Na stopě Mrkvojeda. Vůbec první filmové dobrodružství Boba a Bobka přináší hned několik novinek, prozrazuje režisér
Foto: archiv / Režisér Miroslav Zachariáš
Kromě tradičního humoru a napínavých situací se diváci mohou těšit na několik písniček, které zpívají samotní králíci. Zajímavostí je také to, že na filmu pracovali dva režiséři – Ondřej Pecha a Miroslav Zachariáš, kteří mají s těmito kultovními postavami bohaté zkušenosti. Oba se podíleli na tvorbě jejich příběhů již v 90. letech ve Studiu Bratři v triku. Režii jsme dělali společně, protože jsme si s Ondřejem Pechou už z dřívějších projektů dobře rozuměli a doplňovali se,“ říká Miroslav Zachariáš. „Podobně to bylo i se scénáristy Zbyňkem Vičarem a Pavlem Tomešem.“ V novém filmu se Bob a Bobek ocitají v netradičním prostředí zahrádkářské kolonie, kde se účastní soutěže o nejlepší zeleninu.
Jak vznikl nápad na děj této pohádky, kde dobro zvítězí nad zlem?
Zadání námětu vzešlo od spolurežiséra Pechy a producenta Petra Horáčka. Museli jsme králíky někde ukotvit, na nějakém menším hřišti filmu, kde bychom děj uhráli. Zahrádkářská kolonie se pro tento účel velice hodila. A k tomu se už přidal nápad se soutěží o nejlepší zeleninu. Pak se do toho pustili naši scénáristé a my režiséři jsme jim přes rameno do toho občas dávali připomínky, někdy nápady, vtipy... Pak při převodu textu do obrazové a filmové podoby se to celé ještě upravovalo a posouvalo. I textově. To byla pak práce režie.
Bob a Bobek ve filmu poprvé také zazpívají, chtěli jste je tak víc přiblížit dnešním dětem?
Písničky jsou takový bonbónek ve filmu. I s titulkovou závěrečnou písní zazní tři skladby. Myslím, že písničky k filmu pro děti patří a zde nám i jedna píseň pomohla vysvětlit historii lesních zajíců, kteří se ve filmu s Bobem a Bobkem skamarádili. Při zkušebních projekcích pro děti jsme zjistili, že se v našem ději neztrácejí, a celý film - dvaaosmdesát minut - udržely pozornost. Jejich reakce byly skvělé, smály se na správných místech, kde se měly o hrdiny bát, tam se se bály.
Proč by dnešní děti odchované počítačovými hrami měly jít do kina na Boba a Bobka?
Film jsme se snažili přiblížit dnešním dětem stejně, jako se snažili původní tvůrci Boba a Bobka přiblížit předcházejícím generacím. Laskavým humorem, nenásilným dobrodružstvím s důrazem na kamarádství, ke vztahu k ekologii a hraní fair play. Bob a Bobek jako maskoti na mistrovství světa myslím zaujali osmdesát procent nejen českého národa. Samozřejmě jsme díky tomu lépe přitáhli pozornost diváků.
Vaší největší starostí bylo, jestli stihnete udělat včas veškerou animaci, protože jste měli malý tým. Vyskytly se ještě nějaké problémy?
Nutno podotknout, že film je nízkorozpočtový s opravdu malým týmem. Pracovalo na něm šest animátorů, čtyři asistenti, čtyři koloristé a tři pozaďáři. Problémů se vyskytlo spoustu, ať se jednalo o mixování zvuku, obrazovou postprodukci, renderování. Ale možná právě proto, že jsme měli tak malý tým, a nemohly se problémy přehazovat na druhé lidi, tak každý, kdo na filmu dělal, tomu opravdu dal nadstandartní úsilí. Stihlo se to a film je už v kinech. A teď už je na straně diváků, jestli přijdou, jestli se jim film bude líbit a jestli nás Bob a Bobek bude provázet dál životem.
Jde o rodinný film. Nebojíte se, že přitahuje hlavně pamětníky, starší generaci?
Bob a Bobek se mají šanci poprat o pozornost další generace. Vůbec nejde o to, že bych se bál. Film je dělaný moderně, střihově i ruchově, skvělá hudba od Petra Wajsara. Jsou to dva malí hrdinové ve světě velkých lidí, kteří si musí získat srdce malých diváků. Děti se na film budou koukat jako na nový nepopsaný papír, někteří králíky uvidí vůbec poprvé. Proto jsme se snažili Boba a Bobka udělat tak, aby se stali ušatými kamarády i pro novou generaci.