Jak se žije hradiťským skejťákům?

Jak se žije hradiťským skejťákům?
Foto: archiv sk8
Uherské Hradiště Zajímavosti 18 / 08 / 2015

Hecujeme se, kdo se nejvíc uklidní a „zandá“ si svoji jízdu

Mnozí z vás pozorují kluky na prknech s nevraživostí či nedůvěrou. Za to, že s notnou dávkou adrenalinu sjížděli schody, lavičky i nejrůznější překážky ve městech, si vysloužili pověst rebelů, chuligánů a feťáků. To jim už zůstalo, i když se přestěhovali do skateparků (dále jen sk8), které pro ně vybudovali ve městech i obcích. Nejsou nijak organizovaní a i když o sobě tvrdí, že nechtějí jako sportovní discipína na olympijské hry kvůli komerci, chodí ve značkovém freestyle oblečení a všechny sportovní stáje se předhání, kdo bude mít lepšího jezdce...

Povědomí veřejnosti je pokřivené
Rozpoznáte je snadno - nosí volná trika i kalhoty, mikiny s kapucí, kepky, značkové skejtové boty, sluchátka v uších a v nich punk, hip hop, rap, underground, drum and bass, chill out, dream, new-age, tecno, reggae, ...  mají svá gesta i slang. Říkají si skater, skateboarder, skateboardista, slangově skejťák nebo rider (jezdec). Tvoří partu, kde platí pravidlo Jeden za všechny a všichni za jednoho. Drží při sobě, hecují se a jeden druhého by „nepodělal“. Jsou to prostě kámoši... Pro tyhle kluky (a vzácně i holky) není  skateboarding sportem, ale životním stylem. Je pravda, že občas si ti starší zakouří i nějakou trávu. Ale rozhodně ne víc než jejich vrstevníci ve školách, na diskotékách či fotbale. Skejtování obětují takřka všechen volný čas. Zatím co jiní mladí lidé tráví večery po hospodách, oni trénují, pilují triky, propotí, zašpiní a roztrhají hromady oblečení, se zaťatými zuby vydrží stovky pádů, často mají rozbitá kolena a odřené lokty...

Do Hradiště se sjíždějí kluci z okolí

Za patnáct let prošly komunitou hradišťského sk8 desítky jezdců (riderů) v čele s Ivo Frolcem, Ondřejem Hrňákem, Alešem Rožňákem, Markem Zimčíkem, Ondřejem Zajícem, Jiřím Houkou, Alešem a Michalem Ježem, Tomášem Nálevkou, Robertem Myslikovjanem, Honzou Rathouským, Filipem Korčekem, Jakubem Skalkou, Adamem Koulou, Honzou Doležalem, na longboardu pak Viktorem a Filipem Hanačíkem, Ctiradem Bartošíkem, cruiser Filipem Šopíkem, a dalšími.

V začátcích byla hradišťská parta složená z kluků z okolních vesnic. Už od útlého mládí obráželi sk8 v okolí. Vždy se snažili dostat do lepšího prostředí, aby měli možnost učit se lepší triky. Běžně se jezdívalo do Brna, Ostravy, Prahy, Loučné nad Desnou atd. Přes zimu pak trávili fůru času v kryté hale ve Veselí nad Moravou. „Dřív skateboarding hodně frčel a byl o něj zájem. Dnes tak trochu upadá, protože mladé zajímají spíš mobily a sociální sítě, změnila se móda i životní styl a hlavně, jen málokdo je ochoten obětovat fůru časy a dřiny koníčku, ze kterého to moc nesype,“ říká skejťák Jiří Houka, který čtenářům DOBRÉHO DNE přiblíží  skejťácký život.

Proč se skateboarding stále drží v undergroundu?
Vznikl na ulici a na ulici patří. Není organizovaný, proto si člověk musí všechno osahat a naučit se sám a uplatnit vlastní kreativitu. Nemáme žádná pravidla, držíme se hesla Jaký si to uděláš, takový to máš. Nedovedu si představit, že by u mě stál trenér a říkal mi, jak mám jezdit. Na skejtování všichni milují svobodu a tisíce nových možností..., praví skejťáci jsou srdcaři a neustále zdolávají nové překážky.

Za jak dlouho se dá naučit jezdit?
To je velmi individuální - základním předpokladem je, že to musí bavit. Jinak je potřeba alespoň minimální fyzická zdatnost, obratnost a vůle. Jestli má člověk talent, to se projeví až za delší dobu. Ovládat prkno, zatáčet a jezdit rychle, to trvá zhruba čtvrt roku. Až po roce je možné zvládat menší skluzy, skoky a jednodušší triky. Zkušený rider jezdí nejméně čtyři roky, takřka denně.

A co triky?

Prakticky každý skejťák je zná. Je hromada základů, které obkouká a musí se je naučit kombinovat. Triky jsou flipové, grebové, manuál, slides a čtyři možnosti, na jakou stranu jej udělat. Při závodech má daleko větší váhu, když jede na switch, což znamená, že jede opačnou nohou než běžně. Nikdo nejede stejně - styl jezdce je jako jeho rukopis.

Úrazy jsou na denním pořádku?
To je pravda. Někdy jsou zákeřné. Odraná kolena, lokty jsou na denním pořádku, časté jsou výrony a zlomeniny kotníku, nohou, rukou až po otřesy mozku. Čím víc člověk umí, tím výš a obtížněji lítá a když něco nezmákne, tak si drsně namlátí... Taky se mi podařilo se probudit v nemocnici se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku a nepamatoval jsem si, že mě sanitka odvezla ze závodů...

Máte nějaký osobní život, když trávíte všechem čas ve své komunitě na sk8?
Bez skejtu sice neuděláme ani ránu, ale na svoji rodinu a případně i holku si každý skejťák čas najde.

Proč je na prkně holek tak málo?
Celkově je to nebezpečný sport. Holky se bojí pádů a taky se chtějí libit - netouží po tom chodit s odranými koleny. Najdou se však i výjimky, které jsou odvážné, a před těmi smekám.

A co nováčci? Jak se na ně díváte?

Jsme rádi za každého nového člověka, za každou novou tvář. Lidi, kteří se motají okolo skejtu, jsou pohodoví a nekonfliktní...

Je to nákladný koníček?
U kluků, kteří se skejtování věnují naplno, to rozhodně není levná záležitost - deska, oblečení, treky, gripy, kolečka, boty... Bez sponzorů by to nešlo. Životnost jednoho skateboardu je asi čtrnáct dní. Stačí jeden špatný dopad a je po něm. Boty vydrží sotva měsíc. Stejně tak objíždění závodů  - jezdec musí mít na cestu, zápisné a samozřejmě občerstvení...

Velkou módou jsou videa...
Když skejťák natočí video, mohou si ho všimnout sponzoři ve světě. Hodně záleží, kde je sdíleno - skate je hlavně o kontaktech. Na světě je mnoho riderů, kteří jezdí i líp než světové špičky, ale kvůli tomu, že nemají kontakty a videa, nikdo o nich neví.

Proč jsou skejťáci spojováni s drogami?

To snad ani nechci komentovat, protože bych se hrozně rozčílil. Nechci  tvrdit, že si nikdo sem tam nezahulí, to je dnes už běžná věc. Ale tvrdé drogy skejťáci na rozdíl od mnoha jiných rozhodně neberou!

A co znamenají tenisky na lampě, která svítí na sk8?
Tohle jsme okopírovali z pražského pomníku Stalina, kde je natažený drát a každý, kdo má oježděné boty, je na něj hodí. Vypadá to skvěle, proto jsme skejťácký nápad použili na naší lampě. Jednou už jsme tam měli kopec tenisek, ale město je nechalo odklidit, což je hrozná škoda - je to unikátní nápad.

Jak to vypadá s rekonstrukcí zastaralého sk8?
Obecně na Hradišťsku jsou snad nejhorší podmínky v republice. Město má záměr sk8 zmodernizovat, protože už dlouho nevyhovuje požadavkům. Rekonstrukci však pořád oddaluje, tak počítáme, že i když bylo slíbeno, že oprava bude dokončena v letošním roce, bude to nejdřív za rok až dva...

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist