Je to droga, které se do smrti nezbavíte, přiznává Petr Chmelař

Je to droga, které se do smrti nezbavíte, přiznává Petr Chmelař
Foto: archiv CSO
Staré Město Zajímavosti 09 / 05 / 2022

O víkendu se Staré Město po dvouleté pauze stane dějištěm jednoho z největších silničních motozávodů v České republice. V sobotu 14. a neděli 15. května se tady uskuteční XVIII. ročník Slováckého okruhu - O cenu Milana Šobáně staršího.

V posledních letech se pořádání organizačně mimořádné náročné akce ujal spolek Motoklubu Staré Město z. s. v čele s Petrem Chmelařem, jednatelem staroměstské společnosti C.S.O. a letitým účastníkem závodu Slovácký okruh. Stalo se tak poté, co se předchozí spolek pořádání závodu po celých sedmnácti náročných sezónách vzdal. „Pro mě jako jezdce, který závody miluje, to znamenalo jediné - začít se věnovat organizačnímu cirkusu naplno,“ říká.

Pane Chmelaři, jaké byly vaše důvody pro převzetí pořádání Slováckého okruhu?

Myslím si, že tradice by se měly dodržovat. Ať už jsou to ty klasické slovácké, folklorní, jako například Slavnosti vína, tak i Slovácký okruh. Vedení spolku, který závody organizoval před námi, už nemělo ambici v tom pokračovat a spolek zanikl. Mně to bylo po tolika letech líto a přišlo mi škoda netáhnout tu káru dál.

Co bylo třeba zařídit?

V roce 2021 jsme založili nový spolek a byli odhodlaní se do toho vrhnout naplno. Ovšem všichni víme, že covid řádil jako černá ruka. Podmínky, za kterých bychom závody mohli pořádat, především izolovaný areál bez veřejného přístupu, jsme nebyli schopní zajistit. A tak jsme to museli na poslední chvilku vzdát. Letos už to konečně zase vyšlo. Moc bych zde chtěl vyzdvihnout několikaměsíční práci mých kolegů ze společnosti C.S.O. - tedy tajemníka závodu Petra Neubauera, ředitele tratě Bronislava Huňky a také šéfa parkoviště závodních strojů Víta Kadeřábka.

Co obnáší uspořádat závod typu Slovácký okruh?

Všechno začíná už půl roku před ním. V listopadu začnete oslovovat státní instituce, přilehlé obce, Policii ČR, ČSAD, koordinátora veřejné dopravy, řešit uzávěrku komunikace, energie, ubytování, sociální zařízení, sprchy... Všechno je to opravdu náročné a strávíme tím stovky hodin práce především o víkendech. Vyvrcholí to na konci března, kdy je potřeba mít na stole všechna potřebná razítka. Takže ještě než závody vůbec začnou, máme za sebou už půl roku práce. Rád bych zdůraznil, že nám letos velmi pomohlo a vyšlo vstříc i město Staré Město.

A pak už je tady květen…

A tam už to všechno vrcholí. Minimálně čtyři víkendy jsou potřeba na chystání tratě tak, aby byla zajištěna maximální bezpečnost jezdců i diváků. S tím nám velmi pomáhají pánové z Autoklubu Hořice, kteří zastávají funkce ředitelství závodů, technických komisařů a JURY. I je to všechno stojí spoustu vlastního času, kdy by mohli být s rodinami. Moc si těchto našich přátel a jejich pomoci vážíme.

I vy osobně jste zřejmě velkým fanouškem spáleného benzínu…

Moc rád vzpomínám na to, když jsem byl ještě kluk a s otcem jsme jezdívali na plochou dráhu do Březolup. Jezdily se tam závody na vynikající úrovni. Ten spálený benzín, přesněji methyl, ve mně zůstal a říkal jsem si: Bože, ten motosport je sice strašně nebezpečný, ale tak krásný! Ten zvuk závodních strojů uhrane člověka do samého nitra. A taky jsem chodíval na Slovácké okruhy. Byl jsem tam pokaždé navzdory počasí, dodnes mám v paměti naprosto jasně všech 17 ročníků. Někdy skoro sněžilo, jindy se diváci opalovali na trávě. Aktivně jsem jezdil od roku 2016 a teprve pak jsem pochopil, že to je droga, které už se člověk do smrti nezbaví. Takže když hrozil zánik Slováckého okruhu, pro mě jako jezdce, který to miluje, to znamenalo začít se organizačnímu cirkusu naplno věnovat.

Co na to říká vaše rodina?

Začátky závodění nebyly jednoduché, s manželkou to nejprve bylo na rozvodové papíry. (smích) Uvědomuje si samozřejmě nebezpečí pro rodinu, ale to já taky. Navíc dobře vím, že za mnou stojí 140 zaměstnanců C.S.O., za které mám zodpovědnost.

Takže jezdíte bezpečně?

Nikdo nechce být poslední, takže se snažím jet rychle, ale zároveň bezpečně. Potvrzuje to i fakt, že za všech pět sezón jsme neměli žádnou havárku. Teda až na jednu v roce 2019, kdy jsme nedobrzdili a rozbili předek sajdy tím, že jsme štrejchli do sajdy před námi. Tehdy jsem byl úplně zběsilý, zatáhl jsem od startu za plný plyn a bojoval před první zatáčkou o každičké místo. Měl jsem černo před očima, před zatáčkou rychle na brzdy, ale maník před námi na lepších pneumatikách se přibližoval tak strašně rychle, že náraz byl nevyhnutelný. Stroj jsme trochu štrejchli, ale dojeli jsme. Poslední, ale dojeli.

autor: Petra Kučerová

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace