bez úspěchu. Dokonce mi bylo sděleno, že s masírováním budu muset skončit. Dva měsíce jsem se trápila, než přijel na návštěvu bratr. Bylo to o Velikonocích, seděli jsme u balkonových dveří, svítilo slunce a on na stůl položil knihu Borise Tichanovského - Pomoz si sám. Rus a léčitel? To nikdy, řekla jsem si. A palcem jsem knihu od sebe s nechutí odstrčila. Bolest byla ale tak příšerná, že jsem ji za krátký čas otevřela a za týden už seděla v první řadě na Mistrově přednášce. V duchu jsem si však s nedůvěřivostí říkala, co mi asi tak ten mužik v oranžovém pyžamu může vykládat. Boris zvedl oči, promluvil a po první větě mně spadla brada a věděla jsem, že toto je přesně to, co hledám!

To je fakt taková persona?
Na jeho kurzech jsem dostala úplně všechno, co jsem potřebovala - kromě mnoha vědomostí také zasvěcení do všech tří stupňů Reiki, cvičení Koule v řece, léčení mantrami, bioenergetiku, akupunkturu, akupresuru, různé druhy masáží, shiatsu, tibetské, thajské, čínské, mongolské, egyptské, čínské starodávné léčebné sestavy Taj-czy cjuaň. Vyprávěl o profesoru Zolotnickém, od kterého se učil on sám. Díky němu jsem začala studovat na tibetské akademii u profesora Nidy.  
Tichanovský s profesorem Albertem V. Skvorcovem - akademikem z Novosibirsku - nechali z tibetštiny přeložit knihu tibetských pramenů, ve které našli preparát, který je vhodný na všechna onemocnění - nazvali jej Epam. Tibetské byliny nahradili evropskými, aby lépe seděly pacientům, a začali jej s výbornými výsledky zkoušet v nemocnicích a mateřských školách na podporu imunity. Během dvaceti let přišly první laboratorní zkoušky a certifikáty... Dnes má epamová řada 96 modifikací a léčí jak fyzické, tak emoční nemoci.

Jak člověk pozná, že léčitel není podvodník?
Tady je skryt další problém - jakmile se otevřel internet, člověk je zahlcen informacemi. Někdy výbornými, jindy polovičatými a někdy úplně špatnými. No a když se nějaký laik rozhodne léčit pouze podle toho, co někde načte, je to špatně... K léčení je potřeba zkušeností a zodpovědnosti. Léčitel musí zodpovídat za to, co s pacientem dělá, a to zvláště v dnešní době není samozřejmostí.
Boris vždycky říká, že dobrý léčitel je ten, který pracuje na jednom místě deset let a stále k němu chodí lidi, a stále se vrací s rodinou či přáteli.

Cítíte se za ty roky uznaná?
To je těžko posuzovat. Studuji přes dvacet let a stále objevuji něco nového. Ošetřila jsem a pomohla vyléčit tisíce pacientů. Mnoho se jich vrací, ale najdou se takoví, u kterých zpětnou vazbu nemám. Malé procento je i těch, kterým jsem pomoci nedokázala - proto hledám další cesty a velký potenciál vidím v tibetské medicíně.

Co říkala vaše rodina, že se proměňujete ve vyznavačku východní medicíny?  
Tatínek to bral jako přirozený vývoj. Manžel mě nesmírně podporuje, hlavně ve chvílích, kdy já umdlévám únavou. Pokud jdu do školy, která je finančně náročná, vždy řekne, že to nějak uděláme, ať si tu příležitost nenechám ujít. Děti jdou v mých šlépějích. Zkrátka, mám velkou podporu.

Změnila jste se - vyzařujete klid a pohodu. Je to východním učením, nebo vašimi cestami do Tibetu, Číny, Thajska, Nepálu...?
Když nejedu s cestovkou, mám jedinečnou možnost poznat život takový, jaký opravdu je. Je to setkáním s východní filozofií i cestami do končin, kde si člověk na vlastní kůži uvědomí, jak málo je potřeba ke šťastnému životu. Jsem šťastná z maličkostí a snažím se nedělat z komára velblouda.
Také jsem zmírnila pohyb i tok myšlenek. Pracuji v meditačním naladění, abych pacientovi nabídla stav klidu a mohl se u něj nastartovat sebeozdravný proces těla. Odchází ode mě ve zvláštním vnitřním klidu, proto jim ty moje masáže, terapie a cvičení pomáhají. Kdybych ten stav klidu v sobě neměla, nemělo by to smysl...

A když přijdou dva lidé se stejnou bolestí kolena?
Nejprve vyšetřím pohledem a pohmatem, povolím šlachy, a pokud se to koleno nechová, jak by mělo, začínám se ptát na osobnější věci. Bolest může znamenat mnohé. Někdy stačí, když promluví, a může to být polovina úspěchu.  

V módě je celostní medicína, která proklamuje, že za nemocemi je duše, emoce. U mnoha potíže dokáže určit, co je příčinou, ale nikde už není řečeno, jak tomu předcházet. Jaký máte na to názor?
Vždycky jsem si přála pracovat někde blízko našich praktických lékařů. To, co krásně zdiagnostikuje lékař, který je prvním nárazníkem mezi nemocným člověkem a následnou péčí, se dá lehce odstranit masážemi nebo nejrůznější tibetskou terapií. Lékaři někdy nemají šanci se v našem zdravotnickém systému dozvědět původní problém a léčí pouze symptomy nemoci. Kdyby byla péče ucelená a provázaná, ubylo by mnoho pacientů i finančních nákladů na léčbu.  

A co prudký nárůst civilizačních nemoci?
Máme v hlavě dva pytlíky, bílý a černý, a záleží na tom, který ráno rozvážeme. A o tom je tibetská psychologie - nenabalovat jako sněhovou kouli problémy, které byly zpočátku malé. Když se zvětší, nejde s nimi pracovat. Pak člověka semelou...  
Když se podíváte na lidi, jak žijí - za 80 % nemocí si mohou sami. Honí se za materiálními statky, za uznáním, za seberealizací na úkor všeho. Hodně lidí to nechce přijmout, ale je to tím, jaký mají přístup k životu, jak zvládají stres, jaké jsou jejich emoce, strava, spánek, prostředí, ve kterém žijeme... Tím vším se dopracováváme k nějaké poruše. Úplně jsme ztratili sounáležitost s přírodou a toto je výsledek.
Většinou, když už se nějaká nemoc projeví, je to výsledek delšího procesu. Nemoc je signál, že je něco špatně. Proto bychom se měli zamyslet, co bychom měli změnit. Ne, že si jen půjdeme pro recept, dáme si prášek na spaní nebo antibiotika, když bychom místo toho měli řešit, kde je ta prvotní příčina. Velmi důležitá je strava - třeba mandarinky v zimě jdou proti přirozenosti našeho metabolismu, protože nás ochlazují. My nepotřebujeme v zimě ochlazovat, ale zahřívat. Druhou stránkou je životní styl a není to jenom o sportu. Velmi důležitý je spánek, jeho kvalita a délka. Což většině z nás chybí... A tímto bych se chtěla zabývat, abych mohla plošně pomáhat všem, kteří budou mít chuť se touto formou uchovat zdraví a prožít ve zdraví, štěstí a harmonii dlouhý život.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist