Může se to stát každému z vás

Může se to stát každému z vás
Hluk Zajímavosti 09 / 10 / 2008

V jedné vteřině se od základů změnil celý náš život

Rodině Hráčkových z Hluku změnila celý život jediná vteřina. Před pěti lety srazilo auto jejich tehdy devítiletou dceru Lucku. Na přechodu pro chodce! Tři měsíce byla v komatu, měla poranění mozku...
„Dopíjela jsem tehdy u kamarádky kávu - Lucka měla už každou chvíli přijít domů z kroužku mažoretek,“ tiše vypráví maminka Marie Hráčková. „Najednou přiběhne starší syn, že Lucinku srazilo auto. Nevěřila jsem - to není možné, Lucka se přece vždycky rozhlédne!“ vzpomíná na okamžik, který jí život obrátil naruby.
Na místo srážky doběhla, když Lucku nakládali do sanitky. Doufala, že to nebude nic vážného. Doktor ji uklidňoval, že nemá žádné zlomeniny ani jiná vážná zranění. „Když ale po dvou hodinách telefonovali z nemocnice, že Lucinku převážejí do Brna, věděla jsem, že je zle,“ pomalu ze sebe souká hrozné vzpomínky maminka, která v jediném okamžiku dceru takřka ztratila.
„Byl to pro všechny obrovský šok! Pořád jsme se ale uklidňovali, že to bude v pohodě. Že je jen potlučená, že se přece musí uzdravit!“ polyká slzy maminka.
Rodiče se v brněnské nemocnici střídali. Každý den byli na pokoji s Luckou a snažili se ji přimět k životu. Snaha o probuzení z umělého spánku byla marná. Lucka upadla do kómatu, ve kterém strávila tři měsíce. Když se pak pomalu a postupně probírala, bylo všem jasné, že už se nikdy nevrátí ta bezprostřední jedničkářka, slečna, která chodila na flétnu, do mažoretek a řešila akorát tak holčičí problémy.
Najednou tady leželo bezmocné devítileté dítě, které se znovu muselo naučit jíst, chodit, mluvit, číst, psát, počítat i usmívat. Dnes, po pěti letech, chodí do školy. Sama se neobslouží, má třes v ruce - takže se musí nechat krmit, sama se neumyje ani neobleče. Nemůže psát, je nutné pomáhat jí při chůzi... „Ale komunikuje s námi, vnímá - tak si říkáme, zaplať pán Bůh za to, že ji máme aspoň takovou,“ dodává maminka.
Jedním z největších zklamání pro Lucku bylo, že její úraz a proměnu nezvládly její kamarádky, kterých byl u Hráčků vždycky plný dům. „Já je chápu, ale Lucku to hrozně bolelo. Pořád se ptala, proč k nám holky nechodí...,“ smutně rekapituluje maminka.
Lucka se po úrazu na chvíli vrátila s asistentem do normální třídy. „Myslím si, že to zvládala celkem dobře - měla skvělou třídní učitelku. Ale kvůli tomu, že se jí během roku střídaly asistentky a chvíli byla dokonce bez nikoho, třídu v učivu brzdila,“ říká maminka.
„Po návratu z lázní nás pak pozvali do Zlína, kde odborníci rozhodli, že normální docházku nezvládá, a Lucka přešla do Základní a mateřské školy speciální v Uh. Hradišti, kde se jí líbí také,“ vysvětluje maminka Marie.
„Mým největším přáním je, aby se Lucinka uměla sama obsloužit. Doufáme v to a děláme maximum,“ říká maminka, která se dceři plně obětovala. Svůj život teď tráví s dcerou na rehabilitacích, akupunkturách, hippoterapiích, canisterapiích, doma a v lázních. Odešla z práce a s manželem, který je v invalidním důchodu, bojují s osudem dcery, jak se dá…

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace