Najednou mi všechny postavy začaly naskakovat do hlavy

Najednou mi všechny postavy začaly naskakovat do hlavy
Foto: archiv autora
Uherské Hradiště Zajímavosti 10 / 08 / 2020

Před rokem jsme jako první informovali o knize herce Slováckého divadla Jožky Kubáníka Poslední deník Květy Fialové. Protože šlo o titul mimořádně úspěšný, jenž se stal šestým nejprodávanějším v Česku, dostal autor nabídku napsat knihu novou.

„Vzpomněl jsem si na jedno neuvěřitelné vyprávění Lucie Bílé, u kterého mě fascinovalo, že je ještě nikdo nezpracoval. V tu chvíli mně přešel mráz po zádech. Vždyť to je přesně to, co na zpracování čeká - příběh podle skutečných událostí, příběh napínavý, tajemný a z prostředí showbyznysu, které moc dobře znám,“ svěřil se před týdnem v exkluzivním seriálu pro DOBRÝ DEN Jožka. Dnes přinášíme pokračování.

„Vůbec jsem nevěděl, jak se taková kniha píše, neměl jsem s tím žádnou zkušenost, ta předchozí byla totiž úplně jiná. Neměla příběh, který se vyvíjel, neměla zápletky a zvraty,“ přiznává se autor. „Jen jsem si pořád dokola představoval, jak by to, co Lucie vyprávěla, mohlo pokračovat. Ale stalo se něco neuvěřitelného. V divadle jsme zkoušeli Přelet nad kukaččím hnízdem, kde hraju úplně malou roli chovance psychiatrického ústavu. Mám v celé hře jen čtyři věty a celu dobu stojím u zdi, kam mě navíc přivedou i odvedou, takže se nemusím na dění na jevišti soustředit,“ říká Josef Kubánk. „A když jsem tak byl jednou opřený o zeď a říkal jsem si, jak je to pitomé, že si nemůžu ani hrát s mobilem, ani číst, tak to přišlo. Najednou mi všechny postavy začaly naskakovat do hlavy, jen jsem zíral, co všechno v ní vyvádějí, jak se ten příběh zamotává, jak se mění. Něco takového jsem nikdy nezažil,“ krčí rameny při vzpomínce Josef. „A když mě jako postavu kolegové odvedli z jeviště, všechno zmizelo. Chtěl jsem se dozvědět, jak to bude pokračovat, ale nešlo to. Až zase další den. Opět jsem stál u zdi v Přeletu nad kukaččím hnízdem a zase se všechny ty postavy začaly překřikovat, co se s nimi stane dál. Tak to šlo každý den. Nakonec jsem byl jako v horečce, kdy mě začaly budit ze spaní. Byl jsem tím příběhem úplně posedlý,“ přiznává.

„Měl jsem jej však celý jen v hlavě, na papíře nebylo ani písmeno. Ale to se už postavy začaly dožadovat, ať to všechno sepíšu,“ usmívá se Jožka. „Kdybyste se mě ptali, jak se mi to povedlo, tak vám upřímně musím odpovědět, že nevím. Vůbec si to psaní samotné nepamatuju. Prostě jsem po večerech a po nocích usedal k počítači a jen jsem psal a psal. Trvalo to přibližně čtvrt roku. Pak jsem se ale vzpamatoval a řekl jsem si: ,Tak fajn. A co teď vzniklo?’ Nastal čas jít s kůží na trh a dát příběh slavného herce, anonymní SMS a jednoho ďábelského plánu někomu přečíst.“

Kdo byl prvním čtenářem novinky, která vyjde už 8. září? Jaké byly reakce? A co se stalo potom? To se dočtete zase za týden.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace