Markétě Stančíkové změnilo život osudové setkání

Foto: iva  /  Markéta Stančíková vás zve do Hospody Kyčerka.

Když se s Markétou Stančíkovou potkáte v Hospodě Kyčerka, okamžitě na vás dýchne její energická povaha. Přestože do práce dojíždí až z Valašského Meziříčí, je důkazem toho, že za osudovým povoláním se vyplatí urazit kus cesty. Její cesta od projektantského prkna přes kavárnu až do Resortu Kyčerka je stejně unikátní jako její příběh…

Ačkoliv má vystudovanou střední průmyslovou školu stavební, projektantkou se nestala. „Taťka řekl – budeš projektantem, architektkou a slušně si vyděláš,“ vypráví Markéta, kterou studium ani dlouhé hodiny sezení za počítačem nenaplňovaly. Pět let pracovala ve svařovně elektrod, ale pak vzala život do vlastních rukou a rozhodla se pro změnu. Nastoupila jako brigádnice do kavárny, kde se za měsíc stala zaměstnankyní na plný úvazek.

Právě tam však došlo k zásadnímu momentu, který ji nasměroval do Hospody Kyčerka. Markéta věří na „nadzemské síly“ a jedno osudové setkání v kavárně jí změnilo život. "Slečno, vy sem nepatříte. Vy patříte do nějaké valašské hospody," řekla jí neznámá dáma.

Dlouhodobá nespokojenost s prací v kavárně ji přivedla k rozhodnému kroku: podala si inzerát, na který reagovala právě provozní Katka z Kyčerky. „Pozvala mě, abych se přijela do hospody podívat,“ vzpomíná Markéta. „Když jsem vešla, okamžitě jsem věděla, že tady jsem doma. V tu chvíli jsem si vzpomněla na slova oné dámy a práci přijala.“

Od února se tak stala klíčovou součástí kyčerkovského týmu a vůbec jí nevadí, že denně za prací ujede padesát kilometrů. „Řídím ráda, auta jsou mým koníčkem,“ dodává Markéta, která si na svém Volkswagenu Golf umí i leccos opravit. V týmu jí na směně dělají parťáky Kačka a Honza a práce jim jde společně pěkně od ruky, což při obsluze pocítíte sami.

Z menu má nejraději borůvkové knedlíky a kyselicu