Na zápas s novou výstrojí

Na zápas s novou výstrojí
Foto: pri
Uherské Hradiště Zajímavosti 04 / 10 / 2009

Jedním z těch, kteří si v neděli díky Nadaci Děti - kultura - sport odnesli šek v hodnotě třiceti tisíc, byl Antonín Juřík z Uh. Hradiště. Je mu 12 let a navštěvuje sedmou třídu Základní školy Větrná na Východě. Kvůli své nemoci, a to dětské mozkové obrně, kterou si do svého života přinesl již při narození, žije s handicapem. Naštěstí není neustále připoután na lůžko nebo invalidní vozík, a tak, s nadsázkou napsáno, musí využívat sociální podpory společnost jen s postižením dolních končetin a levé strany těla. Po dvou uznaných žádostech, které využil na koupi notebooku a výstroje pro svůj sportovní koníček, sledge hokej, letošní částku využije rodina Jurčíkových na dokoupení další části jeho sportovního vybavení, a to vozíku, na kterém se při hokeji jezdí. „Toník neujde delší trasu a na přepravu na větší vzdálenosti musíme používat invalidní vozík. Je důležité pravidelně cvičit a posilovat tělo, a proto, aby měl nějakou sportovní aktivitu, začal hrávat sladge hokej, prozradila Toníkova maminka.
Po různých rehabilitacích, které pomohly zmírnit postižení, rodiče chtěli, aby se co nejvíc začlenil do veškerého dění kolem sebe. Díky Romanu Herinkovi ze Zlína navštěvují každý čtvrtek už třetím rokem hokejové tréninky týmu Sedící Medvědi. „Byl to nápad Petra Juliny, který pracuje ve zlínské organizaci Klubíčko, do které jsem chodil. Vybídl mě, abych si to zkusil, a mně se to zalíbilo, tak jsem u tohoto sportu zůstal. Hrát oficiální zápasy ještě nemůžu, protože na to nemám fyzicky. A navíc se sledge hokej nehraje v juniorské soutěži. Chodím jen na tréninky a někdy si jen tak zahrát s dospělými, vysvětluje Toník cestu k tomuto sportu.
Ve škole ho nejvíc baví hudebka, informatika a matematika a mezi dětmi si nepřipadá odstrkovaný. „Já si nepřipadám nějaký jiný než ostatní. Když mě děcka nepřijmou, nedá se nic dělat. Nemusí se mnou být každý kamarád. Když mu to vadí, tak ať mu to vadí. Když jsem byl menší, bylo to horší. S podporou celé rodiny jsem se to naučil brát normálně a teď si z toho nic nedělám. Není dobré něco sám sobě nebo někomu vyčítat, a přitom zůstat stát na místě, prezentuje Toník svůj pohled na život s handicapem.
Pokud bude příští rok možnost ze Zdravotního a sociálního grantu opět čerpat a pravidla rozdělování budou zachována, už ví, co by si přál. Byl by to nový počítač.

Tagy článku

TOPlist