Dle starého zvyku dostávaly služebné od Nového roku do svátku Tří králů volno. Mládenci již brzo ráno na Nový rok děvčatům čistili a podávali boty na cestu na svobodu.

Na Silvestra Pašovjané chodili řadu let na taneční zábavu do Částkova. Při návratu se rozdělili do několika skupin. U domů, kde byla svobodná děvčata, je začali budit zpěvem: Ráno, ráno, kde sa vzalo, ešče sa děvča nevyspalo. Vyspalo sa na lavici, tam, kde sedajú šohajíci.

Anebo písničkou:

Tluču, tluču, otevřete. Nechal jsem klobúček u děvčete. Děvče spalo, já také spal. Někdo mně klobúček z hlavěnky vzal.

Jestli se některý mládenec ucházel o dívku nebo s ní měl vážnější známost, měl snahu jí podávat boty jako první sám nebo se dvěma třemi kamarády. V uvedeném případě si děvče zpravidla přivstalo, a když poznalo svého milého, zazpívalo:

Nevzal, nevzal, můj hošíčku, visí ten klobúček na hřebíčku. Já jsem ho tam pověsila, abych sa s klobúčkem potěšila.

Děvče otevřelo mládencům dveře. Následovalo uvedené umývání a čištění bot. Mládenci umyli děvčata vodou, častěji sněhem a vymýšleli si různé taškařice. Někdy vyměnili děvčeti jeden střevíc za jiný, patřící některé z blízkých děvčat. Byli pohoštěni slivovicí, vdolečky a v pozdější době i zákusky.

Podávání bot muselo být ukončeno před šestou hodinou ráno. Střední i starší generace občanů odcházela před sedmou hodinou ranní na mši svatou, která se konala na Velkém Ořechově v neděli a ve svátky v osm hodin. Druhá mše svatá, tzv. hrubá, začínala v 10 hodin, zúčastňovala se jí většinou mládeže již od školního věku, někdy i starší občané.

Součástí Vánoc je i svátek Tří králů. V 19. století zpívali po vesnici koledy učitelé, výslužkou si přilepšovali ke svojí skromné mzdě. Později chodily koledovat i chudobnější děti, přestrojovaly se za Kašpara, Melichara a Baltazara. Skupina dětí obcházela vesnici dům od domu a zpívala:

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlúhá léta, přišli jsme k vám my zdaleka.

Daleká je cesta naše, do Betléma mysl naše. Do Betléma pospícháme, ještě málo darů máme. Jeden groš, nebo dva, Ježíškovi do Betléma.

Kašpar a Melichar říkají: A ty černý na tom zadu, nevystrkuj na nás bradu.
Baltazar odpovídá: Já uznávám, že jsem černý, slunce je toho příčina, že je má tvář opálená.
Všichni na závěr říkají: Slunce je drahé kamení, pro Kristovo narození. Pochválen buď Ježíš Kristus.

V každém domě byli koledníci obdarováni zpočátku sušeným ovocem, od druhé poloviny 20. století cukrovinkami i finančním obnosem. Před odchodem napsali na dveře křídou K+M+B. Po staletí byla samozřejmostí účast na mši svaté ve Velkém Ořechově. Hospodyně přinesly do kostela vodu, která byla posvěcena, nalévala se po celý rok do ozdobné porcelánové kropenky, která byla zavěšena u dveří do světnice. Když přišla do domu cizí osoba, dotkla se dvěma prsty vody v kropence, požehnala se rukou „ve jménu Otce i syna a ducha svatého“ a pozdravila „pochválen buď Pan Ježíš Kristus“. Domácí odpověděli „Až na věky. Amen“.

V posledních letech byla tříkrálová tradice obnovena. Ve spolupráci s Charitou a místní farou obcházejí skupiny dětí přestrojeny za Tři krále s pokladničkou po vesnici a sbírají finanční dary pro katolickou Charitu.

Vánoční svátky končí 2. února svátkem Hromnic, kterým si věřící připomínají uvedení narozeného Ježíše Krista do chrámu. Ženy přinášely do kostela svíce na posvěcení. Umírajícímu členu domácnosti byly dávány rozžaty za hlavu. Dále je rozsvěcovali při prudkých bouřích, aby chránily dům před úderem blesku.

Výňatek z publikace Pašovice. O dějinách obce z kronik, archivů, muzeí a z vyprávění občanů. Autorem této knihy je Jaroslav Gajdůšek.