Klíčovou postavou meziválečného skautingu byla matka režiséra Elmara Klose

Klíčovou postavou meziválečného skautingu byla matka režiséra Elmara Klose
Foto: osobní archiv Elmara Klosse ml.  /  Marie Januštíková (28. 2. 1886 Plzeň + 15. 7. 1975 Praha)
Uherské Hradiště Zajímavosti 19 / 06 / 2020

První župní zpravodajka Slovácké župy, sdružující skautské oddíly od Břeclavi po Napajedla

Marie Januštíková

Je klíčovou postavou historie meziválečného skautingu nejen v Uherském Hradišti, ale na celém Slovácku i Moravě. Matka filmového režiséra Elmara Klose. Její matkou byla dramatická umělkyně, herečka národního divadla Marie Laudová-Hořicová (1869-1931), otcem byl Ignát Hořica (1859-1902), novinář, spisovatel a politik, poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu. Byla manželkou vládního rady Zemského úřadu v Brně Rudolfa Klosse (1880-1969), který za první světové války upadl do ruského zajetí a byl prohlášen za nezvěstného. Na základě toho se přestěhovala i se synem Elmarem do Uherského Hradiště jako ošetřovatelka válečných utečenců z Haliče, umístěných zde ve sběrném táboře. Po ukončení války se manžel náhle objevil. Počátkem roku 1919 se s ním však rozvedla. Jednalo se o jeden z prvních civilních rozvodů v novém Československu. Poté se vdala za okresního hejtmana v Uherském Hradišti JUDr. Josefa Januštíka.

Ke skautu se dostala přes svého syna Elmara Klosse, když hrozil zánik činnosti a viděla zaujetí svého syna pro skautování. Kontaktovala zakladatele českého skautu A. B. Svojsíka a začala sama pracovat v organizaci. Od roku 1924 byla jmenována první župní zpravodajkou ustanovené Slovácké župy, sdružující skautské oddíly celého Slovácka od Břeclavi po Napajedla. Své vlivné postavení manželky okresního hejtmana využívala k získávání podpory veřejnosti pro skautské hnutí. Postupně se stala i zemskou náčelní a jako zástupkyně českého skautingu byla členkou delegací při zahraničních jednáních skautek. Přímo v Uherském Hradišti po určitou dobu vedla od roku 1925, společně s Elmarem, jím založenou samostatnou smečku vlčat, chlapců mladších dvanácti let. Její zásluhou i vydatnou finanční dotací byla v třicátých letech postavena chata pod Břesteckou skalou i získáno tábořiště v jugoslávské Černé Hoře u obce Morinje v Boce Kotorské. V roce 1935 je v rámci decentralizace vedení svazu zvolena první zemskou náčelní pro Moravu a Slezsko. V roce 1935 se odstěhovala do Zlína, kam byl její manžel převeden, aby se postavil do čela nově ustaveného okresu. Ve Zlíně si postavili vilu, kterou v roce 1951 prodali cestovateli Miroslavu Zikmudovi.

V únoru roku 1938 na valném sjezdu Junáka v Praze byla zvolena zpravodajkou náčelnictva a místonáčelní ústředí pro Moravu a Slezsko a nastínila branný program výchovy skautek. V lednu 1939 je na ustavujícím sněmu nově sjednocené organizace Junák Marie Januštíková zvolena místonáčelní dívčího kmene. Ještě v květnu 1940 se podílí na organizaci sněmu činovníků a činovnic Masarykovy oblasti. Krátce poté byl skaut německou okupační mocí zakázán.

Po válce se opět zapojila do obnovené činnosti dívčího skautingu v Československu. Až do roku 1950, kdy byl skaut podruhé zakázán, tentokrát komunistickou vládou. V roce 1953 byli se svým manželem, jakožto představitelé bývalé buržoazní vládnoucí garnitury, vypovězeni ze Zlína, tehdy již Gottwaldova, kde trávili v ústraní zasloužené dny penze, a museli Zlín rozhodnutím komunistického vedení městského národního výboru do čtrnácti dnů opustit. Syn Elmar jim zajistil bydlení v Sobědruzích u Teplic, kde ovšem žili v poměrně nuzných podmínkách, protože jim byla odebrána i výplata penze a byli zcela závislí na podpoře syna. Vzhledem k věku a  zhoršujícímu se zdraví si je v roce 1960 Elmar stěhuje k sobě do Prahy, kde v roce 1963 JUDr. Januštík umírá.

Po druhém obnovení Junáka v roce 1968 se Marii Januštíkové dostává ocenění a za celoživotní činnost a přínos dívčímu skautingu jí byl na Den sesterství 22. února 1969 udělen, jako jedné z prvních, řád Stříbrného trojlístku, nejvyšší vyznamenání, jehož nositelkami může být maximálně 12 žijících skautek. V roce 1970 byl Junák opět zakázán. Jeho další obnovy se již nedožila. Zemřela v roce 1975 a je pohřbena v rodinné hrobce na vyšehradském Slavíně, vedle svých rodičů a manžela. Do stejné hrobky byl později pohřben také její syn Elmar Klos i jeho manželka.

autor: Jaroslav HRABEC

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace