Josef Stancl, lékárník, politik, podnikatel a významná osobnost

Josef Stancl, lékárník, politik, podnikatel a významná osobnost
Foto: archiv Slováckého muzea  /  Stanclova cihelna v Mařaticích.
Uherské Hradiště Zajímavosti 28 / 03 / 2021

Ve čtvrtek 25. února uplynulo 170 let od narození jedné z nejvýznamnějších osobností politického, společenského a hospodářského života Uherského Hradiště, Josefa Stancla staršího.

Narodil se v roce 1851 ve Vysokém Mýtě do početné rodiny majitele velkoobchodu s látkami. Vystudoval tamější reálku a gymnázium v Litomyšli a jako své budoucí povolání si zvolil farmacii. První místo přijal v Pardubicích, avšak v roce 1871 objevil inzerát hradišťské lékárny, v němž tehdejší provizor lékárny Jan Vyskočil hledal pomocníka. Dvacetiletý mladík se rozhodl okamžitě a vzápětí se vydal do vzdáleného města. Lékárna U Zlaté koruny sídlila v nádherné barokní budově na hlavním náměstí. Její majitel František ze Schullernů zemřel v roce 1864, z jeho dětí se plnoletosti dožila pouze dcera Antonie, která se stala dědičkou lékárny.

Po nástupu do hradišťské lékárny bylo Josefovi jasné, že chce-li dosáhnout plnohodnotné profesní způsobilosti, musí studovat. Přihlásil se ke studiu farmacie na Karlově univerzitě, kde získal titul magistra farmacie. Po absolutoriu mu byla umožněna studijní cesta do zahraničí. V roce 1877 se oženil s dvacetiletou Antonií ze Schullernů, sňatkem získal spoluvlastnictví domu, stal se hradišťským měšťanem a stanul v čele lékárny.

Uherské Hradiště ve druhé polovině 19. století

Uherské Hradiště bylo tehdy královským městem a od roku 1867 také jedním ze šesti moravských statutárních měst, náleželo tedy mezi privilegovaná města. Příslušníci starousedlých rodin, měšťané, si v něm udržovali významné postavení. Historická tradice, právní i mravní vědomí, dodržování náboženských zásad, to vše ovlivňovalo jejich chování a postoje. Vážili si historie města a pečovali o jeho rozvoj. Měšťanské ctnosti určovaly obecnou morálku a kulturnost města a jeho obyvatel. V době, kdy se Josef Stancl stal jeho měšťanem, mělo Uherské Hradiště, ležící v kraji od pradávna osídleném slovanským obyvatelstvem, německý ráz. Bylo sídlem politického okresu, působil v něm krajský soud. Personální obsazení úřadů ovlivňovalo centrum habsburské monarchie Vídeň. Úředním jazykem byla němčina, jež byla jazykem státních úředníků a městské honorace. V městském výboru měli převahu příslušníci německé liberální (ústavověrné) strany.

Vlastenecky smýšlející čeští obyvatelé města se sdružili do Národní strany, založené v roce 1861. Patřili k nim advokáti, notáři, učitelé, duchovní a zámožní živnostníci, kteří se scházeli v Měšťanské besedě. Docházel sem také provizor lékárny Jan Vyskočil, který s sebou přivedl i mladého lékárníka.

V roce 1880 vstoupil Josef Stancl do politiky jako příslušník měšťanské (purkmistrovské) strany, ovlivněn svým o třicet jedna let starším sousedem, Janem Evangelistou Protzkarem, který v té době již 15 let zastával funkci starosty města. Ten jistě tehdy netušil, že mladý lékárník záhy přejde do řad Národní strany a dokonce ho, v roce 1896, vystřídá v křesle starosty. A sice prvního českého starosty! O politické činnosti Josefa Stancla je pojednáno v rámci seriálu o mařatickém hřbitově, podívejme se nyní na jeho činnost společenskou.

Společenské aktivity Josefa Stancla

Jako správný příslušník své společenské vrstvy působil Stancl v mnoha českých spolcích ve městě. K nim patřil místní dobrovolný hasičský sbor, jehož starostou se stal v roce 1891 a o čtyři roky stanul v čele celé uherskohradišťské hasičské župy. Ve stejném období zastával funkci jednatele a posléze předsedy místního odboru Ústřední matice školské.

V průběhu osmdesátých let vstoupil do místní sokolské jednoty, v níž posléze zastával funkci místostarosty a v březnu 1889 byl zvolen jejím starostou. V témže roce ho zvolili do čela místního střeleckého spolku, když předtím byl jeho střelmistrem. Jako předseda Ústředního národopisného slováckého výboru se podílel na přípravě Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Byl také členem Říčního a průplavního spolku.

Specifické místo v jeho společenských aktivitách zaujímá jeho práce v Zemském vinařském spolku. Aniž bych chtěla spekulovat, předpokládám, že rodák z východních Čech poznal na Slovácku nejen krásu jeho lidového umění, ale také chuť a vůni zdejších vín. A nejen poznal, ale zasloužil se také o jejich rozvoj. V roce 1902 založil a stal se prvním předsedou Zemského vinařského spolku, přičinil se o založení Zemské rolnické a vinařské školy v Bzenci a usiloval o větší uplatnění slováckých vín. Stál u myšlenky a pomáhal realizovat vinařskou a ovocnářskou výstavu v Uherském Hradišti v roce 1905. V jeho sklepě v mařatických vinohradech se scházeli nejen přátelé, ale navštívila ho také řada umělců, literátů a vědců. Patřili k nim spisovatelé Otakar Bystřina a Matúš Béňa, bratři Mrštíkové, spisovatelka Gabriela Preissová, malířka Zdeňka Braunerová a malíři Alfons Mucha, bratři Jaroňkové, Adolf Kašpar, profesor Josef Klvaňa a mnoho dalších. Vztah k výtvarnému umění a umělcům se u Josefa Stancla projevil také mecenášstvím, známá je jeho podpora malíři Jožovi Uprkovi. Díky Stanclovi získal Uprka významnou zakázku – výzdobu zasedací síně v budově nové radnice, která byla současně sídlem městské spořitelny. Stancl mu poskytl k ubytování svůj mařatický sklep, na němž si Uprka vyzkoušel techniku nástěnné malby, tak vznikly výjevy Mladá láska a Jaro. Pravděpodobně i díky Stanclovu vlivu získal Uprka další zakázku, restaurování nástropních maleb v klenbě františkánského kostela v Uh. Hradišti.

Josef Stancl podnikatel

V hospodářském životě města se výrazně projevila také Stanclova podnikatelská činnost. V roce 1892 založil v Mařaticích parostrojní cihelnu, podnětem se stal rozvoj stavební činnosti ve městě, které se postupně vymanilo ze sevření hradeb a začalo se rozrůstat. K největší stavební akci náleželo budování sídla krajského soudu a věznice, ve stejné době byly stavěny první měšťanské domy na dnešním Palackého náměstí. Cihelna byla nejprve orientována na ruční výrobu cihel a tzv. francouzské tlačené krytiny, postupně přešla na strojní výrobu. Po dvou letech bylo započato s keramickou produkcí, vyráběla šamotová pokojová kamna a sporákové kachle. Od roku 1904 byl vedoucím závodu syn zakladatele, Ing. Vojtěch Stancl, který se v roce 1918 stal společníkem a název firmy byl změněn na Josef Stancl a syn. Tehdy Vojtěch k cihelně a kamnárně přidružil výrobu malované keramiky, která navazovala na tradiční habánskou keramiku. Mařatický kamnářský a keramický závod zanikl po druhé světové válce a jeho produkci dnes dokumentují sbírky Slováckého muzea i sbírky soukromé. A v některých mařatických sklepech či domech dodnes můžeme najít cihly označené kolkem cihelny.

Josef Stancl, řečeno dnešní terminologií, podnikal také v oblasti sdělovacích prostředků, byl majitelem a vydavatelem Slováckých novin. První české noviny v Uherském Hradišti začaly vycházet v roce 1884 pod názvem Moravská Slovač s podtitulem Politický týdeník věnovaný lidu, jeho zábavě a poučení. O pět let později, 3. 7. 1889, vyšly místo Moravské Slovače poprvé Slovácké noviny, jejich redakci Stancl převzal se všemi vydavatelskými právy, redaktorem ustanovil Theodora Cejnka. Noviny přinášely zasvěcené politické komentáře, informovaly o iniciativách českých poslanců, prostor v nich dostávaly drobné zprávy z dění v říši i vzdálenějších zemích. Jednou za 14 dní v nich vycházela příloha Slovácký hospodář, která poskytovala rolníkům praktické rady k jejich práci.

Děti Josefa Stancla

Na závěr věnujme pozornost rodině Josefa Stancla. S manželkou Antonií měli šest dětí, čtyři syny a dvě dcery. Nejstarší syn Bruno (16. 8. 1878 – 17. 2. 1930) vystudoval farmacii, filozofii a práva, převzal po otci lékárnu a navázal také na jeho politickou činnost, v letech 1912–1919 byl členem městského výboru a stal se prvním jednatelem Archeologického spolku Starý Velehrad. Druhý syn Vojtěch (21. 1. 1881 – 4. 1. 1950) pokračoval v podnikatelských aktivitách svého otce. Josef mladší (25. 11. 1884 – 2. 8. 1966) vystudoval farmacii na vídeňské univerzitě, s bratrem Brunem pracoval v lékárně a po jeho smrti ji převzal. Stejně jako otec působil v komunální politice, v roce 1926 se stal členem městského zastupitelstva a od roku 1932 byl členem městské rady. Za složitých politických okolností přijal v roce 1940 funkci starosty města a tento úřad vykonával do roku 1942. Nejmladší syn Zdeněk (9. 4. 1888 – 12. 2. 1957) byl správcem velkostatku a lesů u hraběte Richarda Belcrediho v Jimramově. Dcera Laura (14. 1. 1880 – 2. 8. 1955) se provdala za Rudolfa Sobotku, který působil jako okresní hejtman v Jičíně a Mnichově Hradišti. Nejmladší Olga, provdaná Čermáková, (11. 2. 1892 Uherské Hradiště – 13. 11. 1970) spolupracovala v roce 1921 s olomouckým arcibiskupem A. C. Stojanem při zajišťování hromadné návštěvy pražského diplomatického sboru na Velehradě, působila jako tlumočnice a diplomatka.

Zájemcům o život J. Stancla i jeho rodinných příslušníků doporučuji knihu „U Zlaté koruny. Příběh lékárny a lékárníka J. Stancla“, která vyšla v roce 2007, nebo hesla v internetové Encyklopedii města Uh. Hradiště (https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/).

autor: Blanka RAŠTICOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace