Změna nálady ve společnosti, nové rozložení sil v Parlamentu a otázka, co bude dál. Senátor Josef Bazala (KDU-ČSL), dlouholetý starosta Starého Města a dnes zkušený zákonodárce v horní komoře Parlamentu, s klidem a věcně komentuje výsledek letošních voleb. Očekávané vítězství hnutí ANO podle něj doprovázela slabší komunikace koalice SPOLU, které podle něj uškodily i mediálně silná témata jako bitcoinová kauza nebo emisní povolenky. V rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM mluví také o rostoucím významu Senátu, důchodové reformě, ale i o tom, co by měl stát dělat, aby mladí lidé zůstávali na Slovácku a neutíkali za lepším životem jinam.

Jak jste osobně prožíval letošní volby do Sněmovny? Překvapil vás nějak výsledek – ať už pozitivně nebo negativně?

Přiznám se, že celkem v klidu. Dalo se očekávat, že bohužel vyhraje hnutí ANO, ale že to bude s takovým rozdílem oproti koalici SPOLU, jsem přece jen nečekal. Myslím, že volič, který nebyl příznivcem končící vlády, se nakonec rozhodl pro jistotu a preferoval vítězné hnutí.

Co se týká koalice, ta začala příliš pozdě komunikovat své kroky a rozhodnutí s veřejností. Výrazně ji poškodila bitcoinová kauza pana ministra Blažka a také téma emisní povolenky ETS II, kdy opozice velmi dovedně dokázala tato témata udržet ve veřejném prostoru a vystrašit obyvatelstvo z budoucí drahoty pohonných hmot a paliv.

Dalo se podle vás něco udělat jinak, aby koalice SPOLU dosáhla lepšího výsledku? Má tahle spolupráce ještě smysl, nebo už vyčerpala svůj potenciál?

Já osobně tam potenciál stále vidím, ale bude záležet na rozhodnutí jednotlivých stran, zda chtějí dále pokračovat. Za mě platí to, co před volbami – jedině koalice SPOLU je v současné době schopna konkurovat hnutí ANO.

Pokud by se rozpadla, nevidím na dlouhou dobu žádné politické uskupení, které by ji dokázalo nahradit. Možná jsou teď v ODS někteří nazlobení, že se jejich kandidáti nedostali do Sněmovny, ale na druhou stranu čtyři roky měli svého premiéra, ministra financí a troufnu si říct, že právě oni byli těmi hlavními, kdo rozhodovali o politice vlády. Co s nimi nebylo v souladu, přes vládu zkrátka neprošlo. Podobně je tomu i nyní v Senátu, kde má společný klub ODS a TOP 09 celkem 30 senátorů, které není vůbec jednoduché přehlasovat.

Pouze z pohledu KDU-ČSL volby nedopadly zas tak špatně. Váš poslanecký klub bude mít 16 poslanců, o sedm méně než dosud. Neobáváte se, že i kvůli výraznému kroužkování může dojít k rozpadu koalice SPOLU? A co to může znamenat pro KDU-ČSL jako samostatnou značku?

V KDU-ČSL je velká skupina členů, kteří zastávají názor, že strana neměla kandidovat v koalici SPOLU, ale samostatně a měla budovat vlastní politickou značku. Pravděpodobně dubnový sjezd určí směr, jakou cestou se vydat. A protože půjde o sjezd volební, ukáže i to, jaké osobnosti se dostanou do vedení strany a kdo bude ochoten ji vést. Pokud se ODS přikloní k názoru, že chce v dalších volbách jít samostatně, bude muset i KDU-ČSL zaujmout vlastní postoj a připravovat se na další volební klání samostatně. Lidová strana je zde více než sto let, má své programové vize a musí udělat maximum, aby v této moderní, zrychlené době dokázala oslovit své voliče i sympatizanty. Šestnáct poslanců, dvanáct senátorů, jeden hejtman a stovky starostů – to je velmi dobrý základ, na kterém lze stavět.

Bude teď podle vás Senát hrát roli „brzdy“ nové sněmovní většiny ANO, SPD a Motoristé sobě? Očekáváte větší střety mezi oběma komorami Parlamentu?

Myslím si, že bude daleko více zákonů, které budeme Senátem vracet, ale nemusí to tak nutně dopadnout. Pokud nebude fungovat koalice SPOLU, bude více prostoru i pro individuální pohledy na předkládané zákony. Může se stát, že Senát nedojde k většinovému stanovisku, a tím pádem se některé zákony schválí bez jeho konečného vyjádření.

Zvyšuje se tím podle vás význam Senátu jako pojistky demokracie? A cítíte, že to veřejnost vnímá?

Není to tak dávno, kdy prezident, Poslanecká sněmovna i Senát byly obsazeny velmi podobnou politickou reprezentací. Nyní ale dochází k postupné obměně, což je přirozený politický vývoj, který je třeba respektovat.

Výhodou Senátu je, že je nerozpustitelný a že občané mohou každé dva roky reagovat na výsledky voleb do Sněmovny či krajů, protože každé dva roky se obměňuje třetina Senátu. To je podle mě velká výhoda našeho systému.

Co říkáte na rostoucí vliv protestních hnutí? Odráží to hlubší nespokojenost lidí s politikou, nebo je to jen dočasný jev?

Protestní hlasy byly vždy – je to přirozený jev. Jenže v poslední době je mezinárodní bezpečnostní situace mnohem vyhrocenější, a na to samozřejmě reagují i protestní hnutí. Ať chceme nebo nechceme, válka je doslova za dveřmi, lidé mají přirozený strach z vývoje a hledají snadná řešení, která však často nepřicházejí. Veřejný prostor dnes zaplňují různé soukromé mediální platformy, a tím je pro člověka mnohem těžší se orientovat v tom, co je pravda a co manipulace. V tom vidím skutečné nebezpečí.

Dlouhodobým problémem je nespravedlivé rozpočtové určení daní. Zlínský kraj na tom tratí už léta. Je podle vás reálné, že se to změní, nebo si regiony jako ten náš budou muset počkat?

Podepsal jsem ústavní stížnost na spravedlivé určení daní pro kraje. Jde především o politické rozhodnutí – žádný kraj nechce přijít o své prostředky na úkor jiného. Ministerstvo financí říká: „My do toho více prostředků nedáme, kraje se domluvte mezi sebou.“ To je podle mě alibismus, protože se samozřejmě nikdy nedomluví. Myslím, že jedinou cestou je navýšit prostředky do financování krajů tak, aby žádný kraj neztrácel.

I během volební kampaně Senát projednával zákony, například v oblasti dostupného bydlení. Pomůže nová úprava skutečně řešit drahé nájmy a nedostatek bytů?

Nedostatek bytů se týká především velkých měst jako Praha, Brno, Olomouc, Ostrava a podobně. Dalším faktorem je, že mnoho investorů pořizuje byty za účelem pronájmu, nikoli vlastního bydlení. Problémem je také pomalé stavební řízení, ceny energií a samozřejmě i nadstandardní normy, které výstavbu významně prodražují – například energetické audity, požárně-bezpečnostní předpisy a další. To v minulosti nebývalo. Navíc dříve lidé žili běžně ve dvougeneračních domech, zatímco dnes chce každý bydlet samostatně, což přirozeně zvyšuje poptávku po bytech.

Dostupnost bydlení ale není jen o zákonech. Kde vy osobně vidíte největší brzdy a co by měl stát dělat, aby se mladé rodiny – třeba právě na Slovácku – mohly osamostatnit bez nutnosti odcházet do Prahy nebo za hranice?

Je to celosvětový trend – lidé se stěhují do větších sídel a opouštějí svá rodná místa, protože hledají lepší životní podmínky. Myslím, že bychom měli zlevnit bydlení na venkově prostřednictvím nižších daní z nemovitostí a naopak zvýšit daně ve velkých městech. Zkrátka, aby se ekonomicky nevyplatilo odcházet z rodného místa. Dále je třeba dobudovat dopravní infrastrukturu včetně vysokorychlostních tratí, podporovat práci z domova a moderní digitální služby.

Senát schválil příspěvek na spoření na stáří. Je to podle vás krok správným směrem?

Ano, považuji to za krok správným směrem, pokud je cílem motivovat občany k dlouhodobému a odpovědnému přístupu ke svému finančnímu zajištění ve stáří. Je důležité, aby stát podporoval lidi, kteří si chtějí spořit, a zároveň aby tato podpora byla nastavena spravedlivě a přiměřeně. Musíme si uvědomit, že demografický vývoj není příznivý a státní důchodový systém bude v budoucnu pod velkým tlakem. Každý nástroj, který posílí individuální odpovědnost a zároveň zachová sociální solidaritu, je proto vítaný. Podstatné však bude, jak se podaří udržet stabilitu systému, aby lidé měli jistotu, že to, co si odkládají, má skutečně smysl.

Debata o důchodové reformě se neustále odkládá. Myslíte si, že je vůbec šance na politickou shodu, která by zaručila důstojné důchody a zároveň udržitelný systém?

Myslím, že končící vláda udělala hodně pro to, aby důchodový systém vydržel na několik let dopředu. Demografická křivka je však jasná. Co je podle mě těžko obhajitelné, je postupné zvyšování věku odchodu do důchodu až na 67 let. To se podle mě obhájit nedá a nepřekvapilo by mě, kdyby se nová vláda pokusila tuto změnu přehodnotit.

Senát nyní pravidelně posuzuje nominace na soudce Ústavního soudu. Co podle vás hraje při rozhodování největší roli – odbornost, hodnotové ukotvení, nebo něco jiného?

Myslím, že jde o kombinaci obojího – léta odborné práce, vzdělání, zkušenosti z minulosti, bezúhonnost a také hodnotové ukotvení. Všechny tyto faktory musí jít ruku v ruce, aby mohl být nominant hodnověrně schválen.