Na kus řeci s premiérem ČR

Na kus řeci s premiérem ČR
Foto: pri
Uherské Hradiště Zajímavosti 15 / 09 / 2010

S Petrem Nečasem o rodném městě, cestě politikou a názorovém pohledu na společnost

O tom, že se Petr Nečas narodil v Uherském Hradišti, si dnes už cvrlikají vrabci na střeše. Za poslední měsíc zavítal již několikrát na Moravu a přímo do srdce Slovácka nejen za prací, ale i za zábavou. Druhá cesta ho přivedla na Slavnosti vína, kde se zúčastnil slavnostního defilé obcí, které prezentovaly své kulturně-folklorní dědictví. Je úžasné pozorovat, že se tady i mladí tak nadšeně a spontánně vracejí ke svým kořenům a tradicím. Dlouhý průvod krojovaných je důkazem, jak je náš kraj kulturně a etnograficky bohatý, prozradil Nečas po tříhodinovém průvodu a následném slavnostním zahájení.
Petr Nečas je ženatý. S manželkou Radkou mají čtyři děti - Ondřeje, Tomáše, Terezu a Marii. Jeho putování k premiérskému křeslu ve zkratce: Po ukončení vysokoškolského studia fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně působil jako technolog a výzkumný a vývojový pracovník v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Do roku 2000 byl 1. místopředsedou poslaneckého klubu ODS. Opětovně zastával funkci předsedy výboru pro obranu a bezpečnost. Po sněmovních volbách v roce 2002 se stal místopředsedou výboru pro evropské záležitosti a členem podvýboru pro reformu ozbrojených sil. Po odstoupení Mirka Topolánka 1. dubna 2010 se stal volebním lídrem ODS pro sněmovní volby. V červnu 2010 byl na kongresu ODS zvolen předsedou strany.


K Hradišti jistě máte vztah. Je dnes jiný, nebo je tu ještě díky rodičům, kteří zde žijí, nějaká vazba?
Samozřejmě že tu mám mnoho známých, kamarádů z dětství, ze školy, z gymnázia, se kterými se občas potkávám. Prožil jsem tu hezké dětství, a tak se tu cítím jako doma. Mám tu stále rodiče. Žijí tu rodiče mé ženy i moje sestra. Těch lidských kontaktů je tady pořád hodně.

Vybavují se vám nějaké vzpomínky z dětství, resp. dospívání?
Velice rád vzpomínám na okamžiky na uherskohradišťském gymnáziu.

V hlavě nosíte spoustu informací, jaký nejvhodnější klíč používáte k jejich vyhodnocování?
Snažím se vždy informace analyzovat a najít nějakou logiku a racionalitu. Je pravda, že se to v politice ne vždy daří, protože ne vždy tam ta logika či racionalita je.
 
Co vás motivuje k tak náročné práci?
Motivuje mě, že člověk má praktickou možnost věci měnit, uskutečňovat svoje ideály, ne o tom pouze mluvit nebo snít, ale skutečně v praxi provést kroky, které mění věci v ekonomickém, sociálním systému, v zahraniční politice a podobně. Protože politika je služba veřejnosti, můžete také lidem hodně pomoci.

Jste pesimista, nebo optimista?
V politice jsem se vždy řídil tím, že je lépe být příjemně překvapený pesimista, než zklamaný optimista. V běžném životě musí být člověk vždy optimista.

Jak jde skloubit náročnou práci a rodinný život? Nechybíte rodině?
Tak trochu nám nic jiného nezbývá, než aby rodina měla pochopení pro mou práci, protože moje práce mě velmi často odvádí z domova i od dětí a trvá to již dlouhá léta. Jestli je skutečně nějaký negativní rys mé práce, tak je to fakt, že jsem byl a stále jsem příliš často bez svých dětí. Svým způsobem si na to musela moje rodina zvyknout a musím říct, že má manželka je v tomto velmi trpělivá a tolerantní.

Pomýšlel jste někdy na možnost dosáhnout takového postu?
V politice je to jako na houpačce. Rychle se můžete dostat nahoru, ale častokrát ještě rychleji jste dole. Já jsem měl vždy ambice ve své politické profesi dosáhnout co nejvíce pozitivních změn. To jsem mohl dělat jako poslanec, lépe jako ministr a doufám, že se mi spoustu věcí podaří prosadit i jako předsedovi vlády.

Jaká byla cesta k premiérskému křeslu? Dlouhá a trnitá?
Řekl bych, že ta cesta byla rozhodně neočekávaná. Po zrušených předčasných parlamentních volbách nastala situace, kdy rezignoval předseda ODS, takže jsem se stal volebním lídrem a posléze i předsedou strany. V tu chvíli jsem vskočil naplno do volební kampaně, začal objíždět regiony, potkávat se s lidmi a můj pracovní den měl minimálně 14 hodin.

Vcelku vzdálené póly mezi fyzikem a předsedou vlády. Co zapříčinilo, že jste se začal ubírat tímto směrem?
Chtěl jsem se věnovat odborné práci, která sice není příliš finančně lukrativní, ale hodně by mě bavila. Měl jsem také zájem o svou rodinu, ve které jsem vždycky viděl velký smysl. Se ženou jsme měli prvního syna, když jsem ještě byl na vysoké škole. Mimochodem, byl to vědomý krok, žádné nedopatření. Dostudoval jsem na jaře 1988, nastoupil do Tesly Rožnov, v říjnu jsem šel na vojnu, vrátil se o rok později a v tu chvíli začala revoluce. Hned jsem se aktivně zapojil, stal jsem se členem a později šéfem jednoho ze stávkových výborů, připravovali jsme generální stávku v Tesle. Posléze tu byly svobodné volby a najednou se otevřely velké možnosti.

Co je pro vás větší ctnost: pravda, morálka, víra?
Všechno jsou to vysoké hodnoty. Člověk by se jimi však měl ohánět co nejméně, protože každý z nás je hříšný a měl by především hledat chyby sám u sebe než u těch druhých.

Není na škodu mít za sebou stranu, kterou hodně ovlivnilo chování bývalého předsedy a lidí kolem něho?
Moje politická strana se skládá z třiceti tisíc lidí, kteří jsou v drtivé většině slušní, poctiví a pracovití. A pro mě je čest, že můžu stát v jejich čele.

Někteří lidé ve společnosti se dají vystihnout: kam vítr, tam plášť. Jak se vyrovnáváte s nezdary, které ukazují, že společnost nemá zájem táhnout za jeden provaz?
Netrpím žádným zklamáním. To, že velmi často mají lidé rozdílné zájmy, považuji za přirozené. Jsme svobodní lidé ve svobodné společnosti a je dobře, že každý může uplatňovat své zájmy v mezích pravidel.

Možná nejen společnost - i členové vlády mají odlišné názory. Jaký je podle vás nejefektivnější způsob, jak lidi přesvědčit o tom, aby přijali opatření nutná k zajištění naší „klidné“ budoucnosti?
V politice především platí, že je to práce s lidmi. To znamená, že nestačí  mít pravdu, ale musíte také lidi přesvědčit o tom, co děláte. Musíte je přesvědčit, aby vám vůbec naslouchali a přemýšleli o věcech, které jim říkáte. Nezbytnou součástí každého kroku v politice je neustále mluvit s lidmi, srozumitelně vysvětlovat a pokoušet se je přesvědčovat. Nikdy toho není dost. Někdy to vypadá jako naprosto beznadějné, ale nikdy nesmíte ustat.

Tagy článku

TOPlist