Místní patriot, architekt a vinař Vladimír Graca zná sklepy v Mařaticích jako své boty. Již dlouhé roky se mimo jiné věnuje historii této významné vinařské lokality, která je často nazývána „zlatou uličkou“ Uherského Hradiště. V rozhovoru pro DOBRÝ DEN připomněl nejen slavnou vinařskou historii Mařatic, připojil pozvánku na první ročník otevřených sklepů, ale zároveň upozornil na osud ostudně chátrajících búd v Soví hoře.

Kam až sahá historie vinohradnictví a vinařství v Mařaticích?

Původ a přesné datum počátku vinohradnictví v Mařaticích nelze bezpečně určit, stalo se však nepochybně základem věhlasu a popularity této lokality. Vinná réva pěstovaná již od středověku na stráních kolem Uherského Hradiště byla nepochybně spojena s dávnou historií blízkého kláštera na Velehradě. Když 11. listopadu 1205 přišlo na tehdy neobydlené místo nedaleko obce Veligrad z mateřského kláštera Plasy obvyklých dvanáct mnichů s opatem Thicelinem, aby zde založili první klášter cisterciáckého řádu na Moravě, bylo zřejmé, že brzy budou v příhodných polohách vysázeny i vinice. Navíc např. v Encyklopedii moravských a slezských klášterů najdeme informace také o tom, že víno bylo nejen nutnou součástí bohoslužby, ale často i náramným potěšením. Dokonce někteří řeholníci podle dobových záznamů podnikali tajné výpravy za vínem. Zdali to však bylo i do Mařatic, to se už asi bohužel nedozvíme.

Na dnešní podobě sklepů v Mařaticích se však významně podepsali také uherskohradišťští měšťané. Je tomu tak?

Bezpochyby! Již v roce 1524 byla na základě královského nařízení uzavřena úmluva mezi velehradským klášterem a městem Uherské Hradiště, podle které si mohli občané města kolem Mařatic kupovat již existující vinice a dokonce zakládat nové. Zhruba od počátku 18. století začali měšťané budovat nad původními zemními sklepy často až přepychové „lusthausy“ (z německého „lust“, tj. doslova chuť, nálada, potěšení, pozn. red.), které po čase vytvořily vinohradnický areál považovaný v době první republiky za nejkrásnější na celém Moravském Slovácku.

Často se mluví o tom, že se v Mařaticích setkávaly významné osobnosti společenského a kulturního života, jako třeba Joža Úprka a další. 

Nemáme zde tolik místa, abychom vyjmenovávali všechny slavné malíře, spisovatele, hudebníky a významné osobnosti společenského života, kteří do Mařatic zavítali, aby si užili tohoto prostředí a se sklenkou skvělého místního vína v ruce tu hledali inspiraci. Namátkou tedy alespoň připomeňme vzácnou návštěvu Aloise Jiráska v roce 1897. Brzo po něm to byli další spisovatelé jako např. Alois Mrštík, Josef Holeček či Svatopluk Machar. Jistou dobu našel útočiště v domě se sklepem patřícím rodině Mohauptů malíř Alois Schneiderka. Slavný malíř Joža Uprka zde byl hostem vlastníka místní cihelny, hradišťského lékárníka pana Josefa Stancla, jemuž se za pohostinnost odměnil nástěnnou malbou s názvem Jaro umístěnou v interiéru domu č. p. 367, tzv. Stanclově sklepě. Dokladem toho, že Úprku místní kolorit zaujal, je fakt, že si ve Vinohradské ulici zakoupil i sklep vlastní (dnešní číslo popisné 394 na Vinohradské ulici). Dodnes zachovalé mistrovy malířské štafle zde připomínají někdejšího slavného vlastníka.

Vinařské uličky vznikaly po celé jižní Moravě, ale také na Slovensku nebo v Rakousku. Je v něčem Vinohradská ulice výjimečná oproti jiným sklepním uličkám?

Zvláštností Vinohradské ulice je z tohoto pohledu její úzké sepětí s městskou aglomerací. Na rozdíl od jiných podobných souborů vinných sklepů ty mařatické výrazně korespondují s architekturou blízkého města a zároveň unikátně koexistují se sedláckými vinnými búdami, které si především v bezprostředně navazující lokalitě Soví hory stavěli sedláci z okolí. K mé veliké lítosti však ve zřejmě velmi blízké budoucnosti tato výjimečná symbióza dvou vinohradnických světů už bude existovat jen v našich vzpomínkách. Proč? Stačí si udělat malou procházku malebným prostředím Soví hory a zaměřit svou pozornost na technický stav místních unikátních a kdysi tak krásných vinných búd budovaných zde v průběhu 18. století tradiční hliněnou technologií, tzv. „nabíjáním“, tj. dusáním hliněné směsi do bednění. Při pozorování občas až úsměvné snahy o zachování kdejakého historického pšouku ve městě se nemohu zbavit pocitu, že tady se něco z hlediska stavebně historického významu opomnělo či opomíjí. A je to obrovská a nenahraditelná škoda!

Existují třeba některé již zapomenuté odrůdy, které jsou spojeny s vinařskou historií Mařatic?

Pokud se ptáte na „zapomenuté“ odrůdy, pak bych si dovolil zmínit kdysi relativně hojně v Mařaticích rozšířenou modrou odrůdu Othello nevyžadující postřik a vyznačující se odolností vůči chorobám. Dnes je její výskyt velmi sporadický, nicméně s radostí mohu všechny milovníky zajímavého vína potěšit zprávou, že v rámci letošního prvního ročníku otevřených sklepů budou moci toto raritní víno vyzkoušet ve vinném sklepě známého mařatického vinaře pana Vojtěcha Štěrby.

Co bych si jako návštěvník Vinohradské ulice neměl nechat v žádném případě ujít?

Tak na to je jednoduchá odpověď. Nenechejte si ujít všechna výborná vína, která se zde vyrábí, a zajímavé sklepy, ve kterých genius loci dá alespoň na chvíli zapomenout na problémy všedního dne tam nahoře.

„Jsou to bůdy nádherné, z materiálu tvrdého, tvarů rozmanitých, úhledných besídek, pavilónků, domků, ba i vilek. V těchto bůdách panských je ovšem o pohodlí a líbezné posezení postaráno.“ Rudolf Malík (od roku 1913 poslanec Říšské rady)