Koblihové vábení ze Strání

Koblihové vábení ze Strání
Foto: fab  /  Anna Zetková s kolektivem.
Strání Zajímavosti 04 / 03 / 2011

Během pátku napekly straňanské kuchařky a učitelky tisíce koblih, vdolků, buchet i osúchů

Dobroty ze Strání
Uplynulý víkend na Slovácku patřil fašankům. Už po čtyřiadvacáté však ve Strání uspořádali fašankové veselí ve velkém stylu. Tisíce návštěvníků a stovky účinkujících se však netěší jen na překrásná folklorní vystoupení a vynikající slivovici. Na žádném stole nesmí chybět ani slanina, klobásky, buchty všeho druhu, ale hlavně koblihy. Jak vznikají ty pro fašank ve Strání, na to se podíváme v dnešním díle našeho gastronomického seriálu. Přípravu občerstvení pro celý průběh slavností si už víc než deset let berou na starosti kuchařky z místní mateřské školky. Anna Zetková a Anežka Halodová. „Ale to nejsme jen my dvě. Celkově se na pečení podílí patnáct lidí. Pomáhají nám ještě paní učitelky ze školky,“ odmítá hned zásluhy Zetková a vyjmenovává, co všechno se muselo během čtvrtka nachystat a v pátek upéct. Ve Strání se však počítá v jiných jednotkách než v kusech. K odhadu, kolik se toho napeče, se tak musí člověk propočítat.
„U nás se to tak nepočítá. My používáme jako míru počet kilo mouky. Například ve Velkých Pavlovicích počítají buchty na počet litrů mléka,“ osvětlila Zetková. Vloni se tak připravilo občerstvení celkem z třiceti pěti kilo mouky. Letos se napekly z deseti kilo mouky buchty, z dvanácti kilo koblihy a z deseti kilo oblíbené česnekové osúchy. Pokud člověk disponuje informací, že z kila mouky se udělá těsto na 200 buchet, není už složité dopočítat, že jen buchet tu vyrobí dva tisíce. Koblih se tu nakonec nasmažilo dva a půl tisíce. Celkový počet výrobků jde tak do tisíců.
„Jak se slavnosti postupně rozšiřovaly a přijíždělo stále více i zahraničních souborů, musela příprava mít už nějakou organizaci,“ vysvětlila Zetková, proč si vzaly přípravu pochutin na starost. V prvních letech zvládaly šikovné kuchařky všechno v menší sestavě. S postupným rozšiřováním počtu účastníků se musel rozšířit i tým, který se na pečení podílí. Dvě kuchařky však přesto byly v pátek v kuchyni už po páté hodině ráno. „Než dojdou v sedm hodin ostatní, musíme mít už nachystané nějaké těsto.“ Dobroty z kuchyně mateřské školy byly během víkendu k dostání ve všech straňanských hospodách, kde se průvod zastavil, na obecním úřadě, ve dvoraně, kde se účinkující chystají, a ve Štrbákovci. „To je takový starý původní dům, kde se pak Straňané scházejí. Hlavně se tam scházejí chlapi, kteří si říkají S.E.N.,“ vysvětlila Zetková. A proč sen? I pro to existují ve Strání dvě vysvětlení. „No oni říkají, že senioři energií nabití, ale jiné zdroje to překládají jako senioři enem napití,“ směje se kuchařka.

Fašank nejsou jen koblihy

Ačkoli jsou koblihy asi nejtypičtější fašankové sladké pečivo, hosté ve Strání rádi sáhnou i po jiných věcech.
„Pro účinkující pečeme i tvarohové nebo jablečné buchty. Oblíbené jsou česnekové osúchy. Těch se sní nejvíc. Asi protože se dobře hodí jak ke slivovici, tak k vínu. Ale sní se vždycky všechno.“
Když se řekne fašank a koblihy, někomu se může vybavit obrázek koblih nabodnutých na šavli. To se však Strání netýká. „Tady není takový zvyk. U nás se gazdovi na rožeň napichuje slanina a klobásy a také se uvazuje dobrá slivovice. Dřív třetinku v sodovčáku, ale těch už moc není, tak se dává půllitr. Ovšem je pravda, že dětský fašank ve školce či škole se bez koblih rozhodně neobejde. Tam dětem koblihy na rožeň napícháváme. Takových partyjí máme třeba sedm. Od nejmenších až po ty starší. Děti se vždycky hrozně těší a ani nechtějí po obědě spát.“

Není kobliha jako kobliha
Pro fašank se připravují dva druhy koblih. „Děláme kulaté s dírkou a marmeládou a pak takové rozkrojené, těm se tu říká racošky,“ popisuje Zetková. Základ pro koblihy je všude stejný. Mouka, kvasnice, mléko, žloutek či rovnou celé vejce. „A musí do toho jít trochu mastného a hlavně trochu rumu, aby to nepilo mastné, a především se ty koblihy musí dělat s láskou, tak jako všechno ostatní,“ ví však Zetková. Každá hospodyňka si ovšem koblihy různě vylepšuje.
„Ta tam dá dva žloutky, ta zase třeba vanilkový cukr, jiná nastrouhá bramboru. Zkrátka každá má ten svůj recept, ale důležité je, že kobliha musí být čerstvá. Stará už není tak dobrá.“ V recepturách se dokonce vyskytne i tip použít místo rumu slivovici. Důležité je, že se jedná o těsto kynuté, protože se povídá: „Těsto se nepremísí a dívčica se nepremiluje.“

Nejvíc chutnají osúchy

Od každého výrobku napeče či nasmaží patnáctka straňanských žen od dvou do čtyř tisíc kusů. Po čem se však zapráší nejdříve? „Dobré je všechno, ale nejvíc jdou osúchy. Zatím však nikdy nic nezbylo, nikdo nic nevyhodil,“ doplňuje i kolegyně Anežka Halodová. Na fašanku se však přece jen trochu víc popíjí, a tak není divu, že jsou slané česnekové osúchy mezi účastníky slavností preferované.
Díky fašanku se věhlas straňanských koblih, ale i osúchů a dalších všemožných buchet šíří do světa. Slavností se totiž vždy účastní řada souborů ze zahraničí. „Letos je tu ze zahraničí jen soubor ze Slovenska, ale v minulých letech tu byli folkloristé z Belgie, Maďarska nebo Itálie,“ vyjmenovává Zetková. Přesto se však kuchařky neubrání obavám, zda se někdo bude přípravou tradičních dobrot v budoucnu zabývat. „Přijde mi, že dnes si lidé dávají samé sushi a kung pao a zapomínají na tradiční jídla. Nevím, kdo to bude připravovat, když my dvě jsme nejmladší,“ prozradila Anna Halodová. „Dřív byly i ty koblihy daleko rozšířenější, nebývalo žádných zákusků, i proto, že to tu vždy býval chudobný kraj. Začátek kameňa, konec chleba, jak se tady říká. Na svatbách proto byly koblihy naprosto běžné,“ vzpomíná Zetková. Obvyklou svatební pochutinou byla i bábovka.

Stará se i o potravu duše
Anička, jak jí kolegyně nebo i starosta oslovují, se však nestará jen o blaho svých strávníků, tedy účastníků slavností a dětí ze školky. Anna Zetková dobře ví, jak důležitá je i potrava duše. Nepřekvapí proto, že je i členkou divadelního spolku Karla Högera. Ochotníci ve Strání mají dlouhou tradici a jejich představení se těší velké oblibě. Jimi připravené pašijové hry si počtem účastníků zadělávaly přinejmenším na místní rekord. V pátek před obědem se v provoněné kuchyni zastavil i starosta Ondřej Benešík. V ruce svíral půlliterku, to aby šla děvčatům práce od ruky. Ač bylo před obědem, ani starosta neodolal nabídce „k okamžité kontrole“ napečeného občerstvení.
„Anička Zetková a její rodina je pro kulturu naší obce velmi důležitá. Vždyť její tatínek zastává při fašanku dlouhá léta funkci gazdy,“ uvedl Ondřej Benešík, starosta Strání, který je určitě rád, že má v obci tak aktivní obyvatele, kteří dokáží při různých příležitostech sami přiložit ruku k dílu. I proto patří straňanský fašank mezi nejznámější a lidé se sem vždy rádi vracejí. A snědlo se tedy všechno? „Samosebou, na Strání se sní všecko do posledního koblihu. A jsme jedním z posledních míst, kde také důsledně dodržujeme i termín pochovávání basy. Protože to vychází na úterý, my Straňané se sejdeme klidně i v pracovní den a dodržujeme tak tradici dle zvyklostí. Lidé si na to brávají dovolené a porádně si to užíváme až do půlnoci, protože nás pak čeká čtyřiceti-
denní půst,“ zakončil Benešík.

autor: LUKÁŠ FABIÁN
TOPlist