Leoš Křižka - košíkářství

Leoš Křižka se řemeslu věnuje od roku 1985. Absolvoval na středním odborném učilišti v Praze obor košíkář. Tento učební obor patřil pod Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Uherském Hradišti. V oboru bylo celkem 11 učňů, ovšem po zaniknutí ÚLUV zůstal košíkářem pouze pan Křižka. Praxi absolvoval pod vedením mistra košíkáře Františka Daňhela v Buchlovicích. U svého mistra, který provozoval v rámci ÚLUV košíkářskou dílnu, nastoupil jako košíkář hned po vyučení. Po zániku Ústředí lidové umělecké výroby v roce 1992 se osamostatnil a zřídil si vlastní košíkářskou dílnu v Březolupech. Košíkářské výrobky zhotovuje z vrbového proutí, ze zeleného proutí, pedigu, slaměného úpletu, elhar šňůry (mořská tráva) nebo ratanového a proutěného šénu. Do základního sortimentu lze zařadit výrobky především každodenního využití, jako jsou koše a košíky na dřevo, ošatky, stojany, podnosy, oplety na lahve či skleničky. Velmi oblíbené a žádané jsou také ošatky na kynutí chleba, které vyrábí v několika velikostech i tvarech. V roce 2020 převzal pan Leoš Křížka Cenu Vladimíra Boučka.

Žila, karabáč, korbáč nebo tatar?

Předáváte své řemeslo dále?

Děti umí plést jen pomlázky, košíky se nenaučily. Ale manželka se pletení naučila. Vyučila se ve Slezanu přadlenou a postupně mi začala pomáhat. Pomáhala mi dělat pro keramiky ratanové uši na misky, aromalampy a postupně se ke mně přidala v dalším sortimentu.

Z čeho pletete?

Pletu z proutí, pedigu, pletu z elhar šňůry, což je mořská tráva. Proutí beru z Výzkumného ústavu v Kunovicích. Je to šlechtitelská stanice, ve které mají různé druhy vrb. Jsou různé druhy vrb s různou barvou proutí - například vrba americká, konopina. Některé druhy jsou víc dřevnaté, některé mají více dužiny. Z vrby americké se pletou třeba košíky a z konopiny se dobře dělají pomlázky. Ale obecně je s materiálem problém.

Spoustu proutěného zboží je dováženo ze zahraničí, proč jsou lepší vaše výrobky?

Největší rozdíl je v pevnosti. U košů zaplétám ucho do dna koše, aby víc vydržel, když se v něm nese třeba dřevo. A samozřejmě koupí výrobku od českého výrobce podpoříte domácí tvorbu, peníze zůstávají v České republice.

Jak dlouho vám trvá vyrobit jeden košík?

Jeden košík vyrábím tři hodiny, nejtěžší je udělat oválné dno košíku, to dá nejvíce práce. Pak už je to snadné. Na ošatky musím používat dřevěné formy. Nejvíc mě baví, že za chvíli vidím výsledek.

Co se vám ze sortimentu nejlépe prodává?

Záleží podle období, na Vánoce se prodávaly dobře opletené láhve a koše na dřevo. Na Velikonoce samozřejmě pomlázky a ošatky na vajíčka. Při vinobraní se nejvíce prodá skleniček na víno a koštovek. V době covidu ženy zůstaly doma, tak jsem hodně vyráběl ošatky na pečení chleba. Co mě překvapuje, je to, že se ještě stále prodávají nůše.

Z kolika proutků pletete pomlázku?

Nejčastěji pletu z osmi proutků, ale pletu i z dvanácti. Největší pomlázku jsem upletl třímetrovou. Dříve si pomlázky pletli kluci sami, ale v poslední době si ji raději koupí.

Jaké různé názvy dávají lidé pomlázce?

V každé vesnici pomlázce říkají jinak - žila, karabáč, korbáč, tatar.

Měl jste někdy nějakou netradiční zakázku?

Pletl jsem květináč na stromek, metr průměr a na výšku 70 centimetrů. A také jsem pletl základ pro čapí hnízdo ve Starém Městě, to mělo průměr metr dvacet a dvacet centimetrů na výšku.