Kam ženy dnešní doby vlastně patří?

Kam ženy dnešní doby vlastně patří?
Slovácko Zajímavosti 05 / 03 / 2014

Chlapi za své prosazení nikdy nemuseli bojovat

„Nemám zájem o ženu, která vystuduje tři vysoké školy,  na všechno má okamžitě hotový názor, všemu rozumí nejlépe a nic jí není dost dobré. Necítím se vedle takové ženy šťastně ani spokojeně, to raději zůstanu sám,“ touto větou mě kamarád donutil zapřemýšlet a rozhlédnout se kolem sebe, jak to v dnešním světě s ženami vlastně vypadá. Nepřeháníme to s tou emancipací? Jaké místo na zemi vlastně máme? Co se od nás čeká? Kam patříme?

MDŽ si ženy musely vybojovat
V sobotu všechny zástupkyně něžného pohlaví oslaví Mezinárodní den žen. Svátek, na který by se rozhodně zapomínat nemělo! Historii tohoto svátku napsaly obyčejné příběhy dam, které po staletí bojovaly za spoluúčast na veřejném životě, za právo volit a za zrovnoprávnění s muži.
Chlapi totiž nikdy nemuseli bojovat za svobodu, volební právo, placenou práci, právo zodpovídat za vlastní děti, za právo na vzdělání, za účast ve veřejném životě, za ekonomickou nezávislost!
Dodnes jsou na tom v mnoha zemích ženy hůř než některá domácí zvířata, a v civilizovaném světě jsou pro změnu týrány (ať už fyzicky či psychicky), znásilňovány, a to většinou velmi inteligentními partnery…

Je velmi těžké skloubit mateřství a kariéru
V dnešním moderním světě ženy dosáhly emancipace, zlepšilo se jejich postavení ve společnosti i na trhu práce… řídí velké nadnárodní společnosti, jsou skvělé ředitelky, manažerky, ekonomky, vědecké pracovnice. Díky těmto možnostem však musí svádět boj s rozhodnutím, jestli dají přednost mateřství, nebo kariéře, případně jak tyto dvě věci skloubit. Zvládnout dítě a kariéru bývá velmi těžké. Pracující ženy-matky nemají žádné úlevy a je jen malé procento podniků, které pracujícím matkám vychází vstříc.
Některé rodiny tuto situaci řeší odchodem manžela na mateřskou dovolenou, pomocí babiček a rodinných příslušníků, popřípadě chůvy.
V západním světě však vidíme, jak zaměstnání matku odděluje od dětí. Starají se o ně chůvy a muselo být dokonce zavedeno prodloužení denních pobytů dětí ve škole až do večera, aby se děti nevracely domů moc dlouho před návratem rodičů. To vede k částečnému odcizení dětí a rodičů, k problémům v rodině a kriminalitě.

Neškodíme si přílišnou emancipací?
Postavení ženy a muže ve společnosti se za několik desetiletí rapidně změnilo. Obyčejné ženy jsou sice neustále strážkyněmi krbu, ale jsou daleko více uhoněné než jejich předchůdkyně. Dnešní ženy žijí ve velkém stresu. Pracovní týden prožívají v neustálém napětí, kdy musí splňovat jak vysoké pracovní tempo, tak k tomu mnohdy ještě snášet i nesmyslné, neúnosné a ponižující požadavky zaměstnavatelů, které nemají se zákoníkem práce vůbec nic společného - v boji o práci však musí vše ustát s úsměvem.
Je po nich požadováno myslet, logicky přemýšlet, mluvit, operativně reagovat a vypadat reprezentativně. Jakmile skončí pracovní den, jsou nuceny naskočit do kolotoče povinností zvaného domácnost. Uklidit, uvařit, vyžehlit, vyprat, napsat s dětmi úkoly. A k tomu ještě hýřit dobrou náladou a zamilovanými úsměvy pro manžela. Večer pak být vášnivou milenkou. Žena sice dokáže zvládnout několik věcí najednou, ale také je jen člověk, který bývá unavený a nešťastný pod tíhou věcí, které na něj padají.

Jenže ani muži nejsou v klidu
I muži se v dnešním světě necítí nejlépe. Neustále musí bojovat s mladšími a kreativnějšími o místo na pracovním trhu a doma je čeká vystresovaná manželka, která má všeho plné zuby.
V dobách našich prababiček bylo všechno jinak. Muž se vrátil z práce domů, kde na něj čekala usměvavá žena u prostřeného stolu. Velebila ho a vážila si jeho schopnosti uživit rodinu. Nadšeně o svého muže pečovala, hýčkala ho a opečovávala. Dětem byla nablízku a v rodinách díky tomu fungovala harmonie a spokojenost. To, že se věnovala rodině, ji naplňovalo. Brala to jako svou práci.
Dnešní stres všechnu tu tehdejší domácí pohodu rozbil. Muž, který je od přírody zvyklý na pozornost ženy, najednou naráží na emancipaci. Díky tomu, že ženy začaly pracovat, přestaly mít na muže čas, a než přijdou děti, jsou většinou soběstačné, což muži cítí mnohdy jako osobní porážku a znejistění víry v sebe sama. Tlak doby i osobní zájmy tak posunuly hranici rodinného soužití do prostoru, který nezvládají ani ženy, natož pak muži. Obě pohlaví jsou velmi vytížená a to se pak odráží na partnerském soužití a rozvodovosti. Ženy jsou přepracované stejně jako muži a jsou i stejně nespokojené. Po náročném dlouhém dni tedy hledají lásku a ocenění oba. Jenže - žena pracuje stejně usilovně jako muž, proč by tedy měla být ona tou, která bude hýčkat jeho? Nemělo by to být spíš naopak, když je slabší? Na druhou stranu - vyčerpaný muž je od přírody zvyklý na to, že ho žena ocení a zahrne láskou. Proč by se na tomto osvědčeném systému mělo něco měnit? Proč by měl hýčkat on ji? A jsme zase na začátku, u jádra problému.

Já dám vždycky přednost třeba méně hezké, ale příjemné ženě, která mi večer přichystá večeři, postará se o domácnost a zajistí zázemí, než exluzivní krásce, která má doma služku a neumí uvařit svíčkovou,“ zakončilo pět zástupců mužského pohlaví debatu, kterou jsem na toto téma rozpoutala. Obrázek o postavení žen v dnešní společnosti si udělejte sami, ať už po přečtení tohoto článku, nebo když se rozhlédnete ve svém okolí kolem sebe…

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist