Mamka šílí, když u jídla s taťkou bubnujeme prsty do stolu!

Foto: Miroslav Belančin  /  Janek hraje na bicí defacto od malička. Vloni k nim přidal elektrickou kytaru a klávesy.

Zlatý oříšek vyniká tím, že nemá žádné kategorie, a tedy ani žádné meze. Je tak jedno, zda jsou děti nadané na sport, vědu, tanec nebo třeba rybaření, či psaní poezie. Jakýkoli talent má šanci zaujmout porotu a dostat se mezi 21 nominovaných. Podmínky jsou pouze dvě: mít se čím pochlubit a dodržet věkovou hranici 6 až 14 let.

„O tom, zda se talent podaří rozvinout a zda dané dítě ve svém oboru skutečně vynikne, rozhoduje celá řada věcí. Není to jen houževnatost a píle, ale občas i náhoda. Chce to zkrátka štěstí, být ve správný čas na správném místě. Těší nás, že pro celou řadu talentovaných dětí byl tím správným místem právě Zlatý oříšek, který děti nejen oceňuje, ale prostřednictvím nadačního fondu tyto děti systematicky a všestranně podporuje,“ uvedl hlavní organizátor soutěže a předseda nadačního fondu Zlatý oříšek Jiří Kotmel.

Do finále soutěže pro nejšikovnější děti Zlatý oříšek se také letos probojovalo 21 jednotlivců a kolektivů z celé České republiky. Nechyběl mezi nimi čtyřlístek talentovaných děti spjatých s naším regionem.

Třináctiletý astronom, matematik a všestranně nadaný chlapec Alex Faivre z Uherského Brodu a stejně mladá mistryně v rychlostní kanoistce Ema Vymazalová z Rajhradu závodící za TJ Ostrožská Nová Ves. O rok mladší vynikající šachista Bayarjavkhlan Delgerdalai ze Zlína, který hraje za Šachový klub Staré Město, a stejný starý rockový bubeník Janek Paška z Buchlovic. Právě posledně jmenovaný se stal jedním ze sedmi laureátů Zlatého oříšku 2022. Svůj talent ukázal během slavnostního vyhlášení 1. ledna na obrazovkách České televize.

Rockový bubeník rád cifruje v kroji

Dvanáctiletý Janek Paška je žákem sedmé třídy ZŠ Buchlovice a druhým rokem navštěvuje Základní uměleckou školu v Kroměříži. Pochází z početné muzikantské rodiny. Kromě bicí soupravy u profesora Petra Žůrka se stal samoukem hry na elektrickou kytaru. Vloni začal chodit ještě k Daniele Vymlátilové na klavír. Na zušce vznikla kapela ZUShow, kde bubnuje.

Mladý milovník rockové a metalové hudby také sedmým rokem tancuje, zpívá a verbuje v Dětském folklorním souboru Dolinečka ze Starého Města a stejnou dobu navštěvuje skautský oddíl v Buchlovicích.

Loňský rok byl pro něho opravdu úspěšným. Stal se vítězem okresního, krajského a také celorepublikového kola soutěže ZUŠ ve hře na bicí. Na živé vystoupení s kapelou Chinaski navázal svým sólovým projektem, který v létě premiérově představil na festivalu Slovácké léto v Uherském Hradišti. Aby toho nebylo málo, zapojil se do hudebně-tanečního projektu Louskáček.

Jelikož během slavnostního vyhlášení v České televizi dostal Janek hlavní prostor pro prezentaci hudebního a tanečního talentu, přinášíme s ním kompletní natočený rozhovor.

Janku, kdo je podle tebe hvězda ve tvém oboru? Koho vlastně považuješ za svůj vzor?

Miloše Meiera, bubeníka kapely Dymytry, protože mě přes covid naučil spoustu věcí, stejně jako Lukáš Pavlík z Chinaski. Ten je navíc naprosto pohodový hudebník.

Obdivuji Dave Grohla, bubeníka z Nirvany, zakladatele, zpěváka a kytaristu Foo Fighters, protože se dokázal po smrti kámoše Kurta Cobaina vzpamatovat a najít svou vlastní hudební rockerskou cestu.

A samozřejmě můj pan učitel Petr Žůrek. Je super učitel a doufám, že mě přivede až na konzervatoř.

Kdy jste si poprvé doma všimli nadání?

Rodiče říkají, že jsem už ve dvou letech začal bubnovat. Já si pamatuji, jak jsem hrával na polštáře paličkami, co měl taťka schované od různých kapel. A jak jsem přišel k panu učiteli Bajzovi do ZUŠ Uh. Hradiště, který mně dal základy. Taky, jak jsem dostal v pěti letech k ježíškovi první opravdické bicí.

Máš nějakou zajímavou trofej, na kterou jsi hrdý?

Zlaté paličky! Dostal jsem je od bubeníka s velkým B Daliho Mráze za vítězství v ústředním kole, které se jako olympiáda koná jednou za čtyři roky.

Jaký vztah mají sourozenci ke tvému oboru?

Mám tři starší sestry - Lucku, Terezku a Barču, které mně hrozně fandí a chodí na moje koncerty. Každá na něco hraje a všechny krásně zpívají. Miluji rodinná setkání, když společně muzicírujeme. Mojí největší fanynkou je ale neteřinka Rozárka, která tančí jako o život, když vezmu kytaru a zahraju jí Nirvanu.

Jak se tvé kariéře přizpůsobuje celá rodina?

Moji rodiče mě neskutečně podporují! Abych mohl bubnovat, přestavěli garáž na zkušebnu a naše auto rezaví venku před ní. Po přechodu ze ZUŠ Uh. Hradiště mě každé pondělí vozí do zušky k panu učiteli až do Kroměříže, což je 40 km, a přes 3 hodiny na mě čekají a randí. Za to jim budu vždycky moc vděčný a první můj koncert věnuji právě jim. Jsou fakt nejlepší na světě. 

 Všichni působíte velmi pohodově. Dokážeš i zazlobit? 

S taťkou vytáčíme mamku, když porušujeme pravidlo: U jídla se nebubnuje prsty do stolu ...

Pomáhají ti nějaké zvláštní rituály na soutěžích?

Maminka dělá kineziologii a naučila mě zvláštní fígl proti trémě, který funguje.

Na jaký zajímavý zážitek nejraději vzpomínáš?

Zážitek byl, když jsem přijel z letního tábora a dostal svoji zkušebnu a týden potom i vlastní webové stránky. Když jsem hrál svojí nejstarší ségře na svatbě a mamka se ségrama zpívala. Když jsem měl možnost zahrát si na jednom pódiu s kapelou Chinaski. Když měl strýc Igor s kapelou Kumpáni pozvali zahrát si písničku před zaplněným náměstí v Uherském Hradišti a nakonec jsem odehrál dvě sady. Když jsem byl na workshopu u Lukáše Pavlíka a u Miloše Meiera anebo poprvé zažil atmosféru festivalu Masters of Rock ve Vizovicích. 

Vzpomeneš si v rámci rodiny na nějaké zážitky, které dáváte k dobru, když se sejdete?

Máme historky o tom, jak šel taťka pro rohlíky a vrátil se s několika činely... Anebo, jak jsme vloni na dovolenou vezli všechny bubny, abych mohl v pokroví chaty před důležitým koncertem každý večer trénovat.

Co je tvým snem?

Dostat se na konzervatoř a stát se profesionálním bubeníkem. Miluji publikum a všechno okolo muziky.