Kde vznikla technika zelových kraslic

Kde vznikla technika zelových kraslic
Foto: TVS
Uherské Hradiště - Sady Zajímavosti 10 / 04 / 2022

Ludmila Dvořáková - batikované kraslice
„Moji rodiče pocházeli z Ostrožské Nové Vsi, babička Kateřina Botková byla na Ostrožsku známou malérečkou kraslic a se svojí babičkou Alžbětou Bartysovou, které se říkalo Běta Bartyska, začaly už v 19. století s tzv. zelovou technikou zdobení vajíček.

Při návštěvách u ní jsem se naučila kraslice malovat a už jako malá jsem byla postupně zasvěcována do tajů techniky batikování,“ vzpomíná paní Dvořáková. Pak tyto nabyté poznatky a zkušenosti na dlouhá desetiletí upozadila a k této technice, a dnes vlastně velkému koníčku, se vrátila až v důchodovém věku. V roce 2008 se zapsala do kurzu zdobení kraslic batikovanou technikou, který pořádalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Zde si pod vedením Marie Vlčkové osvěžila kresbu a techniku malování. Ona sama nejraději maluje kraslice zelové, méně „kvítečkové“ a „kostelové“ (další tradiční novoveské techniky zdobení kraslic). Alžběta Bartysová byla první Novovešťanka, která proslavila rodnou obec. Od 80. let si jí všímala odborná veřejnost. Zasloužila se o to, že Ostrožská Nová Ves byla centrem výroby kraslic.

Výrobu kraslic máme v krvi

Jak dlouho se věnujete řemeslu a jaká byla vaše cesta k němu?

Jako malá jsem chodila k babičce a dívala se, jak maluje. Její kraslice měl už i císař Franz Josef I., tuto informaci jsem našla v novoveském almanachu. Kostelové kraslice jsem se naučila od tetičky Antonie Zalubilové. Ke kvítečkovým jsem se dostala až později. Výrobu kraslic máme prostě v krvi, dokonce i můj tatínek je maloval.

Předáváte své řemeslo dále?

Dcera se naučila kraslice malovat, má výborné výtvarné cítění. Nikdo jiný na to bohužel neměl trpělivost.

 Jedná se o koníček, či obživu - kdy máte případně čas se tomu věnovat?

Jen koníček. Pracovala jsem jako kantorka matematiky, tělocviku a kreslení na základní škole. Nejvíce jsem začala malovat až v důchodu, kdy jsem na to měla více času.

 Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě vzorů?

V rodině se nám dochovaly sto let staré kraslice po babičce a také publikace, ve kterých jsou zaznamenány staré vzory. U kostelových kraslic se vzory dodržují striktně stejné - oknové, stropové, srdce Páně, kalich. U kvítkových je volná ruka, tam můžete použít nepřeberné množství kvíteček, lístečků, klásků.

 Jaká byla dříve symbolika vzorů a barev?

Například poupě bylo symbolem rozkvétajícího mládí a krásy, srdíčko je symbolem lásky. Červená je barva krve nebo taky ochranná barva. Ve starých publikacích jsem se dozvěděla, že dříve se neříkalo malovat kraslice, ale „kraslovat“.

 Čím se dříve kraslice barvily?

Odvarem z olšové kůry se barvilo černě. Dále se vařilo rezavé dřevo a zelená skalice. Žlutou barvu měl odvar ze šafránu a červenou z cibulových slupek. Pak je důležité používat včelí vosk, žádný jiný by tuto techniku nevydržel.

 Děláte tři techniky malování kraslic, kterou techniku máte sama nejraději?

Nejraději tvořím zelové kraslice, kdy se vejce na závěr ponoří do šťávy z kysaného zelí a tento proces zajistí, že se voskem nepokryté plochy vyleptají doběla. Baví mě nepřeberné množství kombinací geometrických vzorů. Do poslední chvíle nevíte, jak kraslice dopadne. Dodnes nechápu, jak babička mohla na tuto techniku přijít.

 Jak jste slavili v dětství Velikonoce?

Tatínek brzy umřel, tak jsme s maminkou zůstali sami. Babička nám vždycky dávala kraslice. Kluci pletli „žilu“. Na Velikonoční pondělí nás chodili kluci vyšlahat, vždycky jsme se před nimi schovávaly. Pekly jsme také beránka.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace