Jožka Kubáník napsal knihu ze zákulisí prezidentské kampaně

Jožka Kubáník napsal knihu ze zákulisí prezidentské kampaně
Foto: archiv  /  Herec, moderátor a spisovatel Jožka Kubáník.
Slovácko Zajímavosti 23 / 10 / 2026

Jožka Kubáník není jen hercem a moderátorem, ale je i vyhledávaným spisovatelem. K veleúspěšným knihám Poslední deník Květy Fialové a Herec přibyla v květnu divadelní hra Terapie, která má za sebou už deset beznadějně vyprodaných představení, a teď Jožka přichází s další knihou. Jmenuje se Jak se dělá prezident a čtenáře vezme do atraktivního zákulisí prezidentské kampaně. Vydává ji renomované nakladatelství Zeď.

Jak se to stane, že napíšeš knihu? Přijde nápad? Nebo je to prosba od nakladatele? Nebo něco jiného?

U každé knihy to bylo jinak. Poslední deník Květy Fialové pro mě byl potřebou vypsat se z odchodu pro mě důležitého člověka, Herec vznikl, když jsem slyšel jednu neuvěřitelnou historku a taky jsem se chtěl trošku odstřihnout od neustálého spojování s paní Květou a jestli se ptáš na tu nejnovější knihu, tak tam to je úplně jiná a mnohem delší cesta.

Povídej…

Na začátku byla moje práce v týmu, který přivedl pana Petra Pavla na Hrad. To byla zkušenost, která člověka potká fakt jen jednou za život, a protože to byla zkušenost jedinečná a myslím, že i úspěšná, tak jsem si ji chtěl uchovat v paměti, a pak se to už na sebe začalo nabalovat.

O tom, žes byl v týmu Petra Pavla, jsi už v jednom rozhovoru mluvil. Pojďme si to shrnout. Co tam bylo tvým úkolem?

Měl jsem na starosti rétoriku a komunikační dovednosti. Prostě jsem dbal na to, aby pan prezident komunikoval tak, že mu lidi budou rozumět, byl jsem u televizních debat, chystali jsme proslovy a taky jsme spolu pracovali na tom, aby se z něj stal takový ten fajn chlap, jaký z něj je. Když končila kampaň, pan prezident mi dal svoji knihu a napsal mi moc pěkné věnování, že děkuje za polidštění generála.

Tos musel během kampaně zažít spousty historek…

Zažil. Jednou jsme si s panem prezidentem říkali, že až bude po všem, sedneme si a řekneme si, jak jsme to celé oba vnímali a některým věcem se zasmějeme. Ale víš jak - z pana Pavla se stal prezident, a to už na nějaké vysedávání čas není. Ale mně bylo líto, že bych to, co se v zákulisí dělo, zapomněl, tak jsem sedl a začal jsem psát.

Jak dlouho ti to trvalo?

Já ti ani nevím. Nebylo to každodenní psaní. Když jsem si na něco vzpomněl, sedl jsem a psal. Možná půl roku. Asi tak nějak.

Takže veselé příběhy z natáčení?

Já jsem právě nechtěl, aby to byla bulvární blbá knížka plná senzací, to nemám rád. Tak jsem u toho psaní přemýšlel a přemýšlel a napsal jsem nakonec fiktivní rozhovor novinářky s lektorem komunikace, který vypráví, co zažil. A protože je to fiktivní rozhovor, tak Petr Pavel je Pavel Prokop, paní Eva je paní Ema, všem je samozřejmě jasné, o koho jde, ale díky tomu, že si spolu vypráví dvě smyšlené postavy, mohl jsem ten příběh udělat mnohem bohatší, zajímavější a vlastně i napínavější.

Takže rafinovaná kombinace skutečných historek a k tomu trochu fantazie.

Přesně tak. Ale nechtěj, abych to teď všechno prozradil. To už by pak pro čtenáře nebylo překvapení.

Co se dělo, když jsi měl dopsáno?

Když bylo hotovo, tak jsem knížku přinesl panu prezidentovi, a on byl rád a že si s chutí počte.

Početl?

Když jsme se za nějakou dobu potkali, tak mi říkal se smíchem: „Chytře jste to vymyslel. Jen my dva víme, co se opravdu stalo.” A tím to pro mě ale vlastně skončilo. Příběhy jsem zapsal, abych na ně nezapomněl, pan prezident si je přečetl a já jsem se už dávno věnoval jiným věcem. Jenže jsem někde náhodou potkal Honzu Dražana z nakladatelství Zeď, u kterého jsem vydal dvě předchozí knížky, a on na mě, jestli bych pro ně něco neměl.

A tys měl.

Vlastně jsem nevěděl, co odpovědět. Ona ta kniha fakt byla původně jen pro nás dva s panem prezidentem, případně pro nějaký okruh blízkých lidí. Ale pak jsem Honzovi řekl, že bych možná o něčem věděl. On chtěl samozřejmě zjistit, co to je, a když se to dozvěděl, tak zavětřil, že by je to zajímalo a ať jim text pošlu. Tak jsem poslal a za měsíc už mi volal, že tohle chtějí určitě vydat. Ale já jsem měl podmínku, že o tom musí vědět pan prezident a musí s tím souhlasit, přece jen je tam spousta osobních věcí. A teď v červnu, když jsme se potkali, jsem se ho na to zeptal a on byl pro. Tak knížka vyjde.

Co všechno v ní popisuješ?

Tam je těch historek tolik! Třeba jak vznikal jeden důležitý proslov, co panu Pavlovi moc nešlo a naštvalo ho, jak zbavil strachu jednoho vlčáka, kde se vzal motiv flanelky, který je mimochodem i na obálce knihy, jaký jsme spolu měli rituál - vidíš, to bude zajímat lidi od nás ze Slovácka, co jsme zažili před jednou televizní debatou, jak mě vozil na metro, a taky je tam historka z Hradiště, kde končila kampaň a pak jsme spolu šli k nám do divadla.

Co se o panu Pavlovi dozvíme?

Tak správně bych měl říkat, co se dozvíme o panu Prokopovi, protože můj hrdina se tak jmenuje. Dozvíš se, jaký je člověk, co si nejradši dával, když jsme se šli najíst, dozvíš se taky, jak to vypadá v zákulisí prezidentské kampaně, dozvíš se ale i o jeho slabostech. Já sám mám rád příběh, kdy se zlobil na jednu situaci a nevěděl, jak z ní ven, a mám ji rád proto, že z něj dělá člověka a ne Mirka Dušína. A taky je tam spousta vtipných příběhů. Třeba jak strašně jsem se lekl, když se jednou ozvala rána a já jsem měl pocit, že po mně někdo střílí.

Je knížka jen o panu prezidentovi?

Je a není. Ono se totiž v průběhu příběhu ukáže, že paní novinářka má sama problém, se kterým si neví rady. A začne otvírat různé věci a čtenář se dozví spousty dalších zajímavostí, na které narážím u školení jiných lidí.

Pokračuješ ve školení rétoriky a komunikačních dovedností dál?

S panem prezidentem ne, tam už je hotovo, ale mám další klienty, a s těmi často narážíme na mnohem hlubší věci než jen to, jak se má správně vyslovovat to které písmeno, nebo jak mít posazený hlas.

Jaké věci máš na mysli?

Vždycky klientům říkám, že nejdůležitější pro mě je pochopit, kdo jsou. Co jim brání umět veřejně mluvit, kde se ty překážky vzaly a jak s tím chtějí zamávat. Takže mým úkolem je vlézt pak lidem do hlavy a trochu to tam přeskládat, aby ty potíže zmizely. I to jsme ostatně řešili s panem prezidentem. Je to těžké, nikdy není zaručený výsledek, ale stojí za to to dobrodružství podstoupit. A o tom je kniha také, takže možná pro někoho může být i jakýmsi návodem, jak nad takovými věcmi přemýšlet.

Bude pan prezident na křtu?

To je ještě otevřené, ale při jeho povinnostech a nabitém diáři si myslím, že to budeme muset zvládnout i bez něj. Ale mám radost, že mi knížku pokřtí Jitka Čvančarová, se kterou jsem se v kampani také potkávali. Křest bude v Praze 9. listopadu, ale pro Hradišťáky samozřejmě něco vymyslím taky. A pro čtenáře DOBRÉHO DNE už příští týden exkluzivně připravím ukázku z knihy.

 

Jožka Kubáník

Herec, autor divadelní hry Terapie a spisovatel se narodil v Hradišti, dlouhá léta byl k vidění skoro každý večer na jevišti Slováckého divadla, po více něž dvaceti letech ale vyhořel a musel se s nepříjemnou situací dlouho vypořádávat. Je také moderátorem a vyhledávaným lektorem rétoriky a komunikačních dovedností. Mezi jeho klienty patří vysoce postavení manažeři, politici, ale i lékaři, učitelé i úředníci. Téměř třičtvrtě roku se potkával i s Petrem Pavlem, a právě o této zkušenosti vypráví novinka Jak se dělá prezident.

autor: Petra Kučerová

Tagy článku

TOPlist