Nejen školy, ale i zušky prožívají nelehké období

Nejen školy, ale i zušky prožívají nelehké období
Foto: ZUŠ UH a ZUŠ Slovácko  /  Dětem se po sboru UHDS stýská
Uherské Hradiště Zajímavosti 23 / 02 / 2021

Na ZUŠ Uherské Hradiště a ZUŠ Slovácko se za normálních okolností sjíždí děti z celého regionu. Jenže učitelé i žáci jsou s malou přestávkou už takřka rok odkázáni na online výuku, která není komfortní ani pro jednu stranu. Přesto se učitelé snaží své žáky vyučovat, aby s nimi nepřerušili kontakt. Mnozí z nich vytváří zajímavou výuku, tak aby děti měly motivaci a neztratily chuť cvičit na hudební nástroj, malovat, tancovat, fotit či recitovat.

UMĚLECKÝ SVĚT

Ředitelé Jiří Pospíchal a David Hrubý odpovídají na dotazy rodičů

Dlouhá výluka v uměleckých školách, nejistá budoucnost a existenční potíže v mnoha rodinách dávají tušit, že nervozita stoupá na obou stranách. Školy se obávají odlivu žáků a ministerstvo školství umělecké školy silně upozadilo. Situace je vážná.

Proto jsme oslovili oba ředitele hradišťských uměleckých škol, aby se k současné situaci vyjádřili. Jiří Pospíchal v ZUŠ Uherské Hradiště i David Hrubý v ZUŠ Slovácko prožívají nelehké období. Musí se spoléhat na svůj umělecký tým a inovativní nápady, které jim pomohou překonat kovidovou dobu.

Jak se jako škola perete se současnou situací?

JP: Prostředí pedagogické a umělecké je odjakživa kreativní, s pohledem a vizí do budoucna. Proto i s touto novou situací se od samého začátku pereme s velkou chutí a zkušenostmi, že je třeba být neustále ve střehu, připravený a otevřený novým výzvám.

DH: Snažíme se řešit celý problém ve více rovinách. Neustále samozřejmě přemýšlíme a snažíme se zlepšovat distanční výuku, aby byla pro žáky co nejpřínosnější, ale také se snažíme průběžně reagovat na to, jak se situace vyvíjí. V tuto chvíli už zavření škol trvá skutečně dlouho a čím dál tím víc lze z dětí cítit celkovou ztrátu motivace a chuti ve všem, co dělají, nejvíce je toto vykolejení patrné u těch starších. S kolegy se teď tímto tématem dost zabýváme, jak může být naše umělecká výuka nápomocná. Tím, že pracujeme s žáky často individuálně a chodíme v mnoha ohledech hodně do hloubky, znají naši učitelé své žáky mnohdy ještě lépe než například učitelé na základních nebo středních školách, kde takové možnosti při výuce nemají. Mezi učitelem a žákem přirozeně vzniká vztah a pouto, často velmi silné, i díky němu se nám daří se se situací poprat navzdory pochopitelné frustraci na obou stranách.

Pro učitele, školu, ale i děti a rodiče je to velmi těžké období. Nebojíte se hromadného odhlašování žáků?

JP: Nebojíme se ničeho, i když k tomu dojde. Na jedné straně naše škola jede naplno a snaží se všem svým žákům, i těm nemajetným, pomoci. Na straně druhé, pokud se někdo odhlásí, tak tuto situaci respektuji a věřím, že umělecké vzdělávání, které na vynikající úrovni poskytujeme celému Slovácku, bude dětem chybět a budou se vracet.

DH: Toto je samozřejmě věc, která trápí všechny ZUŠky. Řada odhlášených žáků by za normálních okolnosti jistě úspěšně dostudovala a je škoda, že tato situace jim v tom zabránila. To, že většina žáků pokračuje, je na druhou stranu pro nás pozitivní signál, že mají vytvořený vztah k tomu, co u nás ve škole dělají a že se neváhají poprat s motivací a s obtížemi, které na ně situace klade, aby mohli pokračovat ve studiu i nadále.

Děti během roku zažily jen pár týdnů, kdy se mohly vidět se svými učiteli - myslíte, že navážou na vztahovou nitku, která je spojovala? Je online výuka pro žáka dostatečná?

JP: Pokud budete srovnávat prezenční a distanční výuku, tak je výuka distanční vždy v nevýhodě. Pokud budete ale srovnávat přímo distanční výuku naší školy, zjistíte, že ve srovnání s jinými školami je poskytována na skvělé úrovni a nasazení všech našich pedagogů je úžasné.

DH: Po zkušenostech z posledního roku asi nikdo nedá mezi normální prezenční výuku a distanční výuku rovnítko a nebude tvrdit, že se jedná o rovnocenný způsob výuky, a to na jakémkoliv typu školy. Na druhou stranu určité části výuky lze i distančně dělat dobře a žáci se i v této době zvládají naučit nové věci a zlepšit své dovednosti. Vidím snad jedno pozitivum, díky kterému si možná za pár let řekneme, že to vše bylo i k něčemu dobré. Nemálo dětí si teď začíná uvědomovat rozdíl v prožívání toho, co se děje ve skutečném životě, a toho, co se odehrává prostřednictvím internetu a online světa. Pokud tedy ta nejmladší generace po těchto zkušenostech v budoucnu nebude dávat přednost zjednodušenosti a plytkosti virtuálního online světa a místo toho bude hledat skutečnější a hlubší prožitky světa skutečného, tak celá tato situace vlastně přinese i něco pozitivního.

Sledujete a kontrolujete nějak práci učitelů "v online akci"?

JP: Samozřejmě. Celé vedení naší školy se chová jako při normální výuce a probíhají hospitace ve výuce, porady pedagogů jednotlivých oddělení, jak ještě lépe učit apod. Společně také vybíráme a upravujeme způsoby výuky. Prostě nečekáme, že nám úspěch sám spadne do klína.

DH: Většina našich učitelů vyučuje žáky individuálně. Učitelé jsou zvyklí hledat individuální přístupy k jednotlivým žákům, a to musí  dělat stejně i v době distanční výuky. Ať už já nebo mí zástupci s učiteli pravidelně řešíme možnosti distanční výuky, jakou formou s různými žáky pracují, konzultujeme případné problémy a snažíme se hledat, kde je potřeba se posouvat někam dál. Jsem rád, že se můžu na náš pedagogický tým spolehnout, vím, že se snaží dělat maximum a být si i navzájem nápomocní sdílením zkušeností ohledně distanční výuky.

Jak řešíte, když se jeden učitel snaží, neustále něco pro své žáky vymýšlí a druhý pouze odučí povinné věci?

JP: To je téma, které není spojeno jen s distanční výukou, ale patří k běžné práci každého vedení školy. Motivačních možností je mnoho, ale já osobně nejvíce na naší ZUŠ UH sázím na pravidelný dialog s každým pedagogem naší školy. Pravidelné další vzdělávání našich nejen pedagogických pracovníků je standardem.

DH: V uměleckém školství ve skutečnosti ani nelze pracovat ve smyslu "odučí povinné věci". Práce s každým žákem je jiná a cesta, která funguje dobře u jednoho žáka, vůbec nemusí zafungovat u jiného, takže při každé hodině, ale i před a po ní přemýšlíte, proč tohle jde a tohle zase ne, jak pokračovat nejlépe dál, jak pomoci dítěti vybudovat zájem a vztah k tomu, co dělá. V hromadných oborech jako například výtvarka nebo tanec zase společné zadání každý žák může pojmout jinak a učitel potřebuje co nejlépe pochopit a vcítit se do každého žáka zvlášť, aby mu pomohl jeho pohled na věc zdárně zrealizovat. Bohužel toto jsou právě ty aspekty naší práce, které v distanční výuce mají učitelé velmi zkomplikované - bez "živé" zpětné vazby a přímé emoční reakce dětí, se kterými pracujete, se mnohé nedaří tak dobře.

Máte zpětnou vazbu od rodičů a žáků?

JP: Čile s rodiči našich žáků komunikuji, a tak vím, co je trápí. S každým individuálně řeším jejich otázky, a tak mohu říci, že nikdo neodešel bez pochopení a bez řešení naší společné situace.

DH: Ano, máme. Jak samotní učitelé jsou často v kontaktu s rodiči, protože bez nich by distanční výuka mnohdy nemohla fungovat vůbec, tak máme odezvu i jako vedení školy. Některé přístupy k výuce jsme podle toho i v průběhu času upravovali.

Nauky jste kolektivně zvládli zajistit - fungují nějak i ostatní kolektivní obory?

JP: Všechny naše obory fungují, nejen nauky. Nejobtížněji je na tom jistě obor taneční, ale kdybyste viděla, s jakým nasazením učí naše pedagožky tanečního oboru každý den několik hodin fyzické práce před počítačem, všechno byste jim odpustila. Obor výtvarný a literárně-dramatický dosahuje i přes tuto situaci úžasných výsledků, a tak jen nezbývá než se těšit na prezenční výuku. Důležité také je, že děti neztrácí kontakt se svými učiteli.

DH: Každému žáku i každé rodině podle jejich časových a jiných možností vyhovuje jiný způsob distanční výuky. V individuální výuce to lze přizpůsobit, ale v kolektivní výuce to je jedna z největších obtíží. Snažíme se tak stále hledat možnosti, jak tuto výuku co nejlépe přizpůsobit možnostem většiny. Ve výtvarném i tanečním oboru jsme dospěli postupně do fáze, kdy kombinujeme přímou online výuku se zadáváním úkolů přes aplikaci, aby i ti, co se nezvládnou připojit v daný čas, mohli sami pokračovat v práci. Učitelky výtvarného oboru se snažily během distanční výuky pracovat s dětmi i s netradičními materiály, aby si také zkusily kreativně pracovat s materiály "co dům dá". Rodičům jsme pak za první pololetí kompenzovali využití vlastního výtvarného materiálu určitým příspěvkem, na druhé pololetí žáci naopak dostávají domů balíčky výtvarného materiálu určeného přesně na nachystané projekty na další měsíce.

Motivujete žáky a vytváříte pro ně nějaké mimořádné aktivity? Nebo se výuka zakládá pouze na rozvrhu hodin - žák versus online učitel?   

JP: ZUŠ UH je pověstná svými mimořádnými aktivitami, které pořádáme nad rámec normální výuky. V této situaci jsme samozřejmě limitování nařízeními Vlády ČR, nicméně již jen ta spousta vysílaných koncertů, on line vernisáže, mimořádné projekty ateliéru Marka Malůška, filmy Zuzany Dubové, vznikající kniha literárně-dramatického oboru, náš školní časopis Liduška a mnoho dalšího ukazuje, že rozhodně nejsme schovaní za rozvrh hodin.

DH: Většina z nás věřila, že po Vánocích se postupně i díky organizaci očkování začneme vracet alespoň zčásti k normálnějšímu fungování a žáci svou práci rozdělanou během distanční výuky budou moci dokončit a odprezentovat v reálu. V současné chvíli jsme ale stále v nejistotách, jak bude vypadat zbytek školního roku, a to i z toho důvodu, že pro nás je důležitá nejen přítomnost žáků ve škole, ale také možnost uspořádat kulturní akce školy. Proto teď na druhé pololetí připravujeme řadu projektů tak, aby je bylo možné realizovat v online podobě i v reálu a přizpůsobíme se možnostem, které budou. Chystáme tematické koncerty, interní soutěže pro naše žáky nebo venkovní instalace.

 Vzhledem k tomu, že poslanci opět schválili zvýšení fixního platu pedagogům, prozraďte, co navíc přinesou svým žákům, obzvlášť v období, kdy mnohé rodiče trápí strach o budoucnost a existenční problémy...

JP: Dlouhodobě podfinancované školství se tímto dostává do snad normální situace vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Úroveň našich ZUŠek je špičková a platové ohodnocení tomu posledních 30 let neodpovídalo. Touto změnou se blížíme k normálu, nikoliv k nadstandardu.

DH: Postupné zvyšování platů učitelů je řešením mnohaletého problému podfinancování školství, které jsme tu měli dlouhodobě a se kterým souviselo i finanční podhodnocení učitelů. To patřilo bezesporu k jedné z hlavních brzd v dalším rozvoji školství a je dobře, že se tento stav podařilo zlepšit. Současná situace ukazuje dvojnásob, jak je důležité, abychom na školách měli pedagogy, kteří dokáží být flexibilní a vědí, že umět učit znamená umět se celý život učit. Kdybychom neměli v našem školství takovéto kantory, distanční výuka by nezafungovala vůbec a kdyby se již dříve i prostřednictvím adekvátního finančního ohodnocení podařilo přilákat ještě více takových učitelů do škol, zvládla by se distanční výuka ještě mnohem lépe.

Vidíte nějaké světýlko na konci tunelu?

JP: Já jako bytostný optimista nevnímám jen tunel, ale hlavně vnímám to světlo. To, které září z našich žáků, z jejich uměleckého působení a také z mých kolegů. Přál bych vám zažít radost dětí z umělecké činnosti. A distanční forma vzdělávání na to nemusí mít až takový vliv.

DH: Vidím. Až toto všechno bude za námi, budeme si snad více vážit věcí, u kterých jsme si ani nevšimli, že jsme si jich vážit vlastně přestali. Nikdy bych snad ani nevěřil, že od tolika dětí uslyším skutečně upřímné: "Já už chcu zpátky do školy!"

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace