Kovozoo ukazuje kovová zvířata, Mareš v kresbách zvířata politická

Foto: agentura Dennart  /  Výtvarník a karikaturista Štěpán Mareš, otec Zeleného Raoula.

Smích, ironie i lehce nekorektní humor. Přesně v takovém duchu se nesla čtvrteční vernisáž výtvarníka a karikaturisty Štěpána Mareše v areálu Kovozoo ve Starém Městě. Autor legendárního komiksu Zelený Raoul dorazil mezi hosty ve výborné náladě a stejně otevřeně, jako kreslí své postavy, mluvil i o české politice, autocenzuře nebo o tom, proč má satira stále smysl. „Mám pocit, že žijeme v jedné velké žumpě. A právě proto to má pořád smysl,“ potvrdil Mareš exkluzivně DOBRÉMU DNU.

Výstava Marešových děl, která vedle ikonických politických karikatur představuje i jeho volnou tvorbu, je v nově zrekonstruované budově Dvojka přístupná až do konce letních prázdnin.

Vaše kresby často provokují a rozdělují společnost. Berete to jako důkaz, že umění má stále sílu zasahovat veřejný prostor?

Záměrně nikoho provokovat nechci. Když kreslím politiky, vycházím z toho, co se doopravdy stalo — co kdo řekl, udělal, nebo třeba ukradl. Kdo daného politika nesnáší, má radost. Kdo ho zbožňuje, je naštvaný. Tak to prostě chodí. A jestli si můžu dovolit svoje kresby nazvat uměním - tak ano, - věřím, že umění má stále sílu zasahovat veřejnost. Dokáže někoho pobavit, někoho dokonce i naštvat.

Komiks Zelený Raoul vycházel neuvěřitelných 28 let. Co bylo nejtěžší na tom udržet si po tak dlouhou dobu ostrost, humor a chuť komentovat politiku?

Člověk se snaží, aby udržel pozornost a pochopitelně byly díly, které byly z mého pohledu slabší nebo naopak humornější. Bylo těžké vydržet v kuse, ale konec konců to byla práce, která mě bavila a baví. Patří k tomu sledovat dění a s každou kresbou si říkat, ať se ruka vyvíjí dál. Abych politika nekreslil dvacet let stejně. Potom je důležité udržet pero a moč.

Zažil jste kvůli své tvorbě i soudní spory a silné reakce veřejnosti. Existovala někdy chvíle, kdy jste si řekl, že už jste možná zašel příliš daleko?

Ono vás to napadne, ale nemám asi konkrétní příklad. Pamatuju si, ale už je to hromada let, např. na billboard s Usama bin Ládinem – tehdy mě napadlo, jestli si pro mě opravdu třeba nepřijdou policajti. Jestli už opravdu třeba nepropaguji terorismus. Že bych si ale někdy řekl, tady už musím brzdit, tak to ne. Ve chvíli, kdy autor při tvůrčí práci takto přemýšlí, je to začátek autocenzury. A to není dobrá cesta. Když si ale vzpomenu, že jsem například v roce 2002 v rámci komiksu nakreslil úplně nahého ministra Karla Březinu - tak se zpětně divím, že tenkrát takovou kresbu vůbec  otiskli. Dneska už by vám něco takového neotiskl nikdo.

Jak se za těch téměř třicet let proměnila česká společnost z pohledu satirika? Má dnes ještě smysl dělat politickou karikaturu?

Smysl to má určitě, protože je dobré těm politikům nastavovat zrcadlo. Když dám jejich činy do satiry, možná se u někoho z nich reflexe objeví. Společnost — a nejenom ta česká — dost zhrubla. Jak politická, tak mezilidská kultura. Když to srovnám s dobou před 10 lety, tak je to nebe a dudy. Mám pocit, že žijeme v jedné velké žumpě. A právě proto má satira a karikatura pořád smysl.

Výstava v Kovozoo ukazuje nejen Zeleného Raoula, ale i vaši volnou tvorbu. Kde se cítíte svobodněji — v ostré satiře, nebo ve fantaskních kresbách?

Nejsvobodněji ve volné tvorbě — tam můžu namalovat krásnou ženu nebo auto, které se mi líbí. Když kreslím politika, jsem vázaný tím, jak vypadá. Jak je kdo vysoký, dlouhovlasý, plešatý...  Na druhou stranu — v karikatuře se mu můžu aspoň svobodně kresebně pomstít.  

Vaše kresby žen jsou výrazné, smyslné a často velmi osobité. Co vás na ženském motivu inspiruje nejvíc?

Co na to odpovědět. Asi všechno. Od malička mě ženy přitahují. Nohy, postava, dmoucí ňadra, oči, tvář – prostě všechno. Jsem jimi fascinován. Jediné, co jim nezávidím, že v restauraci nebo na benzince si musí sednout na záchodě na prkénko.

Mnoho lidí vás vnímá hlavně jako provokatéra. Máte pocit, že tím někdy zaniká samotná výtvarná stránka vaší práce?

Doufám, že ne. Myslím, že by to mělo jít ruku v ruce. Určitá dávka provokace, tam asi i je, ale kresba musí nápad umocnit, ne přebít. Měl by fungovat celý výsledek.

Ve výstavě se objevují i kontroverzní díly komiksů. Přemýšlel jste někdy o tom, že některé práce raději nevystavíte?

To mě snad nikdy nenapadlo. Pokud je v některých mých pracích například více nahoty, tak bychom mohli udělat část výstavy třeba do 18 let nepřístupnou. Jinak jsem o tom nepřemýšlel.

Když dnes sledujete českou politickou scénu, máte ještě chuť ji kreslit, nebo už realita někdy předbíhá satiru?

Někdy opravdu skutečnost předbíhá satiru. Stačí si kolikrát přečíst novinový titulek jakékoliv nové, politické kauzy a vtip je v  podstatě hotový.  

Co vás dokáže jako autora skutečně naštvat? Hloupost, pokrytectví, cenzura… nebo něco úplně jiného?

To co píšete je přesně to. A taky když mi ve výtvarných potřebách zavřou dveře před nosem.

Areál Kovozoo je spojený s recyklací, kreativitou a určitou nadsázkou. Sedí vám takové prostředí pro prezentaci vaší tvorby?

Určitě. Myslím, že to k sobě skvěle pasuje. Kovozoo ukazuje kovová zvířata — já v kresbách ukazuju zvířata taky, jen jsou to zvířata politická. Nadsázka a kreativita tam funguje stejně jako u mě. Navíc je výstava v nově rekonstruované budově Dvojka. Uvnitř jsou v dalších patrech vystavena krásná auta a motorky. Technické kousky jsou jednou z mých oblíbených inspirací.

Kdybyste měl návštěvníkům výstavy doporučit jediný obraz nebo kresbu, u které se mají zastavit déle než pár vteřin, která by to byla a proč?

Můžu vypíchnout třeba kresbu s názvem Homo Velorex. Originální auto je zde totiž také vystaveno. Ale vůbec nejlepší by bylo, kdyby se návštěvníci zastavili u každého mého díla.